Hele! Bůh v létacím stroji!

Mluvíme o tom často a dneska budeme znovu, To proto, že jsem konečně, ač tomu sama nevěřím, viděla film 4.druh, který mi byl nějak zapovězen. Psala jsem to TADY. No a to je jasné, že jsem si vzpomněla na téma, které nejen mě zaměstnává každou chvíli. Mimozemská inteligence a my. Mimochodem k malé recenzi filmu se odhodlám v ranní kávě…

Předem pro skeptiky, aby mohli zavčasu opustit ring, předesílám, že patřím mezi nemalou část populace, která nejenže existenci mimozemského života nepopírá, ale která je dokonce přesvědčená, že TU BYLI A STÁLE JSOU!

Osobně jsem šla ve své životní filozofii, kterou jsem vybrousila za léta opravdu ke kořenu, ještě dál.

Došla jsem k přesvědčení, že člověk ze Země je téměř přímým potomkem člověka z jiné planety.

Tedy, že Bůh a stvoření ANO, v jistém smyslu rozhodně, ale ve skutečnosti tak nějak vědečtěji. To je pochopitelné, protože lidi vždycky všechno zkomolí a udělají tak nějak poetické…

Nikdo si asi nemyslí, že Bůh je Frankenstein a z neživé hmoty, v našem případě hlíny uplácal živou bytost. To těžko. Ale model s nepovedenou Lilith, démony a pak Evou, jakožto prvním a teď pozor, poloklonem, to už je zajímavější.

Že je to troufalé?

Připouštím.

Ale nejenže se vám to pokusím vysvětlit, nebo objasnit, proč si to myslím, ale hned zkraje se zeptám.

Kolik myslíte, že by potřebovalo lidstvo generací, aby se z manipulace s DNA a kdo ví, jakého experimentu na vysoké úrovni stalo jedno žebro??

Aha?

Za vším může být kousek pravdy.

Možná i za Darwinem.

A teď začnu vysvětlovat a nakonec vám předhodím perličky….

Anebo ne, perličky předhodím v rámci recenze do ranní kávy …

Zase, nevnucuji to, jako dogma to chraň Bůh  ale …

Hele:

…Vědci poměrně slušnou řadu let studovali celkem asi 166 hvězd podobných Slunci.

Zjistili, že každá čtvrtá má kolem sebe malé skalnaté planetky podobné Zemi. Mnoho z nich pravděpodobně obsahuje zóny, kde není ani příliš horko, ani příliš zima, což umožňuje existenci tekuté vody a tedy i života.

V celém nekonečnu jsou to pak podle studie bilióny planet schopných podpory života ve vesmíru.

Na každých sto hvězd podobných Slunci připadá asi 23 planet podobných Zemi.

Fajn, materiál bychom měli.

A teď dál…

Existuje celkem odvážný, leč ambiciózní projekt nazvaný The Hundred Years Starship a ten je z hlav odborníků z Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku NASA.

Je to mise.

V rámci ní se chystají vyslat kosmonauta na Mars, který by měl spočinout na planetě, kde doposud nestanula lidská noha.

Vědci Dirk Schulze-Makuch a Paul Davies říkají, že by si dokázali představit vyslání prvních kosmonautů – dobrovolníků, kteří by trvale osídlili Mars.

Ze země by jim byly posílány pravidelné zásilky potravinových zásob i technického zajištění.

Oni by se už nikdy nemohli vrátit!! (už se jich z celého světa přihlásily stovky!!)

Za nimi by šli další, protože projekt počítá s tím, že by osádky pomalu ale jistě vytvořily na Marsu atmosféru, pomocí řasy, která se rychle množí a produkuje velké množství kyslíku.

Po řase by přišly rostliny, po nich …

Chápete?

My s tím už teď počítáme stran Marsu, kde by bylo třeba udělat hodně práce rukama několika generací a s množením lidí na Marsu se počítá.

A to nemluvím o těch planetkách ze začátku, kde už jaksi živná půda pro život v určité míře je…

A teď si jen něco zkuste představit … pomalu, nespěchat … bude to mnoho a mnoho let…

Právě jsme objevili planetu s tekoucí vodou, parádní atmosférou i veškerými podmínkami pro život. I pro náš život.

Na planetě jsou základy života. Nějaká podivná zvířata a tvorové.

Co uděláme, když už teď plánujeme vysadit lidi na Marsu a nechat je ho obydlet?

Co uděláme, když modifikovat rostliny i živočichy pomocí pozměnění DNA už umíme dneska?

I vyšleme dost pravděpodobně tým vědců, kteří se zde někde na odlehlé pláni s dostupností vody a potřebných věcí utáboří, vystaví tady nějaká obydlí a nutné laboratoře a budou chvíli velice nenápadně a bez velkých zásahů očumovat.

Později k nim přibudou další zástupci našeho druhu.

Budou si vesele fungovat a občas se setkají s „místními“, kteří jsou tak trochu jiní (nechám na vaší fantazii).
Jsou velcí a ohrožují naše vědce.

Naproti tomu zde žijí i menší a s těmi by se koexistovat dalo v pohodě. I zařídíme, aby se „naše“ nová planeta v rámci naší bezpečnosti stala obyvatelnější.

Prostředky k vyhubení nebezpečných tvorů rozhodně máme. I dnes.

Nechali jsme si ty, o kterých jsme už zjistili, že vlastní určitý druh intelektu. Už nás znají. Vcelku se nás bojí, protože párkrát viděli věci, které nepochopili. Nechceme jim ublížit, jen tak trošku pomoct, a hlavně míníme svou DNA, svůj druh naučit žít i jinde.

Naše planeta je už poněkud zdevastovaná, lehce vycucnutá, my se na ni pomalu nevejdeme a hlavně, tohle je opravdová věda, pokrok, výzkum…

Vlastními vzorky DNA modifikujeme stávající obyvatele.

Urychlíme tím značně jejich vývoj. Mnozí z nás logicky občas popostrčí tyto naše „děti“ trochu kupředu.

Mají nás za bohy. Proč ne?

Dost jsme je popohnali ve vývoji. Jsou skoro jako my, co do vzhledu. Možná jsou i trochu hezčí.

Fakt, že šlo o různé druhy, a my taky nejsme stejní, protože mise je hodně mezinárodní, způsobil, že se naši „kloníci“ nevyvíjí současně. Zřejmě je to reakcí jejich mateřské výbavy na tu naší, což není u všech stejné.

Je čas odejít. Mise splněna.

Znají nás, ale již si toho moc nepamatují. Jejich pověsti a báje, které si z převyprávěných vzpomínek na minulost vytvořili, jsou pro nás roztomilé…

Vyvíjí se po svém, ale je potřeba je kontrolovat a občas trochu nasměrovat.

Na naše vlastní dílo je vskutku zatím zajímavý pohled.

Až budou opravdu „dospělí“, zkusíme jim všechno povědět.

Ještě ale musí mnohé pochopit.

Nakonec, my jsme přece nebyli jiní…

Co?

Že to je pohádka?

Ano, může být…ale kdo tedy jsou tihle?

A to je naše historie, ne moje teorie!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]