David Michie: Pes Jejího Veličenstva a jeho mise

Tak úplně zrovna nejsem psomil. Navíc knihy Davida Michieho z mého pohledu mají někdy střídavou kvalitu, ale to je asi dáno tím, že každá oslovuje jinak laděné čtenáře.

Jeho Dalajlamovy kočky mi sedly neuvěřitelně a dodnes patří k těm top knihám pedantsky se dloubajících v psychice koček, duchovna a v tom všem se líně rozvalující.

Bude Pes povedený?

Bude psí psychika pro mě jakožto  zarytého kočkomila vůbec pochopitelná?

No ano, byla… a JE Pes povedený!

Nebudu ale předbíhat a vezmeme si to hezky popořadě. David Michie mě nezklamal a ráda si tuto knihu založím hned za Dalajlamovy kočky, i když – těch důvodů, proč váhám nad tím, dát je nad tuto kupičku knih je víc. A hlavní je ten, že celá kniha je doslova prosycena atmosférou staré Anglie, královské rodiny, Windsoru, Buckinhamského paláce, semišových závěsů, praskajícího krbu, párečků s medovou hořčicí a u toho všeho jste neustále za patami Jejího Veličenstva anglické královny, sem tam vás drbne za uchem ještě princ William nebo Kate, občas zabrousíte za šos i Charlesovi… a kdo má jen trochu tuhle monarchistickou nostalgii rád, ten snadno podlehne kouzlu této knihy už jen z tohoto důvodu.

Západní civilizace a buddhismus

V tomhle je autor mistr. Byla jsem zvědavá, jak si poradí s tím, že buddhistická moudra vetká do tak na první pohled zkostnatělé anglické monarchie. Povedlo se. Samozřejmě se jedná o příběh smyšlený, ale v pohádkové fantazii máme důvody si myslet, že takhle nějak by to mělo být. Královna Alžběta je tu opravdu ztělesněním klidné moudrosti, má i své vrtochy, které úsměvné, má i své slabé chvilky, které jsou pochopitelné, a má i své hluboce mystické vhledy, které dávají knize nádech, jež vás od jejího čtení nepustí.

Autorovi se podařilo velmi hezky zkombinovat vtipný, veselý příběh corgiho Nelsona, člena královské smečky, kterého potkáváme jako malé štěně vyrůstající smutným dětstvím vyobcovaného z vrhu kdesi ve špinavém domě za kuchyňskou linkou. Ne, na něm se nedalo vydělat, protože jedno ucho mu visí! Ze spárů smrti ho zachránila královská rodina, a tak mohlo začít to, co mi v knize utkvělo v paměti asi nejvíce – „když se ze smutného dětství stávají jen vzpomínky“…

Kolik lidí by toto chtělo umět! Nelson měl štěstí. Nejen na lidi, nejen na prostředí, ale také na dva další členy své smečky, kteří byli přesně tím, co potřebuje pes, aby nalezl smysl svého života.

Milovníci psů budou nadšeni, protože psí přemýšlení tu je vykresleno do krásných detailů, ať jde o to praktické, tak i o to intuitivní. I když si mě psí smečka získala pocitově až v různých těch povalovacích, žracích a naprosto lenošících chvílích, musím říci, že klobouk dolů. Psi mají hodně co do sebe!

A tak se pojďte začíst….

Ponořte se do pozdního večera v anglickém královském domě. Představte si, že jste pes, který proběhal dny po královských zahradách a plnil své královské povinnosti, tedy okouzlovat spanilé návštěvy.

„Později toho večera jsme se my tři corgiové s královnou a Philipem uchýlili do soukromého obývacího pokoje. Královský pár se začetl do knih, které nedávno získali z westminsterské pojízdné knihovny. Břicha jsme měli úplně plná – ve Winstonově případě díky velkému množství lahůdkových párků s medovou hořčicí. Z krbu sálalo teplo a v celé místnosti vládla poklidná atmosféra. V každodenním rytmu se tyto chvíle brzy staly mým oblíbeným časem. Byla to doba, kdy denní povinnosti už byly za námi a kdy jsme měli královnu sami pro sebe.

Na stranu ke krbu přinesli tři košíky. Dva byly vystlané už notně obnošenými tartanovými dekami a ve třetím se skvěla nová deka připravená pro mě. Po vzoru ostatních dvou corgiů jsem i já vkročil do „svého“ pelíšku, lehl si a snažil se zaujmout nějakou pohodlnou polohu. Bylo to příjemné chráněné místo a měkké právě tak akorát. Měl jsem výhled jak na své psí, tak lidské společníky. Pokoj byl krásně útulný. Jenže něco tomu chybělo.“

Ach ano, chyběla tomu corgiovská blízkost, a tak malý Nelson beze studu přispěchá do košíku za Winstonem, starším psem, pro kterého se stal oblíbeným chráněncem. A rozvíjel se rozhovor mezi nimi. A že tu takových rozhovorů je!

A na nich stojí kouzlo celého příběhu, ve kterém se toho vlastně zas až tolik neděje, ale ony drobnosti všedního dne zalézají pod kůži a do srdce.

O autorovi:

David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Jeho série příběhů Dalajlamova kočka sklidila celosvětový úspěch a i v České republice se ihned zařadila mezi bestsellery.

V nakladatelství Synergie vyšly i další Michieho tituly Pospěš si a medituj, Buddhismus pro zaneprázdněné a Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda, ve kterých se věnuje přínosům meditace, bdělé pozornosti a buddhistické filozofii v každodenním životě.

Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá problematikou bdělé pozornosti a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu. Dětství prožil s corgim, který měl svěšené ucho.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2017, www.synergiepublishing.com

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]