Po přízni řízni

Již několikrát jsem vlastními silami skládala pětadvacet metráků uhlí. Dceři jsem vysvětlila násobení zlomků. Porodila jsem tři děti. Nic z toho mi však nepřišlo tak vyčerpávající jako některé rodinné sešlosti. Babička asi věděla, proč nikdy neopomněla zmínit okřídlené úsloví: „Po přízni řízni.“

Pravdou také je, že snad letošní prapodivně uspíšené jaro či snad podezřelé erekce na sluníčku mají za následek prapodivnou konstelaci mezilidských vztahů.

Možná je to jen můj dojem, možná jen souhra okolností.

Čím větší rodina, tím větší šance, že minimálně několikrát do roka bude mít někdo kulatiny nebo výročí svatby. Připočtěme ještě vánoce nebo u staromilců tradiční posvícení či pouť. I když poutě mám moc ráda, protože například u našich stačí dětem věnovat peněženku a jasně oznámit, že až slunce dostoupí západu nebo jejich ruce dna peněženky, prostě přitáhnou domů.

Já tak mohu v tichosti spásat chlebíčky nebo se válet na zápraží jako Sultán s Tyrlem.

Dokud žila ještě babička, sjíždělo se vždy příbuzenstvo skutečně ze široka daleka včetně poválečně odsunuté tetičky.

Dnešní sleziny nejsou sice již tak košaté, zato mi přijdou výživné stejně jako vyčerpávající.

I přesto že se snažíme vypilovat strategii k dokonalosti.

Například vedeme seznam témat, kterým je lepší se vyhnout. Občas mne pojímá hrůza, do čeho ťuknout, až dojde počasí a jídlo, abych nekopla do vosího hnízda. Velmi často se zadaří, jsme lidé s mnoha zájmy a občas do něj kopne někdo místo mne.

Pak stačí jen chytit se pěvně mísy chlebíčků, hypnotizovat zrakem olivy a čekat, až se to přežene. Obecná rada zní nemluvit o politice a dědictví, ale tohle se zobecňovat asi nedá. Asi určitě. Naše familie se shodne víc ve volební místnosti než nad péčí o trávník.

No a jsme u toho.

Malichernost. Myslím, že žádná rodinná akce se nemůže setkat s úspěchem, pokud řešíme maličkosti. I když chápu, že pro některé jedince trpící nedostatkem konverzačních témat je vhodnou potravou k půlhodinové diskuzi například desertní vidlička na špatné straně talíře. Báječné je, pokud se ve společnosti nachází někdo, kdo dokáže takového jedince delikátně eliminovat.

Ovšem ježatost nejčastěji vzniká ze špatné zkušenosti.

Pokud minulá sešlost dopadla tragicky, udělejte jí v klidu hrobeček a už ji nikdy neexhumujte. Pokud jste z posledního setkání museli prchnout přes terasu zadním vchodem, berte jako bonus, že vás znovu pozvali a je to báječná příležitost poučit se z nezdarů a začít znovu a lépe.

K tchánovcům to máme nějakých dvacet kiláčků, během kterých pravidelně absolvuji s manželem meditativní cvičení.

On má totiž s vlastní matkou několik skutečně ožehavých témat a tak si za volantem místo Rolling Stones přehrává, co jí řekne, kdyby začala s tímhle nebo s oním. On to považuje za kurz v rámci hesla „vždy připraven“.

Já tomu říkám permanentní přednaštvanost, protože ve chvíli, kdy parkujeme před jejich domem, je už tak odpíchnutý, že její zástěra funguje lépe než hadr na býka.

Zatímco on škrtá, já hasím, abychom alespoň kávu dali v klidu.

Je dobré nechat na prahu i hádku mezi námi. Váš obličej stejně bude vypadat jak přetopený papiňák, jeden z páru mu prozradí jádro sporu a vy budete sledovat, jak následující tři hodiny rozhádaná rodina straní jednomu či druhému. V jiném případě se k jádru pudla neprohrabou a vy i s nabručeným partnerem zůstanete bokem jak petržel z chlebíčků.

Té se také každý vyhýbá.

Spolehlivou rozbuškou bývá televize.

Já s tchýní táhneme za jeden provaz, jelikož si toužíme nad kávou a zákuskem potlachat. Muži chtějí sledovat televizi, abychom si mohly my v klidu popovídat, doufaje, že zrak fixovaný na obrazovku nám zabrání vtahovat je do rozhovoru.

Nezabrání.

Z rozhodnutí je naše tlachání neruší, při sledování ano, takže televizi zesílí. Nemám ráda, pokud špatně rozumím, když s někým mluvím a tak s matkou mého muže zesílíme na hlase zase my. Za chvíli děti samy vyklidí pole, protože řev je sice jako o pouti, ale kolotoče nikde a tak jdou do rybníka koupat psy.

Dětem se ani nedivím.

Obvyklou součástí rodinné sešlosti je i rodinný pranýř, na kterém nejčastěji uváznou právě děti. Ačkoliv bychom jako dospělí mohli mít i jiné starosti, nějak nás stále lákají žákovské knížky nejmladší generace klanu, uhry starších a jejich nemotorné dospívání.

Zatímco potomci se v tu chvíli stávají terčem a touží se propadnout do sklepních částí domu, dospělci se tetelí, jelikož konflikt v nedohlednu a všichni se vzájemně poplácáváme, jací my jsme byli borci a premianti a všichni máme milion moudrých rad.

Důležitá je dobrá vůle.

S její pomocí se na každém dá najít něco dobrého, nám blízkého, nebo třeba něco, co můžeme pochválit, co se dotyčnému povedlo. I malá pochvala vede k zvýšení sebevědomí a dobrého pocitu našeho protějšku, což mu dává větší chuť nám milá slova oplatit.

A tak zůstávám optimistou.

I když z nedávných kulatin tchána jsem se odkopávala v noci ještě dva dny.

Blíží se kulatiny švagra, oslava manželova svátku. . .  zkrátka velká rodina dává vysokou šanci, že  jednou se té jemné technice uměleckého tance zvaného „povedená rodinná sešlost“ naučím.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]