Kolikrát jste utekli z domova?

A ještě bych se ráda zeptala, kolik vám bylo a jak daleko jste došli.  Zrovna včera jsem totiž tuhle kratochvíli snad všech dětí v určitém věkovém období, řešila s jednou kamarádkou. Dost jsme se nasmály, protože pětiletý, dobře tajně sledovaný hrdina došel na roh ulice, kde nakmil holuby. Pak se rozplakal. 

Zjistila jsem, že snad každý člověk, každé, kdo ví, jestli ne půlté dítě, se alespoň jednou rozhodne, že ty zlé rodiče, kteří netuší, jak je smutný, opustí a půjde do světa.

 

„Ať se jim stýská, ať litují“ 

 

Také můj odchod byl hnán touhou maminku vytrestat.

Představovala jsem si, jak pláče, jak se jí stýská, jak lituje, že mi nerozuměla….

Bylo mi asi sedm a zcela neomylně jsem dospěla k tomu, že mě nemá nikdo rád.

 

Říkala jsem si:  „Tak, a teď je to bude mrzet, teď poznají, jak moc jim budu scházet. Ano, odejdu z domova!“

 

I vzala jsem svůj kufřík s méďou, vysypala z něho potřeby na výtvarnou výchovu a modelínu a pečlivě sbalila čisté ponožky, spodní prádlo a mikinu.

 

Maminku jsem potkala ve dveřích.

Čekala tam.

 

Měla v ruce bílý kapesník, kterým otírala smutné oko.

 

„Michalko, prosím, pošli nám s tatínkem pohlednici z toho světa. Budeme na tebe myslet a vzpomínat. Budeš nám moc scházet, holčičko. Nikdy na tebe nezapomeneme...“

 

S tím jsem nepočítala.

Stála jsem tam jako tvrdé „Y“ a celý ten herecký výkon mé matky jsem slupla jako malinu.

Bože, ona brečí už teď. Nedokážu to, jsem srab…ach jo…

 

„Maminečko moje, tak já teda nikam nejdu, neplač…!!“

 Vzlykala jsem asi dvacet minut, pak jsem vrátila barvičky a modelínu a bylo to.

 

Byl to dobrý tah.


 

5785YTl.jpg

Nakrmil holuby a rozplakal se.

Kamarádka sice nelkala ve dveřích jako moje herecky nadaná mamina a nemávala bílým kapesníčkem na pozdrav, ale nechala ho odejít.

 

Plížila se pak za ním, neb jí velice zajímalo, kam by vlastně ve svém věku chtěl jít.

 

Stopování jí šlo.

Několikrát se nostalgicky otočil, ale jsa silným malým beránkem pokračoval.

Na rohu se na chvíli zastavil a ulomil si housku, kterou si chytře sbalil s sebou.

 

„Pak asi viděl ty holuby, a jak tam stál, brouček malej, tak zkrmil celou tu housku jim. Dívala jsem se, jak se rozhlíží. Bylo úplně vidět, jak to s ním lomcuje. Jak na jednu stranu chce být hrdinou, a na druhou už teď lituje.

Pak se podíval na holuby, a pak si sedl na zem a rozplakal se. To už jsem nevydržela. Když jsem k němu doběhla, držel mě za nohu tak silně…Je to malý tvrdohlavý, ale nádherný kluk“, vyznala se.

 

Pak jsme se bavily vlastními historkami o dětských uražených odchodech a zjistily, že to snad patří k určitému věku dítěte jako dudlík.

 

Michaela


 

vizitka Kudláčková



Hodnocení článku

Hodnotilo 5 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Kluk a pes od Ivony Březinové zaujme tématem a nádhernými ilustracemi 
Mami, ještě bys mi vnucovala ty rozdrbaný džíny! 
Miminka do černé a ke dveřím psa 
Tekuté dárky dokážou být stylové a luxusní 
ToraToraTora: 1.Září. Konečně!  


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 13:57
 

Prý ano, utekla - ale já si to skoro nepamatuji..., bylo to v době, kdy se narodila sestra - sbalila jsem svůj  kočárek,  naložila do něj panenku s příslušenstvím a odjela jsem - každém jsem  na potkání jsem prý vykládala, že už mě doma nechtějí Laughing ..naštěstí mě odchytla maminky  známá a odvedla domů. Maminka už panikařila kolem domu a hledala mě.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 13:43

Odpověď na příspěvek #21302
Uživatel: mkanka

chodila jsem do školky. Zabalila jsem si jen vajíčko na tvrdo a roklák....
 

...vejce na tvrdo...Ok

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 13:43

Odpověď na příspěvek #21298
Uživatel: Kaylie

Já utekla jednou na půl dne, ale jen za sousedův barák, neb mi hrozil...
 

Laughing...to je super!

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 13:42

Odpověď na příspěvek #21287
Uživatel: hyenka

Pěkný článek! Já jsem z domaova rodičům nikdy neutekla, zato jsem pak...
 

ROFL

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 09:35
 

Chtěla jsem mnohokrát a neudělala to nikdy. Já jsem totiž příliš pohodlná a mám ráda svoje jistý:))

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 09:28
 

chodila jsem do školky. Zabalila jsem si jen vajíčko na tvrdo a roklák. Obé jsem strčila do kapsičky u zástěrky. Vím že mě rodiče hledali, ale už si nepamatuju kde mě našli ..... to byl můj jediný útěk

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 08:47
 

Já utekla jednou na půl dne, ale jen za sousedův barák, neb mi hrozil jediný výprask v životě a to za pád otce do tajné díry ve slámě, kterou jsem vyprojektovala a brácha s kamarádem zrealizovali.

Řev otce z díry bylo slyšet přes celou vesnici.

Chtěl mne zabít!

Jeho chyba, proč tam lezl? Vždy jsem pro ovečku trochu slámy připravila na kraj, aby nemusel daleko, jenže jemu bylo divné, že slámy neubývá, ale přibývá.

Bodejť ne, když stoh byl dutý a v něm tajné chodby,  dokonce patro, vystužené laťkami z plotu a  papírovými pytli...

Vrátila jsem se večer, kdy otec znaven řvaním usnul, Ráno šel brzy do práce, pak už byl klid.

Škoda, že, zachranitelka životů v děrách - Míša, ještě byla malá....a daleko, tam nedokřikl.Help

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 07:50
 

Pěkný článek!

Já jsem z domaova rodičům nikdy neutekla, zato jsem pak utekla všem svým manželům..Travel

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist