Tábor

Blíží se prázdniny. Ne, moment, ony už jsou tady a dychtivě mi klepou na rameno. Jako vždy jsem nemile překvapena a opět zaskočena. V záchvatu paniky jsem naplnila několik tašek, do kterých jsem nasypala vše, co mají děti ve skříni, aby jim na táboře nic nechybělo. Dcera si dobalila zbytek do třetí tašky, takže to vypadá spíš na emigraci než dva týdny pod stanem. Radši jsem jí zamkla pas.

 

Na jednu stranu se vždy těším, až na dva týdny osiříme a jediný, kdo bude doma hulákat budou hladová morčátka nebo nevychovaný papoušek. Obden napíšu dopis a počkám, až nějaký zmuchlaný, plný hrubek a dětské lásky doputuje do naší schránky. A i když se těším, jaký bude doma klid, mám trochu obavy.

 

Přeci jen …

 

Co jste dělali o prázdninách, když rodiče neměli hlídání a babička si myslela, že si hrajete na zahradě s kočkou?

 

Já si chvíli hrála s morčátkem a když mě po pěti minutách omrzelo, šla jsem na kopec za domem. Byla tam spousta vysoké suché trávy, která skýtala útočiště pro sršně a divoké vosy. Proto jsme tam měli zakázáno chodit. Chodila jsem tam skoro každý den. Na oplátku jsem nosila domů ostružiny a růžovky, které tam na tajných místech rostou houfně dodnes. Na otázky rodičů, odkud beru tolik ostružin jsem hrdě kontrovala, že na zahradě se letos urodilo. A protože jsme je ani nestačili spotřebovat, nenapadlo nikoho vydat se na zahradu a zkontrolovat úrodu osobně.

 

Ze všeho nejvíc mne lákala Skála. Schválně píšu s velkým S, protože tak se odedávna u nás říká opukovému lomu kousek za vesnicí.

 

Už je dávno opuštěný.

 

26541MmE.jpg

 

Jen opuka tam v tichu lesa zvětrává a drolí se v sutých polích na svazích, které pozvolna zarůstají náletovými křovinami. Na plochých kamenech se vyhřívají hadi a nestabilní skalisko se volně sype dál. Na ploškách rozštípané opuky se dá najít obtisk pravěké kapradiny nebo drobného korýše coby památka na dávné časy. Kdysi...to už je hodně dávno. Byl v masivu skály obtištěný dokonce pravěký ještěr, jehož tělo uvěznila písčitá sedlina. Bohužel se vojsko pokusilo tento unikát odstřelit a převézt a z ještěra nám zbyl jen ocásek a hromada suti.

 

Zkrátka romantika každým coulem.

 

Chodívala jsem tam hledat právě obtisky v opuce a lézt po skále. Samozřejmě bez jištění, nedbaje hadů, drolících se kamenů a nemaje sebou kohokoliv, kdo by dokázal zavolat pomoc v případě potřeby. To byly mobilní telefony ještě sci-fi.

 

„Ahoj, co jsi celý den dělala?“

„Nic, bylo vedro.“

 

A to občas fakt bylo, takže jsme se sestrou jezdily samy na koupaliště.

 

Tenkrát nám šlo primárně o koupání, nikoliv o chytání bronzu. Provozovateli koupaliště šlo zase o zisk. Takže měl otevřeno bez ohledu na to, jestli se rosničky svlékaly vedrem z kůže, nebo si štrykovaly z kočičích chlupů zimník. Od těch dob miluji koupání při bouřce. A že jsem jich na koupališti zažila?

 

Voda voněla nebezpečím a esencí léta.

 

Navíc to byl jediný okamžik, kdy v bazénu nebyla ani noha a to je škoda vylézat.

Myslím, že rodiče dodnes netuší, co všechno se o prázdninách dalo dělat na místech, kam jsme měli zakázáno chodit.

Pánbíček mi to oplatil na dětech a je mi mdlo, když se dozvím, že samy přecházely silnici.

 

Přitom mají telefon a mohou zavolat, kdyby něco. I když si spíš myslím, že kdyby se fakt něco stalo, asi by to spíš nejprv sdílely na facebooku, postly na instagram a možná by nějakou divočinu přímo streamovaly, aby nasbíraly laiky.  Achjo.

 

Chci, aby mi volaly, když nastoupí do autobusu a kdy z něho vystoupily a kde.

 

Přitom já si zkracovala cestu ze školy kilometr po kolejích. O prázdninách jsme běhali venku do noci a hráli si na stavbě hasičské zbrojnice s nehašeným vápnem. Na hřbitov jsme chodili krást višně, rotože z hřbitovní zdi jsme lépe dosáhli, zato hlídací pes nedosáhl na naše kotníky vůbec.

 

Dětičky mi za pár dnů odjíždí.

 

Budou pod dohledem vedoucích vybaveny známkami a dopisními papíry. Nejradši bych jim nastřelila pod kůži GPS čip a do batohu dala fotopast. Vím, že mi Jurášek bude psát, jak je to tam všechno fajn a jak se jim tam líbí, protože je to starostlivý „ráček“ a nechce, abych si dělala vrásky. Takže mi bude psát sluncem zalité dopisy, i když mu nateče do stanu, ztratí pravou botu a nedovolí mu si přidat knedlíky. Možná i zbije svého bratra, který je gramotný a občas projeví touhu vzít tužku a napsat svou pravdu na druhou stranu dopisního papíru.

 

Dcera mi napíše, jak jsem jí zkazila život tím, že jsme jí nepřibalila i ten červený nátělník, ve kterém vypadá štíhlá, krásná a báječná...skoro jako Angelika. A já se budu těšit, že odjely a že se mi vrátí.

 

A budu vědět, že dělají všechno to, co se nesmí, když dospělí nekoukají a ti druzí se o ně bojí.

 

26540ZWE.jpg

 

Jako já o prázdninách. Hned potom, je sbalím a vyrazíme na dovolenou spolu. Budeme chodit po výletech, koupat se při bouřkách, počítat blesky, sbírat ostružiny, kde nás napadne, přelézat ohradníky, toulat se do noci a spát pod hvězdami.

 

Protože od mala vím, že to je na prázdninách to nejlepší.

 

Navíc budeme spolu a nebudeme se jeden o druhého bát.

A to je ještě lepší než pusa od borůvek.

 

ToraToraTora


9373OTY.jpg


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 9 čtenářů průměrem 4.56 bodů z pěti


Čtěte také:

Cuketa i pro necuketáře 
Chcete kluka? Pán musí obětovat varle! 
Miminka do černé a ke dveřím psa 
Není kýč, jako kýč a není milionář, jako milionář 
Okénko do minulosti 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 05.07.2018 23:30
 

Tak pod tohle se podepíšu takyLove it uz ted se děsím ,az budi muset zacit holky poustet samotne ven. . Asi zkusim to nastreleni GPS pod kuzi Help ale ja se taky nadělala se segrama vylomenin ,ze nechapu, jak tohle moje prestarostliva maminka psychicky zvladla. . Ja to teda ted vubec nedávám Are you crazy kontroluju holky x-krát za noc Embarassed tábor ? Na zadny nikdy nepojedou OMG

 
post Zaslal: 29.06.2018 09:26
 

Jo jo, já se s tím včera vzbudila, proploužila se dopoledne, potřená všemi oleji, zlehka se najedla, spala celé odpoledne, vykoupala se, natřela a pak šla "umřít" až do rána s pocitem, že nic jinýho mi stejně nezbejvá, hlava ještě trošku pobolívá, ale proti včera to jsou Lurdy:-)

 
Avatar
post Zaslal: 29.06.2018 09:06

Odpověď na příspěvek #215219
Uživatel: NoraJ

Ps. Omlouvám se, že to píšu sem, ale Míšo,...
 

Ně co muselo, protože já měla migrénu dva dny jako prase... ještě teď mě bolí hlava.

 
post Zaslal: 29.06.2018 09:03
 

Ps. Omlouvám se, že to píšu sem, ale Míšo, včerejší uplněk, to bylo utrpení, fuj, až jsem vydolovala horoskop s pocitem, že si přece nějak varovala, tak se dnes přesouvám a do 2 budu zalezlá:-) to snad zas bylo nějaký zemětřesení a nebo bouchala sopka?

 
post Zaslal: 29.06.2018 09:01
 

Toro, to je tak krásně napsaný, zažily jsme to asi všechny (předpokládám, že jsme tu většinou holky:-) a dožily jsme se dospělosti v pohodě, že? Já teda se sourozencencema vyváděla asi setinu toho co ty, i tak jsem si to užila. Věděla jsem v kolik mám být doma a že je dobrý moc nepřetahnout a naši zas věděli že přijdem... pohled z tábora byl jasnej a těšila jsem se i na pohled co pošle máma a prázdniny u babičky? Joooo to byl ráj, skvělý jídlo, pohoda, koupání, knížky, houby, borůvkovej koláč a úžasnej děda, milovanej navždy. děkuju za tuhle vzpomínku

 
Avatar
post Zaslal: 29.06.2018 07:59
 

To je, Květinko tak krásný článek! Tak něžný a láskyplný, že jsi mě dojala. Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 29.06.2018 06:53
 

Toro, děti ještě neodjely a Vám už se po nich tak krásně stýská :-)

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist