Ennio Morricone – živoucí legenda

Jsem ráda, že jsme se tak krásně naladili na filmovou notu. Však se také chystá největší událost filmového průmyslu: předávání Oscarů. Skuteční fandové nahradí část krve v cévním systému energy drinkem, oční víčka podepřou párátky a 29. února v 2:30 ráno místního času usednou k televizním obrazovkám. ČT2 bude přenášet přímým přenosem udílení cen v americkém Los Angeles. 

Nejsem šílenec a normálně usínám už po večerníčku, ale letos se překonám. Nezajímá mě Leonardo Di Caprio ani dojemná šance Silvestra Stalloneho po desítkách naprosto zdrcujících kritik obdržet konečně zlatou sošku. Zajímá mne jeden naprosto nenápadný takřka devadesátiletý stařík.

Není jim nikdo menší než Ennio Morriccone.

Právě letos má šanci získat další sošku za svou tvorbu.

Víte, mě hudba nic moc neříká. Nepoznám jeden tón od druhého, nedokážu interpretovat melodii ani u notoricky známých lidových songů natož ovládnout hudební nástroj. I přesto mne hudba Ennio Morriconeho zasáhla tak hluboko, jak to snad u takového hudebního dřeva ani možné není. Uvědomila jsem si to před pár lety, kdy jsem si pustila film jen a pouze kvůli jeho hudbě.

A to je co říct.   

Ennio Morricone se narodil v Římě 10. listopadu 1928.

Hudební vzdělání měl od mala, vystudoval skladbu a dirigování. V dospělosti se skládání začal věnovat profesionálně. Doposud je to nuda. Ale pak se setkal s režisérem Sergio Leonem a zrodila se legenda. Napsal hudbu k westernu Pro hrst dolarů.

Nezapomenutelný zvuk, který se naprosto vymykal dosavadnímu chápání a tvorbě filmové hudby.

Zakomponoval zvuky z filmu do svých melodií. Stvořil duši příběhům stříbrného plátna.  Jen v roce 1968 složil hudbu k dvaceti filmům. Od té doby se věnoval již většinově pouze filmové hudbě. Spojení Morricone-Leone se stalo ikonickým.

Pokud myslíte, že jste jeho skladby nikdy nijak nezaregistrovali a že je to mnoho povyku pro nic, pak mi dovolte připomenout pár momentů z jeho tvorby:

Tenkrát na západě: Jistě další western.

Jeho ústřední melodii si vypůjčila Věra Špinarová a nazpívala ji pod názvem: Jednoho dne se vrátíš. Na svých koncertech ji zpívá dodnes. Je to skutečně výjimečný film, který se divákovi vryl do povědomí i unikátním prologem v podobě tklivě vyjící harmoniky.….

U westernu to zkrátka nejen začalo, ale i nabralo celkem slušné obrátky.

Příznivci tohoto žánru určitě znají i snímky Hodný, zlý a ošklivý, Velké ticho nebo Mé jméno je nikdo. Jedna filmová lahůdka vedle druhé.

Ale chápu, že ne všichni jsme fandové cvalu kovbojských koní a dusotu stád na americké západu.

V televizi běžel kdysi poměrně populární seriál Chobotnice. Charismatický komisař Corrado Cattani se stal idolem mnoha žen. Pamatuji si maminku v ten den, kdy byl v programu tenhle seriál. Běda, jak by ji uteklo prvních pět minut. Na hřišti nechtěl být nikdo zloděj, ale všichni Cattani.

Troufám si dodat: „ Kde by byl, bez podmanivé hudby Ennia Morriconeho.“

U těch současnějších detektivních záležitostí ještě zůstaňme. Rozhodně se neztratíme. Jean Paul Belmondo ztvárnil hlavní roli ve filmu Profesionál. Byl to jeden z mála dramatických příběhů, kde Belmondo nevystupoval jako kašpar a komik. I přes pár humorných momentů se vám určitě vybaví dramatická scéna z konce filmu.

Belmondo se blíží k vrtulníku a je policií v poslední vteřině zastřelen. Jak ho mám ráda, přísahám, že jsem si vždy přála, aby umíral dlouho a pomalu právě pro to, aby mne titulky nepřipravily o finální skladbu. Asi už víte, kdo je jejím autorem.

V současnosti je jeho tvorba spjata s režisérem Quentinem Tarantinem. S jeho hudbou se můžeme setkat ve snímcích Hanební pancharti, Nespoutaný Django a 8 hrozných.

Ennio Morricone za svůj život nahrál několik set filmových skladeb.

Získal za svou profesionální dráhu mnoho významných ocenění. Jsou mezi nimi i dvě zlaté sošky Oscara. Ta první byla za film Mise. Nedávno byla hudba z tohoto filmu vyhlášena nejlepší filmovou hudbou všech dob. Druhá soška byla za celoživotní dílo. Symbolicky ji převzal z rukou Clinta Eastwooda.

Třetí by mohl získat právě letos. Podílel se na snímku 8 hrozných v režii Quentina Tarantina.

Trošku bych zde chtěla přihřát českou polívčičku. Skladatel si totiž oblíbil spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem. Ten ho doprovází na jeho současném turné a nahrál i hudbu k Tarantinovu filmu.

O víkendu měl vystoupení v Bratislavě v dlouhodobě beznadějně vyprodaném sále. To samé ho čeká za nedlouho v Praze.

Když si na youtube nebo s některými filmy jeho melodie připomenete, tenhle kouzelný stařeček vás dostane. Dávají filmům nový rozměr, ježí chlupy na předloktí a zní v hlavě ještě dlouho poté, co přes obrazovku projely poslední titulky. Je vším tím, čím by filmová hudba měla být.

I tři sošky jsou dost málo za vše, co nám dal.

Pro letošek je mým želízkem v ohni. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

Uctivá a hluboká poklona, Panu skladateli i za redakci a vřelé díky za článek, Kristíno!