Babovřesky nezklamaly!

sem jedna z těch milionů lidí, kteří si už dnes neumí představit léto bez Troškovy trilogie a konverzaci bez sluncosenových hlášek. A nehodlám polemizovat o kvalitě filmu nebo hereckých výkonů. Jsou to pro mne filmy, na které se dá bez přehnaných očekávání zato se setrvačností koukat o Silvestru stejně dobře, jako v okurkové sezoně. I přesto jsem navštívila premiéru Troškova posledního filmu Babovřesky trochu s obavami. 

To se podepsalo na prvních třiceti minutách.

Byly pro mne k nepřežití. Jakoby autor přešlapoval a pořád nevěděl, kudy se vydá a jak vůbec chce příběh vyprávět. Ale je hned jasné, že vsadil minimálně na mix hereckých es a autentických neherců, kteří vás zatáhnou mezi místní klepny, jako byste měli léta společnou pavlač.

Tedy náves.¨

Mladý farář, pohledná slečna, maloměšťácký starosta ženatý s místní slepicí, hejno drben, podtrhlí staříci a vesničtí týpci…..tady se režisér začíná rozjíždět a zdá se, že se našel.

Po počátečních rozpacích a poněkud těžkopádně lepené zápletce se začíná dařit.

Divák vklouzne do dobře vyšlapaných bačkůrek a příběh začíná bavit stejně jako lechtivé a hubaté vtípky a skeče tak, jak je známe a máme rádi. Humor nejen vesnický, ale i lidský, laskavý, beroucí si na paškál člověka nejen v nahotě tělesné ale i té povahové.

A to všechno funguje, aniž by se autor po Kameňáku i Slunci, senu jakkoliv vykrádal.

Ale přidává i něco navíc.

Tajemné dědictví ve staré vile, Lucka Vondráčková zamilovaná do Jana Dolanského…pohádka i film pro dospělé.

To všechno je Zdeněk Troška.

A nejen to.

Všudypřítomné slunečné počasí, nebe vymetené s bílými beránky, jahody, vůně sena, léta, potrestaný darebák a pohádkově dobrý konec. Není to snaha o překonání sebe sama. Je to úmysl pobavit lidi tak, jak to režisér umí a jak se to již mnohokrát osvědčilo.

Dobře známý Pavel Kikinčuk, Lukáš Langmajer, Veronika Žilková, Jana Synková, Lucie Vondráčková,  Jan Dolanský, Miro Noga, Jitka Sedláčková, určitě svými výkony nezklamou.

Trochu na chvostě zůstává Lucka Bílá, které cikánku věříte od začátku až do konce.

Oč razantněji nastoupí, o to víc se rozptýlí smysl její postavy jaksi do ztracena. Pokud se tedy někdy o smyslu dalo mluvit.

Je to jako když trávíte večer se skvělým bavičem.

Řekne vtipnou historku a nezlobíte se, že vypráví druhou.

Na nic si nehraje, jenom Vás prostě baví.

Protože to umí a vy se smějete.

O nic jiného zkrátka nejde.

Jenže z těhle filmů navíc voní léto, jahody a nekonečná touha sednout si v létě bosky na zápraží, s úsměvem koukat jak se svět probouzí do dalšího dne a jak krásně vykvetly letos muškáty.

Zdeněk Troška nezklamal.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]