Návštěvy: 17
Jestli Martin přijede na koni, rozhodně to nebude kůň bílý. Bude zářivě rezavý, zpocený a Martin bude v šortkách. To už jaksi víme a pomalu bychom mohli předělat pranostiky tak, aby odpovídaly nastupujícímu subtropickému klimatu, do jehož pásu se čím dál rychleji posouváme. Leč listí ještě s podzimem padá dál a je třeba ho řešit.
Po tom, co jsem včera dokončila článek o Ostravské novele, potřebovala jsem nechat znavenou hlavu oddechnout.
Na to je velice účinné, nechat ji odpočívat a zaměstnat paže.
Ideálně nějakou činností, ke které není hlavy vůbec třeba.
Možná jsem to přehnala a možná jsem jí měla alespoň ponechat v nějakém nouzovém režimu.
Neměla bych teď na ní bouli jako Mount Everest.
Moc mě to hrabání bavilo a vyrobila jsem si strategicky na zadní části zahrady úhledné hromádky barevných lístečků.
Posbírala jsem jablíčka a přemýšlela o receptu na koláč, když jsem v dálce spatřila ležet česáček.
Je to takový klandr, na kterém je plátěný pytlík a několik zubů a používá se na česání lecjakých plodů, ukrytých vysoko v korunách ovocných dřevin.
„Jeje, takový nepořádek“, řekla jsem si rozverně po Mrazíkovsku, zvedla jsem klandr a cestou ke dřevníku jsem bavila tím, že jsem hledala, kde má těžiště a kdy se mi začne na ruce jen tak hezky kývat, než ho uklidím mezi hrábě a kosu.
Své oblíbené hrábě s dřevěným hřebínkem, které jsou na listy nejlepší, protože jsou lehoučké a nezasekávají se do trávy, jsem odložila na špalek, co je tu od sekání dříví.
Ve dřevníku byla tma, ale ne taková, abych pro česáček nenašla hezké místečko.
Dřevník jsem za sebou hezky zabouchla a udělala tři kroky.
Pak jsem uviděla sedm andělů, pánbíčka a všechny hvězdy sluneční soustavy.
Ve směru mého doleva padajícího těla nic neleželo. Jen vzápětí já a to asi půl minuty.
Byla to taková rána, že jsem skutečně padla jako závora.
Následně jsem se musela zamyslet, jak se jmenuji, kde jsem, co je za den a co za rok, a co se mi to stalo.
Po zjištění, že jsem uctila základní klasiku a milion otřepaných vtípků z grotesek, dikobrazu, komedií i brakové literatury a šlápla na ty své oblíbené hrábě, bylo mi napřed trapně.
Pak bych se byla i zasmála, kdyby to tak ukrutně nebolelo a nemusela jsem hlasitě úpět.
Vzpomněla jsem si i na vtípek s Žánem sirem a lady, co se jí stalo totéž a odploužila jsem se.
Hrabání tím z mé strany pro včerejšek skončilo.
Ještě se ten novotvar v místech levého obočí zcela nezformoval, předpokládám, že i zmodrá, ale už teď by z jedné mé strany obličeje měl radost pan Darwin.
Vypadám pohledem zleva jako neandrtálec.
Jestli mě bude Tomáš zlobit, zamlčím před svojí starostivou maminkou hrábě a řeknu, že mi dal pěstí.
Rozhodně tak vypadám.
Mimochodem, když jsem přišla nahoru a chtěla jsem si postěžovat, pravil jen „Vím, slyšel jsem“.
Cynik! 
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
