Muži utíkají od rodinných „dětských“ povinností?

Jako roli v rodině má vlastně muž? „Ten můj, když přijde z práce, tak  zdrhne do dílny, pak najíst a do večera ho nevidím,“ stěžuje si  Kateřina, maminka dvou předškolních dětí, „a to by už utíkat nemusel, protože děti už na nervy zas tak moc nehrajou, jako když byly malý a uječený mimina.“ No dobrá, ponechme dnes stranou muže, kteří prostě ten čas, jež se jim nedostává na rodinu, tráví v práci, lhostejno jestli proto, že fakt musí, nebo proto, že nemají doma dílnu a tudíž by se neměli kam uklidit před pokakanými plínkami, uječenými dětmi a mezisourozeneckými spory o lopatičku a kyblíček.

Chápu je… velmi dobře tyhle chlapy chápu. Sama mám občas velmi nepřekonatelnou chuť si dobrovolně vysypat kyblíček na hlavu a odejít středem přímo do blázince.

Proto nenacházím pro Kateřinu jiných uklidňujících slov, než klasických klišé typu „no jo, chlapi, ženská musí utáhnout víc“ a v dobách největších depresí ve mně kypí cosi ve stylu „a beztak jsme si ty děti pořídily samy, tak se musím starat, od toho jsme doma, no ne?“ A chlap navíc musí vydělat a že se, aby uživil více než dva krky, dosti ohánět! No ne?

No ne.. Moc ne

Rudolf Steiner ve své knize Projevy karmy (Michael, 2009) píše, že karmickým úkolem ženy je o rodinu „pečovat“ a muže „vychovávat“. Takže žena by se měla v ideálním případě starat o jídlo, pořádek v hnízdě, čančat záclony, leštit lino a likvidovat miminkovské plenky a otec rodiny by měl dětem ve svém volném čase vštěpovat základy mezilidského chování a strategie přežití ve společnosti.

Zajímavé a trochu to koresponduje i s tím, co můžeme vyčíst z Bible a sice, že úkolem muže je chránit rodinu a připravovat děti pro život a žena má udržovat ten krb čistý a láskyplný. Dneska se role ženy chtě nechtě přehupuje i do role živitelky a vychovatelky a ženy-nejenfeministky jásají,  když muž přebalí první pokakanou plínku a umí děti vykoupat a uvařit jim večeři. Jenže, co když nejeví zájem o NIC???

Plozením jeho úkol skončil, tedy, pomineme-li třeba hmotné zabezpečení rodiny. Pán tvorstva má v práci odpracováno, doma nemá na děti už nervy, čas, ani sílu. Touží jen po odpočinku. Máme to trochu počachtané a ani chytré duchovní knihy s tím mnohé nesvedou. O jeho úkolu vychovávat můžeme kdákat leda tak slepicím do kurníku, pán tvorstva skrze lahev piva a kručení žaludku či šustění rybářských háčků nebo golfové hole neslyší.

Po rozvodu muž o děti  zájem mít může, žena musí…

Nenuťte je… nejsou pro to stvořeni

Rozčilovat se nad tím, že váš muž o děti nejeví zájem nemá valného významu. Od přírody pro to není stvořen, život v monogamním svazku je proti jeho přirozenosti. To je moc hezký argument, kterým se rádi muži  ohání a samci se v přírodě opravdu o mláďata  starají jen výjimečně.

Takže místo toho, aby muž už plodil a rozséval někde jinde, je nucen v rodinném hnízdě prosyceném odérem dětského pudru a poblinkaných triček svého potomka vychovávat. A to je pro mnohé dost silná káva.  Takže to můžete pojmout takto, vyloučit muže ze svého „vnitřního života“ a jen žít vedle sebe a čekat na jeho prozření. Nebo můžete použít nějaké ty triky, abyste si ulevily od dětí a zároveň tatínkovi přiřkly nějakou tu vazbu na dítě.

Bere na procházku aspoň psa? Přibalte mu občas i dítě, to zvládne!

Tvrdí, že musí vydělávat? Ukažte svou dobrou vůli a najděte si večerní brigádu tak, aby on musel být v tu dobu doma a „hlídat“. Vy pak zaplníte svým výdělkem vzniklou finanční mezeru a přitom přijdete mezi normální lidi…

Udělejte z něj chlapa a když přijde čas, prostě mu přikažte, že by bylo třeba naučit dítě jezdit na kole, kolečkových bruslích, hrát hokej, hrát fotbal… a že to je fakt ryze mužská záležitost, tudíž ať si na to on sám vymezí čas a prostor.

Plánujte společné výlety, pak je k dobru i společně strávený čas.

Těsně před usnutím už tatínek-útěkář – pokud tedy není v hospodě – doma už bývá. Vražte mu do ruky pohádkovou knížku a zaveďte rituál, že uspává on.

A jestli nic z toho nepomůže, prostě vám nezbyde než se s tím smířit. Máte doma ten typ samce, který se ráno vydává na loveckou výpravu, poloví, pomlátí nepřátele, uloví úlovky na bankovní účet a vymasíruje si své mužské ego nějakým tím pracovním (ne)úspěchem, a pak hupky dupky domů, kde se navečeří, nechá se poplácat po rozložitých zádech zato, jaký je pašák,  a usne sladkým spánkem ideálně po chvilce fakt dobrého sexu. A ráno nanovo.

Z takového samečka prostě neuděláte poloviční samičku, která ráda přebaluje a uklízí, ani kdybyste se rozkrájela. Máte tři možnosti:

1.pokusit se o to a ztratit nervy (mizivé procento úspěchu tu ovšem je, muž se třeba jen povinností bojí)

2.nepokoušet se a smířit se s tím

3.najít si nového samečka

Renata

[sexy_author_bio]