Návštěvy: 8
Tedy já si ho vyhlásila včera, a proto jsem téměř nepracovala, vyjma přípravy novoroční čočky a nedůležitého šolichání. Naopak. Zaobírala jsem se tešením ducha, protože „jak na nový rok…..“ znáte to. Ve strachu, že budu 365 dnů makat, jsem nic nedělala. Zato jsem fotila a byla pozdravit naší Madonku a dát jí světýlko… a u Ní chvilku zůstanu…
Je to taková zvláštní soška, tady na konci kerského lesa před Sadskou.
Váže se k ní v zásadě nijak zásadní legenda, že nějací zbloudilí pocestní tam na tom místě prosili pánbíčka, ale hlavně svatou Mařenku, aby se dostali z lesa.
Musíme si uvědomit, že šlo o dobu, kdy zde byly neproniknutelné, husté, nekončící hvozdy a jeden se ztratil jedna dvě.
Ono i teď se lze tady ztratit. Mohu potvrdit…
No a po tom, co se poutníci modlili, náhle se objevila cesta, asi zřejmě ta, co dneska normálně vede do Sadské a zpět.
FOTKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT
Zachránění poutníci tady z vděku prý postavili Mařence sošku. My jí říkáme, Mařenka, nebo Madonka…
Ona prý plní přání, když jí člověk poprosí.
No takových Mařenek je…
Ovšem…
Už když jsem tu byla prvně a jela kolem, zaujalo mě, jak se tady místní, ačkoli kolem nejsou žádné domy, o Mařenku krásně starají.
Postupem času jsem zjistila, že až neuvěřitelně.
Na Velikonoce tu má, děvenka, kraslice zavěšené kolem, na Vánoce výzdobu, na Tři krále, a vlastně celoročně je tahle soška maminky s děťátkem přímo v obležení čerstvých květin, darů, svíček a to v takovém množství, že jsem si někdy říkala, že tahle Madonka ta přání zřejmě opravdu plní.
Tomáš u ní byl prvně, kdy se prvně navážno ztratil Ječma a to tak, že už jsem volala i městskou policii, (myslím, že jsem o tom psala), dala jsem výzvu na FB, protože to vypadalo, že se Ječmínek nenajde.
Tom je dodnes přesvědčen, že to, že ho nakonec našel, zařídila Mařenka.
Vlastně je to moc milá a hezká soška a je dojemné, jak je uctívaná, jak vidno, i ateisty.
Ačkoli já mám své Andílky, kteří jsou se mnou všude a pomáhají a pomohli, a nejen mě, ale třeba i Johance a to životně, jela jsem i já včera dát světýlko Mařence.
Foťák jsem si s sebou brala hlavně proto, že jsem celé dopoledne fotila ptáčky, tak pro případ, že bych cestou zase viděla sovu.
Sovu totiž potkám pokaždé, když foťák nemám.
Když jsem přijela k Mařence a zapálila lucerničku … pochopitelně už jsem ji neměla pomalu ani kam položit, uviděla jsem něco, proč jsem si ten foťák byla z auta vyndat.
Ono snad i ti pavoučci mají o svátcích pocit, že by měli Mařenku uctít.
Upletli jí závoj … a ten závoj zmrznul.
Člověk to tak nezachytí, i když se snaží, ale je to tak krásný, mystický, milý a hladivý pohled … vážně bych vám to přála vidět na vlastní oči.
Musela jsem jí to povědět, jak moc jí to sluší.
Když jsem jela domů, říkala jsem si, tedy vedle toho, že jsem měla omrzliny asi desátého stupně, že vidět zázrak zase není tak složité.
Asi se stačí dívat.
Asi je jich všude dost, jen si všimnout …
Přeji vám krásný den!
Jdu si udělat Keltský kříž – doufám, že bude hezčí, nežli ten loňský.
Míša K.
[sexy_author_bio]
P.S. Horoskopy budou koncem týdne
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.