Co se zapomenutou historií?

Termín okurková sezona se pro prázdninové týdny vžil nejen proto, že většina domácností je cítit po octovém nálevu a nakládačky se válí doslova, kam oko pohlédne. Termín však vystihuje i nekonečnou zpravodajskou nudu, jelikož naše reprezentace se válí v teplých krajích nebo na chatách a stejně jako její voliči, zavařuje nebo lelkuje. Poslední dva roky jsou však poklidné vody okurkové sezony řádně zčeřeny.

Oproti tragikomickému loňskému roku, kdy milenka předsedy vlády tuto instituci položila na lopatky stejně jako jeho, je letošek bez komedie a nadsázky tragický.

Konflikt na ukrajinsko-ruské hranici akceleruje stejně jako diplomatické přestřelky mezi Ruskem a USA a obviňování se ze lží. Ve stylu:“ Já ne, to ty.“ „nene, tys to byl“ zřejmě zapomněli počítat mrtvé v bratrovražedném boji.

Ani pád letadla s lidmi, kteří neměli s jejich pískovištěm vůbec nic společného, konflikt neukončil.

Média zaznamenala i opětovné boje v pásmu Gazy.

Chápu, že tomuto konfliktu nevěnují moc pozornosti, jelikož nejde o nic nového. Je stejně nezajímavé, že ve Francii díky dění v této oblasti, vzali někteří spravedlnost a zápalné lahve do rukou a vypálili několik židovských obchodů?
Říká se, že národ, který nezná svou historii je odsouzen k tom, aby jí opakoval.

Ale my přece víme, co je „křišťálová noc.“  Hledala jsem, proč je antisemitismus silnější než zkušenost nedávné historie.

Víte proč?

Protože je starý stejně jako náboženství. Ne, kecám, mladší, ale jen o chloupek.

Ačkoliv si ho mnozí z nás spojují především s Adolfem Hitlerem a holocaustem, nevymyslela tato lidská stvůra nic nového. Jen oprášil to, co jiní před ním hlásali, tesali do kamenů a zapisovali na pergameny.

Už ve starém Egyptě i Římě existovaly zápisy o židovských pogromech a nenávisti vůči tomuto národu. Obě vyspělé civilizace padly, antisemitismus nikoliv.

Naopak se s rozmachem křesťanství rozhořel naplno a oficiálně.

Ačkoliv potomky Abraháma a jeho syna Izáka neměl v lásce sám Ježíš Kristus, nejhlasitěji proti nim vystoupili jeho následovníci. V Novém zákoně tak byli jasně označeni za ty, kteří mají na rukou krev samotného Krista.

Kdo chce psa bít, argument si vždycky najde.

Bohovražda se stala oblíbeným argumentem. Dokonce natolik silným, že židé byli démonizováni a spojováni s morovými epidemiemi, obviňování ze zhůvěřilostí a pohanských rituálů. Ve středověku tak byli terčem mnoha zákonných omezení.

Byly jim zapovězeny některé činnosti, aby je úřady záměrně dostaly do nižšího sociálního postavení. Jelikož bylo tehdy půjčování peněz s úrokem, považováno za hřích, bylo právě toto židům umožněno. A tak se z jejich řad rekrutovali lichváři, podomní obchodníci, vetešníci, což přispívalo k negativnímu vnímání židů ve společnosti.

Mnohdy byla jejich dlužníkem šlechta a částky rozhodně nebyly malé.

Na úrocích tak rozhodně šlo o zajímavé peníze. Židé začali být trnem v oku mnohým panovníkům.  Některá válečná tažení, křížové výpravy i panské dvory byly financovány z majetku zabaveného židům.

Vždycky byl po ruce vhodný zákon, kterým šlo vyvlastnit movitý i nemovitý majetek, zkonfiskovat účty.

Naše země nebyla nijak vyňata z historie antisemitismu.

I když existují důkazy o tom, že například Václav I. nebo Přemysl Otakar II. vydali privilegia chránící židy, v pozadí byl vždy spíš ekonomický aspekt víc než jejich lidumilná stránka. Sám Karel IV. v království židy chránil, ovšem to mu nebránilo vydat povolení k židovským pogromům v jiných městech římské říše.

U nás k nim došlo ve Znojmě a Chebu. 

Zlatý věk nastal za Habsburků. Nejen ekonomický. Největším pokrokem však bylo nařízení Josefa II. kterým zrušil veškerá privilegia, ale i zákazy týkající se židů, aby jim umožnil plnou asimilaci.

Doposud však až na výjimky šlo o antisemitismus náboženský, tedy antijudaismus. Nenávist byla založena na jejich víře, zvycích a tom, co s sebou tyto atributy během historie nabalily.

Devatenácté a dvacáté století bylo svým způsobem zlomovým, jelikož přineslo rasový antisemitismus.

Stále častěji byly slyšet teorie od odlišnosti rasy.

Vliv náboženství od dob osvícenství slábl. Společnost potřebovala vědecké argumenty pro své chápání světa a ty se jí dostávaly. Mnohdy i od renomovaných historiků, antropologů a hlavně politiků. V té době vzrůstalo národnostní cítění, proto byli židé vnímání jako vetřelci v zemích, kde sídlili od vyhnání ze své země.

Když přihodíte hospodářskou krizi, následné rozčarování z překreslení map po první světové válce…vzestup hitlerismu a holocaust byl nasnadě.

Bylo to tak snadné.

Po ukončení druhé světové války a odhalení detailů pokusu o genocidu židů a svědectví z koncentračních táborů se zdálo, že antisemitismus zemřel spolu s válečnými zločinci na popravišti.

Dnešní antisemitismus se váže především ke konfliktům v pásmu Gazy a přelomu dvacátého a jednadvacátého století.

Ovšem reakce mnohých nás zavádějí o století zpět.

Chápu, patrně šlo o akci několika fanatických jedinců, možná vyšinutých nacionalistů.

 – Z toho, co o holocaustu vím, bych čekala razantní odpověď zákona na současné dění.

 – Z toho co vím o zázraku života bych čekala urputné vyjednávání o příměří v Gazy.

A pořád mi to hlava nebere.

Mám okurkovou sezonu, zavářím, až se kouří z hrnce i ze mě….možná jsem omámena octovým nálevem, který vypudil z kuchyně děti i obtížný hmyz.

Možná se mi nechce věřit na otrlost a otupělost, která nás samé odsoudí k opakování historie.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]