Pavlína Brzáková: Kryštof ADéHáDě

Milé dámy, maminky…. Pro mne je tohle jedna z nejsilnějších knih pro maminky. Pavlína Brzáková je obdivuhodná spisovatelka, která umí vytáhnout z lidské duše ryzí zlato i se vší bolestí a upřímností, kterou takové lidské poznání obnáší. Nebojí se napsat, jaká je selhávající matka, tím hůř, že ji v tom každý utvrzuje, a nebojí se říct, že máma má být jako silný strom, protože…

 

Protože až si s ní projdete její první roky s Kryštofem, projdete se v simulátoru jejích bot.

 

Každá maminka zná smrtelnou únavu, zoufalství a beznaděj na něco lepšího, a to všechno žité na zcela vybité baterky. To jsou ty jemné okamžiky, které mysl zapomíná, aby se úplně nezbláznila, ale na kterých nakonec stojí síla mateřství. Na vyčerpání a schopnosti jít stále dál, i když je třeba i celý svět proti vám.

 

27241ZjM.jpg

 

„Když se podívám zpátky na svůj život, největší hodnotu mi přineslo, když jsem neposlechla okolí; naučilo mě to samostatnosti. Poradit si s křivdou a smutkem neumím dodnes. Není jiného léku na bolest než ji nechat přebolet a utrpení odžít….“

 

A jaká je slepičí polévka pro maminky? Nezapomínejte na sebe…

 

„Řeším Kryštofa a zapomenu na sebe. Kdybych na sebe nezapomněla, zůstal by Kryštof opuštěný a sám. A z toho mám největší strach. Bojím se, že okolí neunese jeho zvláštnost a Kryštof pak neunese tíhu okolí. Chráním ho celou svou bytostí, ale je to vůbec dobré? Někdy mi nezbude než pro sebe hledat pomoc, abych doplnila sílu. Mám pár berliček pro útěchu: pořád s sebou nosím dalajlamovu knihu. Otevírám ji namátkou a piju z léčivých slov, protože tenhle pramen nikdy nevyschne.“

 

A do mého ticha přišly děti…

 

A i když jsem si myslela, že je to to nejlepší, co mne mohlo potkat, život věci zkomplikoval a nechal bez péče vnějšího okolí až na dřeň odhalené pocity a živé nervy, kterých se nejvíce dotkla právě tato věta…. „A právě ke mně, do mého ticha, přišel Kryštof…“, tato věta mne oslovila do hloubi duše, protože se netýká jen dětí, ale i obtížných situací, na které nejsme zdánlivě stavěni.

 

Proč žena introvertně založená, tichá, ticho milující klidná duše, ach jak já autorce rozumím, dostala do vínku dítě, které je extrovertní tak, že se až nehodí do svého světa. Protože možná právě proto, že jen taková matka je schopna postupně pochopit, že klíčem k soužití a jeho šťastnému životu, i jejímu obohacení, je zjištění, že i to dítě je vlastně jeden velký introvert žijící život daleko od běžného vycvičeného a ochočeného světa. Snad jen bych dodala, že to není kniha jen pro maminky dětí s ADHD, ale pro každou maminku. Tím víc pro tiché introverty, pro které je pak každé dítě moc otevřené. Ale… třeba tu je tohle všechno právě proto, abychom se něco naučili jako rodiče.

 

A když bude nejhůř, pamatuju i na tohle, a musím říct, je to pravda.

 

27242ZmR.jpg

 

„Někdy se zdá, že když jste v úzkých, prostor mě vyslyší a nabídne pomoc. Pošle mi do cesty člověka, který poradí, pomůže nebo moji situaci vyřeší. Nedá se na to spoléhat, život vyžaduje nasazení. I Kryštofa jsem dostala do života, aby mě udržoval v bdělosti.“

 

Bez špetky nadsázky je tohle kniha, která by se měla slovo od slova do kamene tesat. Podpoří nejen rodiče, ale pomůže i lidem, kteří přichází do styku s dětmi s „poruchami chování“ pochopit jejich duši. A pochopit, že možná tady na tom světě nejsou špatně oni, ale my?

 

Nesnižuje to obtížnost každodennosti, ale snižuje to unavenost duše.

 

O autorce:

Pavlína Brzáková vystudovala etnologii a zabývá se studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala série pohádek s těmito motivy, prodchnuté moudrostí šibiřských šamanů, mytologie, romány (Dědeček Oge, Dva světy, Stíny na kupecké stezce), z nichž některé jsou namluveny Jaroslavem Duškem v audioverzi doprovázené didgeridoo podkresem Ondřeje Smeykala. Naopak ona sepsala knihy s ním, Ze mě a Tvarytmy. Její obrovské množství knih je cennou sbírkou mytologie a výpovědí sibiřské moudrosti a kultur. Působí jako šéfredaktorka měsíčníku Regenerace.

 

Vydalo nakladatelství Eminent, 2018, www.eminent.cz

 

Renata Petříčková


192NzA.jpg


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 8 čtenářů průměrem 4.88 bodů z pěti


Čtěte také:

Co se děje o Vánocích aneb leporelový tip do vyhřátých svátečních postýlek 
Důvěřuj, ale prověřuj 
Kterého ze dvou pánů extrémistů byste „skously“, kdybyste musely?  
Med je dětem zapovězen? Kdože to řekl??? Pediatr? Pošlete ho…(domů)!  
Renesance branné výchovy ve školách? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 22.11.2018 23:07
 

Reni, mluvis mi z duse ...  Ja tohle obcas zažívám s tou starsi (5), asi tam něco mozna bude, tak je to občas boj prave mnohdy náročnější s okolím a jeho reakcemi nez se samotným tvoreckem... Ve sve podstate jsou úžasní ❤ obcas nam jen chybi nadhled a pochopeni.. .

 
Avatar
post Zaslal: 22.11.2018 11:26
 

Vážně to je slepičí polévka pro duši a oslovila mě realistickou hloubkou a vzpomínkami i po letech, kdy už ty nejhorší chvíle s malými dětmi mám za sebou i jako máma "normálních" dětí. No ale, ty těžké chvíle boje s okolím a nepochopením jinakosti dítěte - ty jsou pořád. A nejvíc mne tam drápala po duši myšlenka, že právě všechny tyhle "jiné" děti, autisti, ADHD, oni jsou vlastně mnohem normálnější než my. Lidštější, neochočení  - kdoví, skutečně, proč tady jsou...

 
Avatar
post Zaslal: 22.11.2018 07:05
 

Renatko ,diky za tip.. .Urcite si pridam na seznam Love it

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist