Děti a sex. Tabu? A co budete dělat u želv?

Klidně si mě může někdo nazvat starým sprosťákem, co by neměl vychovávat ani křečka, ale já jsem proti tabuizování sexu a dokonce jsem jedním z podporovatelů sexuální výchovy dětí klidně od školky. Logicky není třeba pětiletým capartům hned pouštět porno, ačkoli si myslím, že mnozí by se nudili, protože už to viděli, ale sami víme, co s námi dělaly filmy s hvězdičkou.

Když byly moje holčičky malé, pochopitelně nejlepší zábava byla v ZOO, a to hlavně u goril a od doby, kdy Pavlínu pomočil tygr, také u šelem.

Ovšem, obří želvy je moc nebavily, protože byly málo akční.

Já mám ale plazy ráda a tak jsem vždycky tu cestičku do spodní části pražské ZOO nevynechala a holčičky uplatila u nedalekého vláčku.

Tam se servaly, kdo bude sedět v kabince mašinfíry, což napřed vyhrávala Pavlínka, pak Michalka, pak jsem je vyhodila obě a popustila místo Aličce a nakonec byla vystrčena i Alička, aby se i Johanka podívala na svět z pilotní kabinky omšelé atrakce.

To se odehrálo v případech, když nás všechny nevykopla nějaká dravější rodinka.

Zatímco moje sladké dcerky mávaly vesele z mašinky (kolem puberty již méně ), já měla čas oddechnout si a následovala cesta k plazům a k želvám.

Od jistého dne ale začaly želvy moje holčičky moc bavit.

Ten den dostaly u stánku cukrovou vatu a malá Míša kuře, neb od útlého věku u ní vítězilo stehno nad bonbonem.

Sunuly jsme se k želvám.

Odsud se z ohrady, která byla nevysoká, neb která želva by se chtěla drápat přes plot, natožpak skákat, ozýval neskutečný řev.

Napřed jsem myslela, že do ohrady s obřími krůnýřatkami vlítnul tygr.

Přemýšlela jsem, zda mám předhodit líté šelmě Míšin žvanec a dát se na ústup, ale protože u ohrady se tlačila polovina návštěvníků ZOO, došlo mi, že nebezpečí nehrozí.

Zajímavé bylo, že zatímco dospělí spěchali k ohradě, mnozí rodiče s dětmi tryskem odcházeli, maje ve tvářích ruměnec.

Někteří své děti nesly a volnou rukou jim přikrývali oči.

Asi tam někdo zabil želvu, napadlo mě.

Ó ne.

zdroj foto: www.abicko.cz

Milé želvy se pářily.

Musím říct, že jsem, nejenže do té doby neviděla želvy souložit, ale ani ve snu by mě nepadlo, že u toho tak strašně řvou.

Znělo to fakt krutě.

Samec se prostě pokaždé vydrápal na samici a potom se za strašného řevu a funění pokusil akt dovést k nějakému efektu. Jenomže jak má želva krunýř kulatý a hladký, chlapec pokaždé sklouzl a svalil se jako hruška.

Nevzdával to a paní želvová trpělivě čekala.

Asi jí ho bylo líto.

Za sebou jsem uslyšela hlásek.

„Co to dělají?“

A okamžitou odpověď: „Nic“.

Nato maminka s předškolním chlapečkem kvapně opouštěla bojiště.

Takových dotazů a obdobných odpovědí jsem tam pak slyšela několik.

Ohlédla jsem se po svých dětech a nebyly tam.

Našla jsem je nalepené všechny na hrazení.

Oči navrch hlavy.

Alici bylo v té době sedm.

Jediný, koho to moc nebralo, byla Johanka, které byly tři. Ale koukala se statečně.

„Mami, takhle dělají želvy mladé?“ zajímala se Alička.

„No, asi ano, ještě jsem to neviděla“

„Já teda taky ne“, zahlásila znalecky a několik očí se ohlédlo. „A kde má ten želvák bambulína, pod tím krunýřem?“

„Zřejmě. Doma se podíváme do knížky, abychom to věděly“.

„Tak jo, a proč u toho tak řve?“

„Asi je to namáhavý, miláčku,“ sjelo mě několik více mužských, než ženských pohledů a několik pobavených úsměvů.

Nato se ozvala Pavlína, tou dobou třináctiletá.

„Člověče, ten má výdrž, viď Finčíku“. To patřilo její o rok mladší sestře Míše.

„Hmmm – chudák ta želváková, když je takovej tlustej, ještěže má ta samička ten krunýř, že se opře o zem“, usoudila Míša.

Dokončila to Johanka, která odtrhla oči od želvího páru a pravila:

„A neumze, když fult padá?“

„Neumře, Johanko, on je na to zvyklý“, vysvětlila jsem a nechala děti ještě chvíli koukat, protože takový přírodní děj byl vskutku výjimečný a to i pro mě, natožpak pro ně.

Co nechápu, byly reakce matek a dokonce i mnohých otců.

Zaslechla jsem i taková vysvětlení, jako „Oni si hrají“, „Asi se perou“ a skutečně i odpověď „nevím“.

Proč?

Pokládám lhaní dětem za největší hloupost, pakliže je máme učit nelhat.

Nemůžu lhát dítěti a pak ho za lež trestat.

A odpověď „nevím“ taky není šťastná, protože to bude trvat jenom chvilku, než se dítě o páření zvířat něco dozví a pak si bude myslet, že jeho rodič je hloupý, když ve svém věku tohle nezná.

Nebo mu dojde, že mu rodič lhal.

Co je špatného na tom, když s dítětem a klidně předškolním pěkně tyhle otázky proberu a nějakou kulantní, ale pravdivou formou mu otázku sexu vysvětlím?

Nejde o nic špatného, ostatně předkládat dětem sex jako špatný, je i kontraproduktivní, protože pak zákonitě dojde k tomu, že má-li sourozence, má zhýralé rodiče, co se minimálně jednou dopustili něčeho fujtajblového a autorita značně utrpí.

Stejně tak utrpí, pokládá-li dítě rodiče za hloupého, nebo nepravdomluvného.

Odpověď „to ti řeknu, až budeš starší“, je také k ničemu, protože tím dítě v tu chvíli z jeho pohledu degraduji na někoho, kdo mě není partnerem k rozhovoru, což není příjemné.

Člověk by si měl vzpomenout, jak některé věci působily na něho, než to začne aplikovat na děti.

Dodnes se nám nelíbí, když se někdo vyvyšuje stylem „o tom se s tebou nebudu bavit“ nebo „tomu nemůžeš rozumět“.

Moje rodiče byli tak trochu puritáni, dokud jsem je nevyškolila sama a moje chytrá maminka si sama neuvědomila, že takhle asi ne.

Tajili pomalu i pusu na přivítanou a ani jednoho jsem očkem nezahlédla nahého.

Myslela jsem, že moje rodiče jsou bezpohlavní bytosti a množí se dělením.

V touze po sourozenci jsem zaprasila celý parapet mákem a cukrem, abych přilákala čápa nebo vránu.

Dávala jsem tam i řízky.

Ráda, protože jsem je sama nechtěla.

Pak jsem si jednou hrála na lvici Elsu a při lezení po kolenou, chrčení a chlemtání vody z misky na zemi, jsem z podhledu zahlédla projít tatínka v trenkách, které nebyly přiléhavé.

Měla jsem z toho trauma, protože jsem vyhodnotila, že má nádor.

Maminka se mnou od té chvíle mluvila narovinu, odtajnila oboupohlavní zařízení všech, včetně jich rodičů a mě se ulevilo.

Nezapomněla jsem na to.

Holky jsou vychovány v pravdě a na otázky se odpovídalo rovnou i když úměrně věku.

Ukázala jsem obrázky, vysvětlila, jak zázračné tohle všechno je, a jak je z toho miminko, které je v bříšku a vyvine se z jedné maličkaté spermie.

Moje dcery – a dnes to mohu říci, neb i Johanka je skoro dospělá, nikdy neměly žádný problém, já neměla výchovné problémy, o jejich „poprvé“ jsem věděla dřív, než jejich kamarádky a jsem tomu ráda.

Po tom, co se svěřily, dostaly peníze na kondom.

To ne proto, abych své děti podporovala ve zhýralosti, ale proto, abych je ochránila.

A lepší ochrana, než je osvěta, vysvětlování a následně i dobrovolné ba dokonce z vlastního pocitu nutné používání této věci, dle mého není.

Holkám jsem nenechala napsat žádnou antikoncepci, a proto jsou zdravé a jejich cyklus normální.

Nejsou očkovány proti RDČ, protože používaly kondom.

Dnes, vyjma Johanky, která je zdrženlivější, dost možná proto, že sex pokládá za cosi normálního, čeho netřeba se přejíst v okamžiku, když se rodič otočí zády, mají mé dcery stálé partnery.

Jsem pro sexuální osvětu.

A kdybych měla předškolní dítko, vyberu si školku, která nabízí předškolní sexuální výchovu a otevřenost.

Teď už je to volitelné.

Úplně normálně.

Protože dle mého to JE normální.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]