TTT: Je libo dáreček k poblití?

PŘÍLOHA NA VÍKEND

Blíží se Vánoce. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat…

Konec konců ty tuny žárovek a monstr anděl nad eskalátory v našem marketu asi nejsou náhoda. Co se dá dělat.

Oprášila jsem tedy recepty na vaječný koňak, zaúkolovala babičky sháněním ořechů a zasedla k netu, abych vygůglila nějaké ty dárky.

No jo, i já se řadím k těm, kteří i přes poezii adventních trhů, romantiku nazdobených výloh nebloudí zasněně s kelímkem svařáku po zledovatělých chodnících, abych ulovila dárečky od srdce a něžné drobnosti.

A nemyslete si, že se při objednávce přes internet v tomto čase nenadřete.

Zvlášť, když jako já, ani nemáte představu, co byste dotyčnému koupit chtěli.

To se Vám pak lehce může stát, že najdete to, co jste ani nehledali.

Jako třeba já.

Myslela jsem, že po pravidelné masáži televizních reklam mám celkem jasno, co se u nás pod stromečkem rozhodně neobjeví. Dokonce jsem si instalovala celkem slušnou imunitu vůči všemu,co najdete pod heslem Hit Vánoc a upgradeovala loňskou verzi, která byla značně zastaralá.

Jenže pak jsem narazila na něco, co překonalo veškeré zabezpečovací systémy a poškodilo několik důležitých neuronů.

Skutečným hitem letošních Vánoc totiž mají být přejetá zvířátka.

Několik prodejců je přesvědčeno, že vaše dítě bude výskat radostí, pokud pod nazdobeným smrčkem přivine blaženě na hruď plyšáka poněkud zploštělého tvaru s vyhřezlými vnitřnostmi….taktéž plyšovými.

Nebojte, žádný šunt.

Takové zvířátko totiž má i autentický otisk pneumatiky na zádech. Slezinu, střívka, žaludek či játra může dítě snadným pohybem zatlačit dovnitř a zvířátko uzavřít zipem. Jako doplněk vyfasuje každý ježek, králíček, jezevec či mýval dokonce vlastní márniční vizitku na nožičku a igelitový pytel na svou mrtvolku.

No není to …..k poblití?

Čekali byste nějaké upozornění, že taková hračka slouží jen jako hloupý vtip pro otrlé dospělce?

Omyl. Jediné varování se vztahuje na děti do tří let věku a malé části.

Patrně, aby se vaše krvelačná ratolest nezadávila při polykání králíčkovy sleziny.

Já nevím jak vy, ale v tomhle teda nejedu.

Je mi jedno, jestli mé dítě bude trpět, že nemá to, co spolužáci. Jako jsem odmítla zakoupit plyšového vira, ačkoliv ta kapavka byla fakt roztomilá, vím, že přejetinu pod stromek nedám ani tchýni. Byť by byla v limitované edici s vlastní kafilerkou.

Možná je na čase nehledět jen na množství rakovinotvorných látek v čínských hračkách ale i na etickou či morální nebezpečnost některých hračkářských výplodů.

Ale jestli chcete být in, klidně mrkněte na: www.prejeti.cz, www.raj-plysaku.cz/plysova-zviratka/ostatni-zviratka/prejeti-plysaci-roadkill

ToraToraTora

Psychopati by neměli vyrábět hračky!

Jsem ráda, Toro, že jsi článek napsala a poslala, a také ho okamžitě vydávám.

Vzalas mi ho přímo z pera. Včera jsem měla pocit, že se mi to zdá, když jsem to v nabídce na internetu viděla. Dokonce jsem si říkala, že tak výživnou noční můru si musím ráno zapamatovat, abych měla co řešit se svým psychologem, který mi patrně záhy doporučí týdení hospitalizaci.

A ona je to pravda!

Když pominu zbytečný rozbor duševní způsobilosti toho, kdo s nápadem přišel, když pominu estetické cítění toho, kdo to schválil a absenci byť špetky zdravého rozumu toho, kdo to pustil na trh, zbyde mi jen neuvěřitelná otrlost, duševní žumpa a nad tím vším citu zbavená touha po mamonu, která strčila do kapsy snad všechno, co jsem doposavad pokládala za nevhodné.

Kdyby to chtěl člověk vidět s trochou humoru, řekl by, že se o výrobek postaral zoofilní, nekrofilní, morbidní emosadista se slinou trvale visící u koutku, který bez trojky heroinu pod žílou není po ránu schopen si ani udělat kafe a právě ho pustili z Valdic.

Do práce chodí  v masce zombie, jeho praděda byl Jack Rozparovač a on sám je přímo pochodujícím manuálem celé řady psychiatrů a klinických psychologů.

Jenže ono to moc k smíchu není.

Docela by mě zajímalo, který rodič by koupil svému dítěti plyšáka v podobě rozjeté omelety ze silnice, s identifikační známkou, která se dává nebožtíkům v márnici.

A skutečně bych ráda viděla jásající očka malého caparta s láskou vybalujícího úmrtní list své hračky, spolu se samolepkou „I love RoadKill“ (miluji přejeté mrtvoly). To vše je součástí balení za zhruba pětikilo.

No, ale třeba se pletu.

Ještě večer jsem obrázek ukázala Johance, která je dokonce lehce za věkovou hranicí cílové skupiny.

„Co to je za kekel, mami?“, pravila znechuceně. „Kterej magor to prodává?“

Myslím, že se k tomu vyjádří ve svém článku sama. Ťukala si na čelo tak vehementně, že tam má teď ďůlek.

A další ďůlek mám chuť já udělat do čela japonskému tvůrci tohohle hitu. A hezky pohrabáčem, to by se mu jistě líbilo.

Kdo si chcete ťukat na čelo ještě víc, přečtěte si, co o výrobku píše distributor TADY. Neuvěřitelné!

Michaela

[sexy_author_bio]