Kočka jako hnojivo, zrno i Ďábel...

Probírat se historií koček, znamená na určitých úsecích doslova žasnout. Kolik vzestupů a pádů, tenhle tvor prožil, co všechno mají  zakódované v genetické paměti. Jeden se nediví, že mají k lidem tak dvojaký přístup.

 

V roce 1890 bylo zakázáno z Egypta vyvážet kočky pod trestem smrti. 

Zasloužil se o to hlavně jistý omezenec z Liverpoolu, který draze koupil kočku a tuto dal zpracovat na hnojivo!!

 

To Egypťany pobouřilo.

 

Kočky to také pobouřilo.

 

I přes tento přísný zákaz ale stály kočky mnohým za riskování života.

Byly  pašovány a velice draze prodávány jako vzácné klenoty. Časem  se takto dostaly přes Persii do Indie, do Číny a do Japonska.

 

I tady si jich lidé dlouho považovali.

Žily na císařských dvorech.

 

V Číně jim říkali „mao“. Toto slovo jednak napodobuje kočičí mňoukání, jednak znamená „zrno“. Staří Číňané kočky uctívali jako zvířata přinášející štěstí a symbolizující dlouhý život.

 

3459OGQ.jpg


Jenže, není Čína jako Čína

Se zánikem staré dobré čínské kultury  nastaly kočkám časy nehodné královských tvorů. 

 

Můžeme se jen domnívat, jak se to stalo, že z té kolébky lékařství, vědění a hluboké moudrosti se stala země, kde je cena lidského života menší, než cena bicyklu a kočka je chována jen na vykrmení a následnou konzumaci. 

 

Kde jakéhokoli tvora - tedy i člověka prodáte za misku rýže, nebo i za míň.

 

3460OWI.jpg


 

Pryč z Číny!

 

V Japonsku byly kočky strážkyněmi rukopisů v podzemních knihovnách.

 

Zní to vznešeně, jenže to bylo tak trochu poslání s příliš velkou obětí. Neměly totiž možnost volného pohybu v přírodě. 

 

Později zde ale už byly chovány pro okrasu u dvora, byly  voděny na zlatých šňůrách a parfémovány. I když, lidské parfémy a kočičí čich... no, mysleli to asi dobře.

 

Ve 12. století  ovšem i Japonci objevili ďábla a kočku zavrhli.

 

Také v Evropě šla kočka nahoru i dolu...

 

Míša K.


 



Hodnocení článku

Hodnotili 4 čtenáři průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

K ranní kávě: Doba pípavá, voňavá, spásavá 
K ranní kávě: Novela zákona o myslivosti. To jsme z toho jeleni.  
K ranní kávě: Páteční Popelení: Magie vztahů a dvojí pohled 
K ranní kávě: Vyhlašuji vlastní, nový MDŽ! 
K ranní kávě: Zdravím napříč zvířetníkem! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 22:06

Odpověď na příspěvek #12649
Uživatel: Kaylie

Já si to vysvětluji jinou mentalitou, kdybychom se tam třeba narodili, kdoví?
 

No jasně,to asi ano.Mě je ta jejich mentalita tak vzdálená......a vůbec,tak nějak vše co je na východ nějak nechápu,nelíbí se mi to..

 
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 21:52

Odpověď na příspěvek #12638
Uživatel: rak177

Čína,jsou divní ve všem,nikdy jsem je neměla v lásce.
 

Já si to vysvětluji jinou mentalitou, kdybychom se tam třeba narodili, kdoví?

 
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 19:36
 

Čína,jsou divní ve všem,nikdy jsem je neměla v lásce.

 
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 18:53
 

Jako všechno, správně - nahoru, dolů...fuj na noc, já bych babu stáhla z kůže taky. S chutí a slastným výrazem v tváři, co má ona.

 

Já to sobě vím, že zvíře zabít nedovedu, u člověka si nejsem jistá, zvíře mi nikdy neublížilo - když tak v sebeobraně, kdy se cítilo ohrožené, lidi ano a nejednalo se o sebeobranu.

 

Nevím, nevím...

 
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 15:20
 

Příjemné čtení, jen tu jedubabu bych tam pověsila takyPuke

 
 

Díky, holky - to mám radost.

Reni - vybrala jsem ten nejjemnější.Puke

 
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 15:12
 

míšo, to je obrázek k poblití!!!!!!!!!! fuj.

 
Avatar
post Zaslal: 11.01.2012 15:05
 

jen tak dál. i tenhle článek byl hoooooooodně zajímavýOk

 
 

Habakuk mi sedí na klíně. Zakryla jsem mu oči, aby toto nečetl a neviděl tu pracovnici ve street masokombinátě. Já si to přečetla opět moc ráda, Míšo, velmi zajímavé.Ok

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist