Zprava, zleva samá sleva!

Když se řekne sleva, vybaví se mi partička rozverných důchodkyň, fixem zaškrtávajících výhodné koupě v ještě teplých letáčcích nejrůznějších marketů.

Ovšem v den, kdy sleva nabude platnosti končí legrace. Máme před sebou mnohdy nelítostné bojovníky připravené umlátit holí, popřípadě najet košíkem na achilovku každému, kdo by je chtěl připravit o poslední plechovku s Maďarským gulášem zlevněnou o tři koruny…

Trochu jsem to vyhrotila, ale fakt je, že ke slevám je třeba přistupovat s rozvahou. I boj chce strategii…

 Jsou slevy něco podřadného nebo jsou naopak největší šance na delší život naší peněženky?

Když pomineme takové zlevněné potraviny, které na požádání naskáčou do nákupního košíku bez odporu a “po vlastních”, mohou se stát slevy a akce našim hospodářským koníčkem, díky kterému ušetříme.

Obzvlášť v posledních měsících se ale objevila nesčetná řada různých často internetových portálů nabízejících téměř cokoli za „šokující ceny“.

• Půlhodinová jízda ve Ferrari za 900.- zlevněná z původních 2500,-
• Večeře o třech chodech pro dva za 400.-  místo původních 1500,-
  a mnoho dalších omračujících nabídek s oslnivým cenovým poklesem.

Jenže, stálo to opravdu někdy před tím 1500,-?

Kde zjistíme, že sleva je slevou skutečnou a ne pouhý výmysl?

Zjistit původní cenu a potvrdit si tak opravdový pokles je například u internetových prodejců téměř nemožné.

V nákupních centrech a v potravinových prodejnách by se však vždy měla nacházet cena původní a cena

po slevě a to na původním štítku a hlavně na jednotlivém zboží.

Česká obchodní inspekce před triky prodejců varovala již minulý rok, kdy obrovská spousta obchodů neprošla kontrolou právě kvůli nedostatečnému dokazování původních cen a necenění vůbec.

,Když jsem začátkem léta visela přehozena přes železný koš s nápisem vše za 39,- a ulovila parádní, „žabky“ nabyla jsem přesvědčení, že tento den je třeba si poznamenat do kolonky „mimořádný“. Byly tam jediné!!

S pocitem vítězství, jsem se odebrala k pokladně. Ohnivé pohledy spolunakupujících, kteří pukali závistí nad mým úlovkem, mě doslova vzrušovaly.

Na kase jsem sršela vtipem a v rozverné náladě flirtovala s fousatou pokladní. Když došlo na můj úlovek, šibalsky jsem se usmála a čelist se mi hrdě zvedla.

Tři sta padesát objevilo se u žabek na informačním displeji a úsměv se mi zasekl. Čelist taky. Původně jsem měla v úmyslu zůstat dámou, uhradit celkovou cenu a zhroutit se až venku. Bohužel mi nestačily peníze.

A tak jsem „za dámu“ vrátila žabky a doufala, že ochranka se takhle tváří pořád a ne proto, že mě chce vyvést, zmlátit a na deset let zavřít do „thajskýho vězení.“ Mé argumentování, že jsem zboží našla skutečně v onom koši, bylo odměněno podezíravým mlčením.
Pokaždé, když sem teď jdu, mám dojem, že mám na čele nápis: „Ta, co falšovala žabky“.

„Poučení z krizového vývoje“

Každý z nás by se měl raději dvakrát přesvědčit, jestli se sleva vztahuje skutečně na námi vybrané zboží.

Ušetříme si tak trapné vracení výrobků u pásu a dohady s většinou nic netušícími pokladními.

Stejně tak bychom se měli vždy ujistit například u velmi (mnohdy podezřele) zlevněných zájezdů.

Nikomu se nechce dva dny po příletu zjistit, že cestovka jaksi náhle přestala existovat, případně nikdy právně neexistovala a návrat hrozí možná tak stopem.

Možná je to prostě o tom, že někdy je prima ušetřit, a jindy se mnohem víc vyplatí raději platit. To proto, že, jak říká klasik, “SLEVA NENÍ ZADARMO”.

Pavlína 

[sexy_author_bio]