Causa Kramný: Lidé zapomínají. Nebe nikdy.

Člověk nemusí být, kdo ví jak prozíravý, aby mu bylo jasné, že každým článkem, který je o Petru Kramném napsán, dělám já, stejně jako Blesk.cz a další média zdaleka největší službu samotnému Kramnému. Nijak nepřekvapí, že ochotně podal rozhovor právě redaktorům Blesku. A dal by komukoli. Prostě proto, že ho to baví. Možná ho baví celý proces. Narcis jeho formátu totiž ani samotný soud neřeší tolik, jako možnost formy vlastní prezentace…

A tak já mu tu radost ještě přiživím, ať si to tedy užije.

Osobně se totiž domnívám, že jeho jméno bude v budoucnu skloňováno ještě hodně a že se tenhle člověk už teď zapisuje nejen do pamětí lidí, kteří jsou nuceni vytvořit si v hlavě samostatnou složku, protože žádnou jemu podobnou doposud připravenou nemají, ale že bude součástí i nejedné učebnice.

Že jeho jméno bude skloňováno přednášejícími klinickými psychology, kriminalisty a dostane se rovněž na fakulty v eletrooborech a rozhodně pomůže i budoucím odborníkům v oblasti soudního lékařství.

Jednoduše už teď je Kramný něco, jako učební pomůcka.

Jako kostra, kterou si z kabinetu nosí každý kantor, aby bylo na čem předvést systém páteřních obratlů.

A Kramný to ví.

Mám za to, a teď to trochu nadlehčím, že už teď má v hlavě knihu, kterou napíše, možná to bude i několik svazků, a že si je velmi dobře vědom, jak prodejná bude.

„Můj egyptský příběh“, „Snídaně s celou celou“, Vezeňskou stravou k plochému bříšku“, Jak jsem potkal bachaře“, „Když se trestanec ožení“…

Bude pravidelně komunikovat s novináři, kteří samozřejmě o rozhovory z cely stát budou, stejně, jako o ně bude stát čtenář.

A to dlouhodobě.

Možná tak 25 let, jestli ne doživotně.

Prostě, ať se nám to líbí, nebo ne, sláva a popularita má mnoho podob a cesty si vybírá různé.

A to si můžeme klidně ukroutit hlavu nad tím, jak je možné, že při popisu z úst soudních lékařů a detailním jmenování postupů při pitvě, pana Kramného ze soudní síně neodnesli na nosítkách, protože z našeho pohledu, by tohle žádný rodič prostě nevydržel.

Soudní lékařství Ostrava

Obor elektro

Psychologie

Kontra posudek

Lze jen poradit, nefiltrovat chování a reakce Petra Kramného přes vlastní osobu. 

Můžeme pouze polemizovat, nebo ironicky souhlasit s některými výroky, které pan Kramný v rozhovoru pro Blesk.cz pronesl. (tedy s těmi, které očividně nepronesla jeho obhájkyně, což je tak zjevné, jako že beruška není klokan.)

Máte za sebou čtrnáct dní vašeho procesu. Jak se cítíte?

„Líčení je náročné. Včetně výslechů. Přestávek není moc, ale zatím to zvládám.“

(Ano, mnohem horší by bylo, kdyby byla jednací síň prázdná a všichni novináři se přesunuli na chrtí dostihy)

Jak zvládáte krátké polední přestávky?

„Tak tak se stíhám v poledne najíst. Ale rozhodně si nestěžuji. V jednací síni máme všichni stejné podmínky.“

(Tak to se mýlíte, pane Petře. Vy jediný jste tam souzen a všichni ostatní odchází z jednání s volnýma rukama)

Jak vnímáte podporu rodičů, kteří s vámi jsou v jednací síni?

„Obdivuji je. Mám je moc rád a jsem jim vděčný, že za mnou stojí.“

(Víte, oni v tom mají celkem slušný balík. Kde jinde než za investicí byste je čekal?)

Před senátem vypovídala řada svědků a četly se také věci z vašeho intimního života. Překvapil vás někdo?

„Nejvíce mě mrzí to, co řekla sestra. Bylo to účelové. V mládí jsme vycházeli dobře a překvapilo mě, že mluvila o mém sklonu k agresivitě či mé problémovosti. Samozřejmě jsem byl překvapen výpověďmi některých bývalých kamarádů. Ale většina známých za mnou stojí a to mi dodává sílu.“

(Sestra asi překvapila hodně lidí, avšak většinu příjemně. A přátele nemáte. Máte jen lidi, kteří se víc, nebo míň bojí. Nebo si myslíte, že člověk obviněný z vraždy dítěte může mít ryzí kamarády?)

(Někteří svědci byli řádně zpracováni  i těsně před vstupem do soudní síně. Jak je možné, že se tohle smí?)

Víte, že jsou ze soudní síně vysílány online přenosy?

„Vím to a jsou prý i hodně sledované.“

(No sláva, ne?)

Celou dobu jste tvrdil, že Monika s Klárkou zemřely na otravu. Znalci ale mluví o smrti způsobené elektřinou. Nepřijde vám to divné?

„Zvraceli jsme a měli průjem. To je holý fakt. Už jenom v teoretické rovině by bylo hloupé vraždit elektřinou a předstírat nevolnost. Proč jsem tedy po tom, co jsem měl holky údajně zabít proudem, neodešel na bar či do města a netvrdil, že jsem je již našel mrtvé. Vše mám podle obžaloby připravené. Proč jsem si nenachystal toto?“

(Protože přesně tohle se začalo psát na diskuzích až po tom, co jste přišel s otravou. Mrzuté, no. Měl jste zůstat u původního plánu.)

Jsou i další nesrovnalosti ve vašem případě?

„Nechápu, jak jsem mohl manipulovat s těly, když jsem byl dávno mimo pokoj. Nevím, proč byl pokoj tak rychle uklizen. Nevím, proč tam nepřijeli také naši policisté zjišťovat, co se stalo. Taky jsem dosud nevěděl, že znalci mohou psát posudky od stolu, aniž by si jeli ověřit správnost svého tvrzení na místo.“

(Nebyl uklizen. Policisté tam byli a nejen čeští. A to poslední? – inu Vy taky jistě nepotřebujete jet do Boleslavi, abyste poznal Škodovku od Porsche.)

Narážíte na posudek z oboru elektro?

„Ano. To, že zabíjí elektřina, ví snad i malý školák. Na to člověk nepotřebuje znalce. Ale proč znalec nejel na místo, aby si ověřil jím uváděné technické parametry. Aby se podíval, jaká podlaha byla v pokoji a tak dále.“

(Viz Škodovka, multifunkčnost Ohmova záludného zákona, a to s tím školákem – to jste si teď dodělal nástavbu na základu, když jste u soudu řekl toto: “Víte, jaký účinek má el. proud na lidské tělo?” “Nevím, nikdy jsem se o to nezajímal” (???)

 Hádali jste se s Monikou? Měla vás v plánu opustit?

„V každé normální rodině si lidi občas vymění názory. Ale měli jsme se rádi. Že by chtěla odejít, jsem opravdu necítil. Přeci bych s ní nejel na dovolenou.“

(Ne? A co …“s holým zadkem přišla, s holým zadkem odejde???)

Mluví se o tom, že jste měl vraždit kvůli majetku. Jak to vnímáte vy?

„Zabít manželku a dceru kvůli jednomu bytu a autu. To je prostě blbost. Stejně tak zabíjet Klárku kvůli údajné žárlivosti na Moniku je opravdu hloupý motiv.“

(Ale častý, pane Kramný. Hloupý ano, ale nechutně obvyklý)

Lidem neunikl váš výraz ve tváři se zvláštním pohledem. Umíte ho lidem vysvětlit?

„Prožívám bolest. Do toho jsem v abnormálním stresu, protože musím vysvětlovat něco, co jsem neudělal. Když přemýšlím, tak mám možná onen divný výraz. Vše okolo mě je jako z nějakého nepovedeného filmu.“

(Ten scénář jste psal Vy. A pravda, moc se nepovedl.)

Co říkáte na znalecké posudky z oboru psychologie a psychiatrie?

„Každý je nějaký. Někdo introvert, někdo extrovert. Někdo je doma pod pantoflem, další je dominantní. Někdo rozhazuje, druhý drží kasu. Tudíž každý má nějaký posudek. Ideální profil člověka asi neexistuje. Proto si myslím, že se z části zakládají na pravdě a doplňuje je řada fiktivních či domyšlených poznatků. Celkový dojem pak z takových posudků nemusí být dobrý.“

(Ano, souhlasím. Někdy může posudek jen dokreslit již původní špatný celkový dojem).

Při téhle tragédii je vůbec o dobré dojmy nouze.

Alespoň jeden tu ale jednoznačně je, pokud to tak lze říci.

Skutečné nové pamětní místo Klárky a její mámy je pořízené se vkusem, není cítit falší, okázalostí, a pokud se vůbec něco takového, jako je hrob mladé ženy a osmiletého děvčátka, dá vnímat pozitivně, pak ano, je velice hezký.

Je něžný, čistý a ryzí.

Vedle pomníku, který nic, než jejich jména neukrývá, působí hrob skutečně upřímně.

A chodí k němu zjevně hodně lidí, kterým osud těchto obětí není lhostejný.

Svou drobnost, kterou jsme jim přinesly, jsme pomalu ani neměly kam položit.

Doufejme, že Monika a Klárka zemřely rychle, jestliže už teď je jasné, že ani jedna nezemřela ve spánku.

A já věřím, že se vrah jednou neudrží a možná z touhy po popularitě vysvětlí:

Že nikoho nekřísil.

Že Monice svlékl prádlo on sám.

Že nikdo neměl žádné obtíže. Když pominu ty, které sám chvíli před jejich smrtí předstíral.

Že jeho úplně původní zamýšlená verze byla jiná, než otrava.

Že zemřely kolem čtvrté odpoledne a do spaní bylo daleko.

Že se svěří, jakou práci dalo dotáhnout tělo ženy na postel. (To se jeden i zpotí, že? A má i žízeň)

Jaké to je v tom tichu a nepochybně ve stresu poslouchat vzdálenou hudbu z programu, na kterém nikdo z rodiny už ten večer nebyl a jen usilovně přemýšlet?

Jaké to vlastně je, být více, než deset hodin v jednom pokoji se dvěma mrtvými těly svých blízkých a mít problém kolem nich jenom projít, kdy jediným útočištěm je koupelna?

A pak být nucen nejen naaranžovat pokoj, ale nakonec i otočit ta těla a prvně po té době se jim podívat do tváří?

Co jste si myslel? Že mrtvý člověk vypadá po tolika hodinách jako Sněhurka?

Vcelku rozumím tomu, že se jednomu následně a v dalších hodinách, po tom všem, co viděl, cítil, nahmatal a slyšel … chce leccos, jen ne plakat.

Navíc když to, co je aktuálně v popředí zájmu především, je neohrozit vlastní krk.

Patrně žádný pozemský trest by nebylo možné vnímat jako plnohodnotnou satisfakci, už jen proto, že žádný trest nevrátí nikomu život.

Pozemský trest, který jak doufám na konci téhle neuvěřitelné causy, plné falešných slz a lží čeká, je proto jen začátkem.

Prvním krokem k trestu vyššímu – nejvyššímu.

Protože lidská paměť má své hranice.

Lidé zapomínají.

Ale Universum, Bůh, chcete-li, nezapomíná nikdy.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Fotografie a koláže: Popelky.cz