Jan Bílý: Živoucí kruh. Návrat do cyklického času

Návrat do cyklického času, zní podtitul této knihy. „Právě naše neschopnost ponořit se do cyklického času způsobuje onu paniku, která se u nás dostaví vždy tehdy,míří-li cokoliv, co prožíváme, dolů.“ Ať už jde o ekonomiku, cokoliv na světě nebo jen prostý fakt, že neuběhneme svou trasu bez zadýchání – och ejhle, stáří!!! Děs, který zažíváme v dnešním světě je typicky mužský. Strach ze ztráty růstu, výkonnosti. Jenže čas je cyklický. Naši předkové to dobře věděli.

Jan Bílý velmi čtivým a poutavým způsobem vrací čtenáře ke kořenům jeho duše. Vždy mne velmi zajímala témata spojená s rituály, pohanskými zvyky, počátky časů a podstata světa a života jako takového, nikoliv nějak duchovní a rádoby dnes komerčně profláknutá na všechny strany, ale něco tam dole, uvnitř… úplně hluboko.

 

Čas od času se na  nějaké takové téma „vnitřních bohyní“ objeví na internetu, ale buď je to příliš složité nebo příliš kostrbatě napsané a nic z toho nemám.

 

Nevím, jak to autor tady udělal, ale jeho text mne doslova vzal za srdce i duši. Nedokázala jsem se odtrhnout a všechno do sebe zapadalo. Píše logicky, zároveň však srdcem, všechno padá na své místo a dychtíte po dalším jeho slově.

 

Přitom není nijak vzletný, ani to není styl psaní, který by nějakým závratným způsobem vyčníval, třeba jako Nigella Lawsonová v kuchařských knihách. Snad nějaké vnitřní charisma pana Bílého, nějaké to něco, ta tajná spisovatelská ingredience, kterou do Živoucího kruhu přisypal.

 

„Podíváme-li se na kultury, které byly nebo dosud jsou ve spojení s přírodou, zjistíme záhy jednu velikou odlišnost, které všechny tyto kultury oproti naší západní civilizaci mají: Zatímco my žijeme dopředně, lineárně (případně dokonce exponenciálně), všechny přírodní kultury znají a používají cyklický čas. Na uvědomění si tohoto faktu mnohdy stačí, abychom po měsíci stráveném kdesi ve třetím světě (někdy stačí už i druhý svět, jako právě zde v odlehlejší části Kréty) přistáli na letišti ve Frankfurtu nebo Londýně. Množství lidí-robotů, kteří kolem nás chvátají s malými kufříky a velkými cíli, s pohledem upřeným na maximalizaci zisku (ovšem nejen materiálního) a na cosi v dálce, kam je třeba se rychle dostat, nás v lepším případě rozesměje, v horším případě přivede do deprese, stažení se a zvážení našeho návratu do divočiny.“

 

No, kdo by popravdě, někdy nezažil podobné pocity.

 

Svátky jako na dlani

 

Nejen Beltane, jarní rovnodennost/Velikonoce, letní slunovrat, Samhain, Vánoce a spousta známých svátků, ale i několik, o kterých jsem neměla ani tušení, třeba svátek Lugnasad (Oběť), anglicky také znám pod jménem Lammas. Ten zcela vymizel z našeho podvědomí.

 

Svátek počátku sklizně, slaví se v noci z 31. července do 1. srpna a když se zpětně zamyslíte, není to krásné? Není v tom přelomu prázdnin nějaká krásná symbolika, pro kterou je jen „prázdniny jsou v půlce achá/nebo hurá – podle toho jste-li rodič nebo dítě“ je zatraceně málo? Či spíše symbolika naprosto nevhodná a konzumní?

 

Na Lammas se pečou obětní koláče, připomíná se, že smrtí něco končí, ale také začíná, je třeba pro další úrodu něco obětovat. V dnešní době konzumu, nevídané (jak správně píše Jan Bílý). Svátek našeho dobrovolného sestoupení ke kořenům, do Lůna Matky Země. Tento svátek by měl podle autora být nejvýraznější pro dnešní dobu, protože právě to uvědomění si pohybu dolů, stažení se do počátků, krize, smrt, jsou věci, které jsou předpokladem života vůbec a hlavně – vymizeli z nás… včetně pokory.

 

Je to úzká kniha, která by si ale zasloužila obrovský rozsah.

 

Na druhou stranu, lze říct něco víc, než autor řekl? V několika kapitolách učí nesmírné pokoře, vděčnosti za své předky, lásce a úctě nejen k člověku jako úžasnému divu přírody, ale k přírodě a k času, uspořádání světa, který je prostě dokonalý. Jen člověk tu dokonalost  ničí tím, že se snaží všechno kolem přechytračit.

 

Velice mne zaujalo třeba téma o spirituálním světle.

 

O tom, že světlo má různá spektra v závislosti na Luně a i jiných faktorech celého roku. Právě toto vyzařování doprovází ony svátky, které tak mají pevně dané energie. Vlastně i ty vánoční svátky slavíme pozdě… ve chvíli, kdy ta zářivá slavnostní chvíle plná energie a plodnost i je už pryč, klesá. Logicky se tak takto nastavené povinné oslavy musely časem zvrtnout do konzumu a … no prostě do toho, čím dnes jsou.

 

12593YmQ.jpg

 

Vánoční energie kulminují kolem 21. prosince. Tehdy je nám „vánočně“ a nejlíp. Kdoví, možná ano… taky mi v tomhle čase bývá nejlépe, děti si slaví předčasné vánoce ve škole, pořádají se firemní večírky. Zkuste si porovnat, jak vám energeticky je v tuhle dobu a jaká nastává změna potom, 24. prosince, neřknu-li v těch dalších dnech, kdy už je kouzlo dávno pryč?

 

To jen pro zajímavost, protože jsem tuto knihu četla právě před vánočními svátky a hlavou se mi honilo ledasco.

 

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com

 

Renata


192NzA.jpg


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 6 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

CAUSA KRAMNÝ – Klára Long Slámová „Revizní posudek přezkoumá závěry všech znalců“ 
Kdo nechce nechat promluvit Sfingu? 
Otevřený dopis Bohům 
Petr Kramný. Tak truchlí, až z toho počítá prachy 
Zajímavé informace o hovně 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 03.02.2014 11:41
 

už to čtu potřetí.. všechno mi připadá tak přirozené, nenásilné,  pochopitelné - no je na tom hodně dobře vidět, jak jsme se od přírody a přirozených cyklů dostali daleko.

 

Pak jsem si vzpomněla,  jak svátky se teď slaví v první řadě kvůli byznysu, jedny skončí, bez ohledu že do vánoc jsou 4 měíce - tak loni už vystartovali s Mikulášema v obchodech a hned se mi zas sevřel žaludek, že já přicházím na příčinu?

Stres v jednom kuse...

Tento konzumní, uspěchaný  a bláznivý život pro mnen není, já bych taky raději do království divočiny.

Jen jak na to...

 

Co si takoví požitkářští lidé asi tak řeknou na smrtelné posteli - co jsem v tomto životě udělal?

Hodně, prodával v září Mikuláše.

 
Avatar
post Zaslal: 03.02.2014 11:16

Odpověď na příspěvek #73425
Uživatel: Renata Petříčková

Vidíte to, mě taky baví advent víc, než potom to, co přijde. Tak na tom...
 

Mně se advent líbí také, ač poslední léta ho mám pokažený pořád nějakými katastrofickými scénáři, co si vymýšlím, nevím čeho se bojím, proto vánoce nemám už v  lásce jako dříve.

 

Vzpomínám si, ještě když dítka byla malá - jak jsem vše dělala s radostí a elánem, i když nervíky to byly trochu vždy - pak pod stromkem jsem najednou zjistila -  "a je po všem a takových nervů, starostí a obav a hned je to odvanuto kamsi pryč"

 

Šťastný člověk, co pořád všechno nepitvá jak já a nebojí se i toho co neexistuje a navíc dopředu, chjo.Hammer

 
Avatar
post Zaslal: 01.02.2014 08:28
 

Vidíte to, mě taky baví advent víc, než potom to, co přijde. Tak na tom asi něco bude.

 
Avatar
post Zaslal: 30.01.2014 11:31
 

oprava: mám

 
Avatar
post Zaslal: 30.01.2014 11:30
 

Reni,díky za zajímavý odkazOk.A je pravda,že kolem Vánoc to kolikrát tak nějak vnímám,tu atmosféru...a pak má pocit jakože:"kam to šlo"??A o návratu divočiny zvažuju už dávnoSmile....

 
Avatar
post Zaslal: 30.01.2014 08:07
 

Zni to zajimave a urcite si to prectu!!! Mmch. holky, taky to tak mam, ze pri "nahoru" uz jsem podezrivava... Skoda. Mozna prave tahle knizka muze pomoct, videt to trochu odlehcenejc vsecko...

 

 
post Zaslal: 29.01.2014 14:34
 

Něco na těch opožděných Vánocích bude pravda, mne baví Vánoce od října do 21.12-22.12, pak už mne to unavuje a těším se na jaro.

 
Avatar
post Zaslal: 29.01.2014 13:37
 

Jó, to já taky.

To jsme my trapně předvídavý :-D

 
Avatar
post Zaslal: 29.01.2014 12:34
 

zajimavy tip Ok 

Btw ja prozivam paniku vetsinou kdyz jsem "nahoru", protoze vim, ze pak pujdu zas dolu Smile

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist