Čůrací papírek?…

Někde jsem četla, že se zimou je už letos ámen, protože zajíci už na to vlítli. Nevím, kam na to meteorologové chodí. O zvěři nemám šajn, ale zatím na to vlítli všichni mí vrstevníci.  V podstatě bych si nevzpomněla na spolužačku, která momentálně nekojí nebo neshání těhotenský test. 

Když si vzpomenu, co za ptákoviny jsem vyváděla já nad počůraným papírkem, jsem docela ráda, že v tomhle životě to mám za sebou.

Jednou druhou čárku plašíte jak hejno vrabců, podruhé přivoláváte jak déšť nad Saharu.

Nakonec jsem většinou usoudila, že ač je tam to, co tam  je, tak to určitě není pravda, protože to prostě nemůže být pravda a jen já vím, co je pravda a budu si kupovat testy tak dlouho, dokud se neukáže to, co chci vidět.

Jo, já uměla být šílená.

Rekordmanka je moje kamarádka, která si udělala 21 testů.

Napřed to brala aritmetickým průměrem, pak koeficientem pravděpodobnosti a zbožného přání. Pak to konečně dostala a byl pokoj.

Jednou z toho bude na gauči u pana doktora pěkná diagnózka.

O to víc mne pobavilo, co za psí kusy vyváděli staří Egypťané.

Jejich medicína i lékařství bylo na relativně vysoké úrovni již několik tisíc let před Kristem.

Mnoho chorob dokázali léčit velmi dobře aniž by vůbec znali původ choroby nebo význam léku.

Například šeroslepost léčili podáváním hovězích jater.

Vitamín  „A“ přitom měl být ještě 4000 let velkou neznámou.

Nebáli se ani chirurgických zákroků, i když jejich představy o fungování a propojení vnitřních orgánů vykazovaly hluchá místa.

A protože plození a zachování rodu je podstatou všech kultur, věnovali Egypťané tomuto oboru medicíny nejeden svitek.

Již před 5000 lety věděli, že na té moči něco bude.

V apatykách nebyly tenkrát zásoby papírků pro pomatené čekatelky. A tak například zalévali dva váčky se zrním. V jednom byla špalda, v druhém ječmen.

Pokud vzrostly obě, žena měla rodit.

Pokud jen špalda, bude to holka, u ječmene kluk a pokud ani jedna, je potřeba se snažit dál.

Od Egypťanů se tyto recepty na diagnostiku těhotenství dostaly i do středověké Evropy, kde dlouho přetrvávaly.

Některé naštěstí zůstaly jen Egyptu.

Například věřili, že pokud ženě vloží večer do pochvy stroužek česneku a druhý den jí bude páchnout z úst, je plodná.

Milé, že?

V jiných případech byl rozdrcen vodní meloun a pokropen mlékem matky chlapce.

Pokud po pozření takového dezertu žena zvracela, byla uznána za plodnou.

Díky vysoké úmrtnosti kojenců a potřebě laciné pracovní síly bylo početí velmi vítáno.

Byly ale případy, kdy bylo žádáno prostředků zamezujících těhotenství. 

Oblíbeným receptem se stalo vykuřování vagíny a popíjení piva svařeného se sádlem po čtyři dny. Zakouřená vagína se sichrovala ještě hrošími výkaly, mouchami, červy, oslími chlupy nebo dobytčí močí.

Staré pergameny se díky bohu nevěnují detailům, šlo hlavně o z generace na generaci předávané prostředky tzv. „špinavé apatyky“, které byly stejně nechutné jako neúčinné.

Poloha ženy při porodu dala vzniku úsloví: sedět na cihlách, což znamenalo totéž co rodit.

K vyvolání porodu se doporučovalo vykuřování hroším trusem.

A běda, pokud žena trpěla ať už vlivem porodu nebo jiných chorob „nenormálnímy pohyby dělohy“ – stoupání, klesání, živé pohyby, křeče…

Tehdejší lékaři vycházeli z představ, že děloha je zvíře…asi jako ropucha, která se volně pohybuje. 

Aby se orgán vrátil na své místo, natíraly se nohy nebo břicho páchnoucími substancemi, čehož se měla leknout a utéct.

Co takhle zkusit bafnout?

Kahúnský papyrus obsahuje na dvacítku receptů týkajících se početí a těhotenství.

Egyptské lékařství bylo i přes značné tápání a neznalost dlouho odtrženo od magie a zaříkadel, i když se ho zcela nezříkalo.

Přes všechny výkaly, česnek a vykuřovadla, je hodno obdivu.  

A já už se nedivím, že nám s tím obdivem přešla do krve i láska k iracionálním prostocvikům.

Jde přeci jen o zázrak nového života. 

Na něm bude vždy trochu magického prášku.

Díky Bohu.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]