Bouřka? Nelehat!

Kdy jindy uctít článkem mého milého Thora, než dnes, když je tu první letošní bouřková situace a tedy čas pro Thora. Na jedné straně je bouřka neuvěřitelně mystický, monstrozní a ve své nebezpečnosti krásný přírodní úkaz, na straně druhé je pochopitelně nebezpečná a je dobře se bát. Pořád je to lepší, než bagatelizovat něco, proti čemu jsme stále jen malincí a bezbranní. 

A tak je to možná správně.

Jediný člověk, kterému se téměř podařilo bouřku využít a s Thorem se dohodnout, byl geniální Nikola Tesla (psali jsme o něm tady a tady), ale možná byl na svou dobu geniální až moc, soudě podle toho, kolika lidem se vlastně velice nelíbil.

Od doby pana Tesly, sice umíme vyfotit blesky, umíme bouřku předpovídat, ale nedokážeme se stoprocentně ochránit a hlavně ji neumíme využít ve svůj prospěch.

Dost možná s ohledem na odkaz příběhu pana Tesly, zase až tam moc nechceme.

Které korporaci by se líbilo mít elektriku zadarmo, což Tesla málem dokázal, že?

A do té doby, než se cokoli změní, bude pro nás bouřka nejen nádhernou podívanou, ideálně z bezpečného výhledu, ale také krásným mysteriem s nádechem vražedné síly.

A také je kolem ní tolik mýtů, kolik je při ní blesků.

Tak třeba se bude hodit něco málo prozatím ověřených faktů.

Mýtus největší: Blesk neudeří dvakrát do jednoho místa.

Není to pravda a je naopak docela záhadou, že blesky mívají přímo oblíbené body, do kterých se soustředěně strefují. Blesk je vlastně staromilec, možná proto, že je staromilec samotný Thor.

Tady náš Hromburác je toho zářným příkladem. Udeří do něho pokaždé.

Mýtus: Blesk si vybírá nejvyšší bod.

Kdepak. Blesk si vybírá podle klíče, který dosud neznáme, a možná třeba častěji zasáhne rozhlednu, než kamínek, ale rozhodně tohle pravidlo není.

Existuje velká spousta případů, kde opakovaně blesk zasáhl místa, kolem kterých bylo hafo vyšších bodů a dokonce i vodivějších.

Opět použiji Hromburáce, protože je to dub menší, než okolní duby, je v lese, tedy ne osamocený a tedy by pravděpodobnost měla být jedna ku všem stromům v kerském lese.

Ale není.

Neplatí tu žádné procento pravděpodobnosti, snad jen to, že je u bouřky oblíbenější, než jiné stromy v okolí, než stožáry vysokého napětí i než zdejší kostelní věž.

Mýtus: Venku si při bouřce lehněte na zem.

Ne! Já to sice ve strachu dělám, pokud bych se ocitla venku, ale u mě to je nějaký instinkt s ohledem na zkušenost se zásahem bleskem (možná proto moje příchylnost k Thorovi, protože mě nechal přežít), ale není to správné.

Správné je, sednout si na bobek s nohama co nejblíže k sobě a pokud možno na špičkách.

Pokud do vás udeří, je to už jedno, ale pokud někde kolem vás, pak je to účelné, protože zaujímáte nejmenší plochu, kterou se dotýkáte země.

Blesk má takzvané „bratříčky“.

Vedlejší výboje a ty jsou nebezpečné i na několik metrů.

Prakticky je také jedno, jestli právě telefonujete, nebo máte mobil jenom u sebe. Na tom už fakt nesejde, protože blesk se nepochybuje po signálu.

Vaše řetízky, hodinky a prstýnky blesk podle vědců nepřitahují, ale dobře se jich zbavit, pokud byste byli v situaci, kdy by bylo možné předpokládat, že by si vás blesk mohl vybrat, protože pokud už by se tak stalo a vy byste přežili, kovové věci by vám způsobily větší popáleniny.

Samy o sobě ty věci, vyjma deštníku, ale to snad ví každý, blesk ale prý nepřitahují.

Vy ale můžete!

A je to opět jedna ze záhad a souvisí s preferencemi a apetitem samotné bouřky.

Totiž pravděpodobnost, že do vás uhodí jen tak na ulici, nebo prostě mimo rozhledny a podobně, je asi tak stejná, jako výhra ve sportce.

Stejně jako u té sportky, jsou ale lidé, do kterých uhodil blesk několikrát za život, aniž by se o to nějak snažili.

Četla jsem rozhovor s chlapíkem, do kterého uhodilo už sedmkrát.

Jednou jel na kole, (prosím, to je větší riziko), podruhé šel na zahradě sklidit nábytek, potřetí šel z práce jen tak po cestě, počtvrté zabíhal do domu, popáté taky někde jen tak šel, pak byl před kostelem a nakonec se vracel z pole.

Stalo se to v průběhu dvanácti let.

Novinářům řekl, že už si pomalu zvykl. (mimochodem chlapíka zkoumali, jestli nemá třeba větší vodivost tělesné schránky a nemá nic jinak, než jiní lidé)

Stejně tak jsou mezi námi jedinci, kteří jsou schopni vyhrát první i dvakrát za sebou.

Tohle nelze vysvětlit. Na to není statistika, tabulka, ani žádný vzoreček.

A přesto to tak je.

Tedy dokud se kolem nás a nám budou dít věci, které není možné vědecky objasnit, musíme nejen připustit, že bouřka má své manýry, oblíbence a zamilované body, ale také bychom se měli patřičně bát.

Protože strach není nic jiného, než pud sebezáchovy, pokora před čímsi silnějším, než my sami a to všechno má za následek opatrnost, prozíravost a maximum pozornosti.

Ačkoli faktem je, že v tomto případě, tedy v případě úderu blesku já osobně věřím spíš na osud, stejně, jako u té sportky.

Bouřka je nebezpečná do tří kilometrů od místa, kde jste. To poznáte podle toho, že od blesku ke hromu uplyne 9 vteřin. 

Bezpečně vylézt můžete až když je 10 km. To uplyne mezi bleskem a hromem 30 vteřin.

P.S. Pokud se vám povede zásah blesku přežít, je to zážitek na celý život a je nepopsatelný. Je to jako se setkat s jinou realitou, s Bohem, s vesmírem … nevim.

No lépe je to nezkoušet.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]