Bůh Tě viděl, poctivá Kentánová!

čera, po nemilém víkendu, ( ani já nejsem ve své kůži), jsem chvátala ráno s dcerkou k lékaři. Dcera měla v neděli večer dost vysoké teploty a špatně dýchala. Hned ráno jsem mazala odmrazit auto a dcerku jsem vezla k prohlídce…

Měla jsem o ni samozřejmou starost a chtěla jsem být pak co nejdříve doma v teple.

V pondělním ránu se v Sokolově v centru, v jednosměrkách kolem lékáren, velmi špatně parkuje, a tak jsem si řekla, že nám ukrátím cestu, přemůžu se a pojedu od lékaře do Tesca, kde je i lékárna i obchod…a nebudu hledat místo k zaparkování a co nejdřív dostanu zas dítě domů, do postýlky.

Jak mi je také neveselo zdravotně, a k tomu na košíku dcerku plačtivou, chvátám v tom Tescu do lékárny a v ní ani noha.

Vjedu tam i s košíkem a DRNK…na zemi pod košíkem bílá obří tlustá peněženka !!

Ze zadní místnosti lékárny vyšla mladá slečna lékárnice a já tu peněženku vzala ze země a říkám: „Jéžiš, tady někdo ztratil peněženku! Slečno, kdo tu byl přede mnou!?“

Odpověděla, že mladá Vietnamka s kočárkem, a že to musí být její.

Mrkly jsme spolu jen na kraj narvané peněženky. Na fotkách bylo vietnamské dítě a pán.

Na obsah jsem se nepodívala ani já ani ona.

Ani na vteřinu jsem nezaváhala a požádala ji, ať mi pohlídá dceru a utíkala jsem ven do Tesca, hledat mladou Vietnamku s kočárkem…

Nikde nebyla.

Běžela jsem i do informací, ale tam mi odmítli hlásit do mikrofonu, že se nalezla bílá peněženka. Prý by stejně majitelka asi nerozuměla.

Tak jsem pořád běhala a koukala za kasy, jak jelen do prdele střelen…

pak jsem ji uviděla…

Volám na ní: „Madam…neztratila jste peněženku?“

Paní Vietnamka: „To moje, dík.“

Ani kapička emoce, nic.

Podala jsem jí peněženku a vrátila se do lékárny.

Pochválena za hodnou dcerku, vzorně tam čekající…jsem zakoupila za 268Kč naše léky. V Tescu nějaké potraviny a jely jsme domů.

Nikdy jsem peněženku nenašla a pokaždé jsem si říkala, když na podobné téma přišla řeč, jak bych si  klidně nechala balík prachů, kdybych ho našla ležet na zemi…protože mně by asi taky mojí šrajtofli s pětistovkou nejspíš nikdo nevrátil…

Jenže dneska se mi to stalo, a ani na vteřinu mne nenapadlo si to nechat. Byla jsem i vylekaná, v tom smyslu, jéééžiš…nějakej chudák to ztratil a taky jéééžiš, ať nevypadám jako zloděj.

Až doma teď tady sedím a myslím na to, co tam asi bylo za hotovost.

Peněženka byla opravdu těžká, ale fakt jsem se až styděla podívat dovnitř a počítat, co tam cizí maminka s kočárkem má za poklad.

Skutečně jsem se nekoukla, než jen s lékárnicí na to, zda nejsou na kraji třeba doklady, ale byly tam ty fotky vietnamského pána a malého dítěte.

Víc jsme neotevřely a neokouněly.

Moje první reakce byla prostě – pohlídejte mi prosím dceru, musím tu cizí maminku s kočárkem najít…

Osobně ale napíšu jedno, mrzí mne, že na info byla paní mikrofonistka – lepička lístků tak chladná, a že majitelka peněženky byla ještě chladnější…

Platí asi staré pořekadlo, za dobrotu na žebrotu.

Doufám jen v jednu věc, že ne každý skutek je po zásluze potrestán a krom rozladěnosti z rána už žádný trest nepřijde.

Kentánová ( chudá)

Milá naše, možná chudá, leč poctivá Kentánová. Ani sekundu nelituj, co jsi udělala, a že jsi to udělala. Možná byla paní Vietnamka, jen překvapená a nestihla zareagovat přívětivěji, možná úplně stejně doma seděla a zpětně Ti blahořečila.

Na každý pád si myslím dvě věci:

Jednak musela ona udělat v minulosti něco moc dobrého, že se jí tohle stalo, protože v opačném případě, bys peněženku nezvedla Ty, ale někdo, kdo by si nechal.

A jednak, fakt, že jsi se spontánně zachovala takto, mluví pro předpoklad, že Ty, příště narazíš na někoho takového, jako jsi Ty.

Zpětná vazba.

Chudoba cti netratí a Tobě čest rozhodně nechybí.

Míša K.

[sexy_author_bio]