Návštěvy: 10
Říkám záměrně nahoře a záměrně se vyhýbám slovu „mimozemšťani, protože ve skutečnosti nevím co, a kdo to je.
Vím jen, že se mi ty „sny“ opakují.
Každý, komu se tohle v noci kdy stalo, mi na tisíc procent potvrdí, že se to hrozně těžko vysvětluje někomu, kdo zná jen obyčejné sny.
Řekne: „prostě sen“.
Jenže člověk ví, že sen je pocitově jiný a tohle je úplně odlišné.
Hrozně silné a pocit skutečnosti se vtírá do každého mozkového závitu.
Pak je člověk ráno zmatený.
Pocitově je přesvědčený, že se něco stalo, ale racionálně ví, že se mu to přece jenom zdálo.
Potřebovala bych třetí škatulku.
Jedna škatulka patří snům. Tady není o čem. Ať byl sen jakýkoli, byl to sen a člověk to prostě po probuzení ví.
Pak je škatulka reál. Něco se stalo a vím, že jsem to prožila.
No a pak je tu cosi, co je někde mezi – bez téhle škatulky je člověk nucen zařadit něco do kategorie SEN jenom proto, že rácio mu zakáže (a to je dobře) zařadit to do reálu, protože by se prostě zbláznil.
Ale nejhorší je, že člověk stejně ví, že do snů to dal z nouze.
Ve skutečnosti je tohle neuvěřitelně silné a pokaždé velice podobné.
Viděla jsem tři světla vedle sebe.
Napřed jsem myslela, že jsou to tři hvězdy. Pak se jedna hrozně rychle začala zvětšovat. Tentokrát jsem už věděla, co bude a dokonce jsem nahlas řekla, „néé už zase“!
Nebála jsem se, jen jsem očekávala, že zase nebudu pak nic vědět.
Zalilo mě silné bílé světlo.
Nemohla jsem se hýbat. Pak si vzpomínám, že jsem letěla kolmo prudce nahoru. Vzpomínám si na tu rychlost, pocit přetížení…slyšela jsem hlasy. Neumím to identifikovat, ale něco mezi tichým ptačím štěbetáním a dětským hláskem.
Bylo to celkem příjemné a neměla jsem strach.
Tentokrát jsem byla bohatší o dojem, že jedu za někým, koho už znám.
Pak nevím tradičně zase nic.
Na rozdíl od předešlých zážitku s NIMI, jsem si ale tentokrát přece vzala něco navíc.
Jednak mám intenzívní dojem, že je nás víc, a dokonce jsem „po návratu“ měla potřebu říct Tomášovi, že se nemusí bát, až TAM půjde taky a jednak jsem si něco přinesla.
Nevím co to je, ale vím, že to mám.
Nebo že se mi něco bude hodit. Poprvé nemám dojem, že to bylo bezúčelné a poprvé mám dojem, že to není špatné.
Jako když člověk má u sebe něco, co tuší, že má účel, ale neví co to je.
Možná informace.
Něco, co zatím nedokáži ani použít, ani využít. Ale vím, že to mám.
A taky vím, že jsem tam nebyla naposled.
Už se nebojím. Tlačí mě hlava a bolí nohy, ale to přejde.
Jo, a jsou narůžovělí!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
