A kdepak skončila “Doba krtková?”

ŘÍLOHA NA VÍKEND

Bylo – nebylo v Praze kolem r. 2000.
Jezdila jsem kolem jedné krásné cukrárny a moje, tehdy 1Oletá dcera milovala pochoutky z marcipánu. 

Občas jsem vystupovala na zastávce MHD u jedné krásné cukrárny – tam měli zvlášť vyvedené  kousky, jako živé, ale některé jsem ani takovému dítěti ani nemohla koupit !

Ale měli bohatý výběr a výborně chutnaly.

Jednou jsem si vybrala k cestě domů právě tuto stanici MHD  a zaběhla do cukrárny. No, tééédy… Krtečka  jsem tu tedy ještě neviděla! Že on má premiéru?

Byla to tehdy tzv. doba “Krtková”.

Začal se vyrábět Krtkův dort v prášku, rychle dosáhl všeobecné obliby, zvláště u dětí a ještě větší u těch, co už jeho poměrně snadnou výrobu zvládly samy stvořit, nejen sníst! Dcera ho milovala a uměla si ho i sama připravit, tehdy jsem skutečně časem neoplývala, tak mi mnohé veselé chvilky s dětmi unikly.

Trochu mi to dnes je líto.

Přišla jsem domů a co nevidím! 

Na stole stál Krtkův dort… vykulila jsem oči a otevřela ústa!
Dcera nechápavě koukala, vždyť ho nedělala poprvé a tak zle zas nevypadá, div se neurazila. Tak jsem z kabelky vytáhla vítězoslavně Krtečka a posadila za všeobecného veselí na dort.

Že by telepatie?
A dnes jsem náhodou něco prohlížela a na fotku narazila!. Zamáčkla jsem slzu v oku a podělila se o svůj zážitek  s vámi.

Krtkům zdar a marcipánovým zvlášť! Na zahradu nelezte, lezte na dorty!

Kaylie

[sexy_author_bio]