Návštěvy: 12
Přivedla mě na to vlastně rozverná nevinnost, kdy jsem v průběhu blíže neurčené doby, k Adéle vždycky zapíchla nějaké zrníčko třeba z mandarinky, pomela, pomeranče, grepu a podobně, aby se, holka moje nenudila. Krátce se zastavím u Adély, protože si to zaslouží….měla být botníkem.
Tahle dáma, Monstera, moje věrná kamarádka a právoplatný člen rodiny je se mnou už dobrých 17 let.
Johanka byla tou dobou asi tak roční mrně, když jsem se namíchla po opětovném pádu naznak přes něčí boty.
A že je v domácnosti, kde se potloukají čtyři děti a dva dospělí bot požehnaně.
Vzala jsem poslední finanční prostředky, vysvětlila dětem, že o víkendu budou brambory se solí a vyrazila do tehdy poměrně nového Bauhausu v Kobylisích koupit botník.
Byla jsem rozhodnutá, v nejhorším koupit i železný regál.
Ideálně nějaký levný a veliký.
Ani jsem nedošla do příslušného oddělení. Spatřila jsem totiž kytku.
A ona spatřila mě.
Dívala se zaujatě, pokyvovala obrovskými listy, které se náramně leskly, mrkala, usmívala se … zamilovaly jsme se.
Představa, že ji tam nechám a budu pokračovat k něčemu tak plytkému, jako je kus dřeva, anebo plechu v porovnání s tou živou bytostí, od níž přeskočila jiskra, byla nepřijatelná.
Stála jsem u ní, řekly jsme si pár slov, vyměnily pohledy …
Když jsem vystupovala u domu z auta, spatřila jsem rodinu přehozenou přes parapet v němém úžasu.
„Co to je?“, pravila Pavlína.
„To je Adéla“
„A udrží ty listy i holínky?“ byla sarkastická už jako malá.
Nikdy už jsem botník nekoupila.
Zato máme Adélu.
Adélu, bez které se prostě nehnu. Od té doby jsme se pak několikrát stěhovaly, já se stěhovala, a pokaždé je Adéla jedna z prvních, koho nakládám.
Když jsme se stěhovaly z Varnsdorfu, (jen samé holky, tak je to správně) byl leden a Adéla se nevešla do auta, takže musela jet na otevřené korbě.
Byla až na konci, takže jsem se na ní cestou z auta stále dívala a rvalo mi to srdce.
Zbyl z ní nakonec pahýl, protože celá opadala a byla jsem několikrát upozorněna, že s tou kytkou je konec, že přemrzla, že jí mám vyhodit.
Tohle je Adéla dnes.
Ta stejná…. věrná, statečná, obdivuhodná a moje nejmilejší.
…
No a teď zpátky…
Adéla je, vedle toho, že je fakt kamarádka i neskutečně životaschopná a vůbec život zachovávající rostlinná bytost, také matka, v jejíž přítomnosti to přímo kypí životem.
Ani nejsem překvapená, že ta zapíchaná zrníčka přivedla k životu.
No je to buďto mandarinka, grep, pomeranč, nebo kombinace … ví Bůh.
A tak jsem jedno miminko přesadila a nějaká tam nechala, kdyby se ta přesazená neujala.
Ujala se. Všechna.
Pěstuji to, omžívám a nevím, co to je…no to se pozná.
Mě to ale přivedlo na myšlenku zasadit si víc tropických semínek a mám vizi o pokojíčku s energií exotického prostředí, kde by se mohlo líbit nejen Adélce, Zuzaně (palma), Lence (taky nějaká palma), Alojce (Aloe), panu Fíkovi, Benjeminu Franklinovi, Kláře a dalším … všechna má flora má jména, …. a i mě.
Takže mám kokos (ten, jak jsem se dočetla, při dobré konstelaci zaklíčí napolo namočen do vody, pak se přesadí),
liči (napolo v hlíně, jak se píše) a taky bych ráda banánovník.
Na diskuzích jsem vstřebala stran banánovníku protichůdné názory, ale ani jeden návod.
Někdo tvrdí, že nevyklíčí, někdo že ano, ale nikdo z těch, kdo tvrdí, že ano, neřekl, co se má zasadit. Jestli jen ta pidi midi zrníčka, nebo celý banán.
Zasadila jsem obojí a zatlačila zeleným palcem.
Nenačetla jsem, zdali má kousek koukat, nebo ne, tak jsem to lehce přihrnula.
Všechno jsem umístila blízko Adély, protože ona je život sám.
Je to můj test zeleného place a jsem trpělivá.
Rozhodně budete vědět o každém prvním případném klíčku.
A budu pokračovat.
Ještě se chystám zatlačit do hlíny mandli, (musím sehnat tu se skořápkou) protože mandloň je nejen nádherná, ale taky velmi mýtická rostlina
…. a taky para ořech, protože mě uchválila juvie ztepilá.
Uvidíme.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.