Detail příspěvku: Okénko do minulosti

Návštěvy: 11

Začala škola. To si jistě všimla většina z nás. Především rodiče menších dětí zaregistrovali, že je doma jaksi tišeji, mizí méně jídla a pořádek vydrží déle, kolikrát až do víkendu. I přestože naše peněženka pustila snad všechny chlupy, které měla a na školní pomůcky padl i poslední litr, který jste měli zašitý jako krabičku poslední záchrany pod volnou kůží na břiše, naše srdce plesá. Prázdniny jsou každoročně očistec zvlášť proto, že děti nabudou dojmu, že jsou nekonečné a škola je definitivně za nimi. 

Tomu je úměrné zpruzení a rozčarování, které nastává vždy zkraje září.

Ani u nás tomu není jinak a tak jsem poslední čtyři pět týdnů pečlivě zásobována informacemi, co všechno je vopruz, která ze spolužaček konvertovala k sudokopytníkům, a který že pedagog je „hustej“ a “mimoň“.

Informace ke mně proudí, aniž bych o ně sama žádala.

To je nutno podotknout. Zvlášť dvanáctiletá dcera má celkem hlučné názory a zvládne mluvit neuvěřitelně dlouho. Občas přestanu poslouchat a schválně sleduji, zda se alespoň jednou nadechne, než to na mne všechno vysype.

Za těch několik let jsem se naučila ždibec trpělivosti a tiše doufám, že jim to pánbíček oplatí na dětech. Vlastně přemýšlím, jestli to u mě bylo jinak. Jestli to pánbíček oplatil mamince a tatínkovi na dětech, tedy na nás.

Asi ano.

Zrovna si tak každoročně zářijově šedivím a plešatím z těch svých ratolestí a korespondence s jejich pedagogy. Milá pracovní povinnost mne zavála do místní knihovny. Neodolám a vždy si s gustem přečtu staré noviny. Nemyslím včerejší. Myslím deníky z doby, kdy jsem ještě tahala kačera, anebo byla minimálně na houbách.

Ne, nestýská se mi po kolektivizaci a pionýrech.

Ale ráda nakouknu do jiné doby a odpočinu si tam od přítomnosti.

Náhoda tomu chtěla, že jsem v deníku z roku 1966 objevila unikátní článek.

18830NWY.jpg

Představte si, že zrovna od druhého pololetí tohoto roku měla být zavedeno ve školách celkem deset volných sobot. Jistě chápete, že takováto novinka vyvolala oprávněné pobouření.

Představte si, že tehdy byla výuka plánována na devět let školní docházky, tedy dost času našlapat do dětí vědomosti i propagandu. I přesto bylo veřejností voláno po zdravém rozumu.

Cituji z článkuProblematická vymoženost: „

„Pro takovou úpravu nejsou doposud vytvořeny podmínky.

 

Učivo není zredukováno tak, aby se sobotní vyučovací hodiny nemusely nahrazovat během týdne, chybějí moderní vyučovací prostředky, nemáme předpoklady pro přenesení těžiště mimo školní zájmové činnosti z odpoledních všedních dní na sobotu. Tento experiment takticky ubere dětem volné hodiny, které zatím denně měly, a naopak zvýší jejich duševní vypětí dosud rozložené do celého týdne.“

 

Upřímně bych chtěla vidět vypětí mých dětí, kdyby ministryně školství zavedla v retro experimentu výuku od pondělí do soboty. Možná by měly protažené ksichtíky jak já nad účtem z plynárny.

Tehdy kupodivu tento „hokus pokus“ rozdělil odbornou školní i laickou veřejnou na dva nesvářené tábory. Odpůrci bili na poplach před kolapsem výukového systému stejně jako před chaosem a přetížením žáků a studentů.

„Je to především značný počet směn na I. stupni, které prodlouží pobyt ve škole do pozdních odpoledních hodin. . . .

 

V každém případě bude při zachování dosavadního učebního plánu docházet v jednotlivých případech k porušování organizačních předpisů, pedagogických a hygienických zásad.“

No považte. Hygiena v ohrožení.

Já bych ty svázané ročníky tiskovin snad nechávala jako povinnou četbu. Nevědí, čeho si vážit. V sobotu po dětech chci pouze natrhat trávu pro morčata a vyjít na houby dřív než zbytek města. I tak je mi odměnou celkem peprný monolog na téma mého duševního zdraví. Ti větší pak pindají o ústavě a právech dítěte.

Každopádně by si příště nechaly ty blbé otázky, jestli jsem psala ve škole perem nebo křídou na tabulku.

 

Ze všech tehdejších protiargumentů mne zaujal tento.

“Z vyjádření třebíčských devítiletých škol vyplývá, že zavedením jedenáctidenního vyučovacího cyklu s jednou volnou sobotou při dosavadním nezměněném počtu hodin učebního plánu se všeobecně zhorší denní režim žáků a namnoze se zkomplikují učební i výchovný proces ve škole i mimo ni.“

Nutno dodat, že tehdy Mladá fronta obdržela mnoho rozhořčených dopisů z řad rodičů dětí. Volný víkend výměnou za šesti až sedmi hodinový vyučovací den byl považován za hru s ohněm a duševním zdravím studentstva.

Děti měly dokonce začít chátrat po fyzické stránce:

„ Připomínám často kritizovaný stav tělesné připravenosti našich branců přicházejících na vojnu.  Příčina? Málo sportu, tělocvičen, hřišť, bazénů a stadiónů. Vlastně nic nového pod sluncem.  A teď do toho přijde volná sobota….“

 

A to ještě tehdy děti nesmrděly u počítače, popř. tabletu a s dotykáčem. Na televizi se chodilo jednou týdně k majetnějším sousedům a bylo v ní kulové.

A slzy lítosti na závěr:

„ Stovky a tisíce městských dětí tráví své volné chvíle k obrazu svých rodičů. Ty skrovné možnosti, které děti měly pro sport, hudební a jinou výchovu, nyní vezmou za své, neboť se jim prodlouží výuka.“ 

Tady bych zavzpomínala na maminku, kterou k obrazu svému zhruba v těchto letech rozvíjel pradědeček. Sám hrdý na soběstačnost během války, toužil tuto schopnost delegovat na generaci příští.

Jeho dcera se jevila jako nepoužitelná a tak zacvičil svou vnučku, tedy mou mamku.

V letech, které tak zhýrale nadělily dětem volné víkendy, se maminka učila pěstovat tabák, balit cigarety, plnit patrony a co dělali se střelnou bavlnou ve sklepě, to už praděda nepoví.

Ne, nechci se posmívat ani zlehčovat dobu, která byla temným obdobím celé naší společnosti. V tomhle případě je výlet do minulosti jen milou připomínkou toho, že vše je relativní.

Pro jistotu dám článek přečíst i dětem. 

Možná jim dojde, že ta doba ještě není tak úplně daleko. Třeba je na chviličku napadne, že ten pravej vopruz a mimoň je sedět v sobotu ve škola namísto doma v župánku před bednou.

A třeba jednou půjdou natrhat jetel morčátkům bez keců a s úsměvem….ale ne, to už je utopie.

Docela se těším na vnoučata.

Až půjdou do školy. To už budou tyhle články nenávratně v propadlišti dějin.

A stejně to pro ně bude všechno vopruz.

ToraToraTora


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Avatar
Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v PANNĚ. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Marcela je jméno, jehož původ najdeme v latině. Patrně bylo odvozeno z římského Marcus a zdrobnělé podoby Marcellus, což je zase odvozenina jména boha války Marse. Marcela s ohledem za základ slova by tedy mohla být „malá bojovnice“. V doslovném překladu ale znamená „zasvěcená bohu války”, „zasvěcená Martovi”. V ČR je 61 235 „malých bojovnic“.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Máte nějaký důvod pokládat pátek 13. za nešťastný? Stalo se vám tento den něco zlého?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 163
  • 410
  • 23 354
  • 360 933
  • 2 418 905
  • 3 795
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet