BEST OF POPELKY – Kde jsou moje blatníky?

Tuto památnou větu jsem doma sice ještě neslyšela, ale nebojím se… Jen čekám kdo si první koupí kolo. Klid, pořádek, ticho a hlavně nuda! Tak tyhle slova mě míjí asi jako Eskymáka bikiny. Být součástí velké rodiny, v mém případě spíš velmi specifické komunity, má z mého pohledu spoustu kladů. Vtipnější mi ovšem přijdou drobná negativa a s nimi spojené situace do kterých se člověk sdílející svůj dům s početnou skupinou milovaných, dostává.

K nejčastějším záporům mého komunitního života patří otázky typu: „ kde mám make-up?” nebo „ neviděl někdo mojí NOVOU kabelku?”

A odpovědi : „ ježiši, já myslela…On nebyl prázdnej? Vyhodila jsem ho!” nebo „taková černá kabelka se stříbrným kováním? Tak tu měla Míša když odcházela”.

Pravda tohle trochu k vzteku je. Obzvlášť když jste model, jímž jste hodlala okouzlit nového souseda, při večerním venčení džungarského křečka, podřídila kabelce. No nic, obličeji tak jako tak nedáte lidskou barvu, protože někdo „myslel”, takže rozplamenit se do ruda vám nepomůže, nýbrž jen podtrhne nedostatky pleti, které teď zakryjete maximálně kuklou.

Kdo dřív přijde, ten dřív mele

K opravdovému vzteku se ale v soužití s „mnohočlenstvem“ dopracovat můžete.

Dostaví se ve chvíli, kdy spokojeně uleháte do vany. S myšlenkou, jak si náramně užijete koupel, masírujíce si hlavu šampónem a za bujarého zpěvu lidových písní, dojde teplá voda. Mrzuté. Napustit jste si stihla asi dvacet „deci“ a jediné co víte jistě, jsou dvě věci.

1. Někoho zabijete a čeká vás deset let natvrdo.
2. Nedokážete své tělo splácnout do výšky pěti centimetrů a opláchnout..

Útěchou vám může být snad jen věta „studená koupel je nejlepší lék na spaní“!

Být majitelem boileru a současně spolubydlet s miliardou lidí, znamená krvavý boj o teplou H2O.

Na druhé straně máte spoustu různých věcí „k dispozici” .

Oblečení, kosmetiku, doplňky… Váš výběr se značně rozšíří. Tedy nesdílíte-li svůj dům s lidmi generačně velmi rozdílnými. Babiččin divadelní kostým by vám asi moc radosti a kýženého zdaru na rande nepřinesl.

Rodinka versus famílie

Můj pohled na to, co je zajímavější, nebo „lepší“ je značně poznamenán mým žitím v rodině velké. Znám spoustu lidí z rodin malých i malinkých a nikdo si nestěžuje.

Protože je úplně jedno jestli žijete s dvaceti lidmi, nebo se dvěma.

Nejdůležitější je, že se všichni máte rádi. Není totiž nic krásnějšího, než přijít domů s depresí a nechat se obklopit lidmi, kteří vás milují a nejsou ochotni ji s vámi sdílet. Takže vás o ni obratem připraví. Po pár slovech ve spojení s konejšivými pohledy pochopíte, jak je malicherné zabývat se depkou ze zlomeného srdce, nespravedlnosti v práci a podobně.

Všichni se vystřídají s objetím, pohlazením a po zbytek dne si z vás utahují, takže už pochopitelně nemáte chuť zabývat se špatnou náladou.

Nikdo v životě nám totiž nebude nikdy bližší, než naši blízcí, naše rodina. A je úplně jedno, kolik lidí do ní patří…

Pavlína Sýkorová

[sexy_author_bio]