Detail příspěvku: K ranní kávě: Tak trochu veselé téma

K ranní kávě: Tak trochu veselé téma

autor: | Led 24, 2012 | Ranní kávy | 0 komentářů

Návštěvy: 12

Ono jak kdy. Nechci dneska po ránu  prudit se zvířátky v útulcích, ačkoli tam jsou a je to téma víceméně smutné.

 

Spíše bych chtěla poukázat tentokrát na to, že jsou i veselé, šťastné příběhy těchto tvorů, a že člověk není jenom ten, který chodí a ničí.

 

Nebo spíše je to zřejmě o tom, že obyčejný člověk, tady u nás dole, v podhradí, je veskrze člověk dobrý.

Jak je možné, že posunem vzhůru mění v mnoha případech svou tvář, je otázka, na kterou neumíme odpovědět.

 

I tady jsou ale výjimky.

Značně riskují, že se tam nahoře moc neohřejí, avšak jsou.

 

Ale zpět.

 

Ano, opuštěných psů jsou díky lidské nerozumnosti a také lhostejnosti či sobectví, plné útulky.

Stejně tak je ovšem hodně takových, kteří se ze všech sil snaží těmto nižším formám života pomoci.

Tak, jak by to měla činit forma inteligence, které se pasovala na nevyšší stupeň vývoje.

Je tak nějak přirozené, že silnější chrání slabší.

 

Nedávno si moje kamarádka chtěla pořídit psa.

Má je ráda a po té, co si přítelem pronajali velký dům ve starých Ďáblicích, se rozhodli pro společníka ke svým dvěma dětem.

 

Povídám: „No, a víš, co to je vychovávat štěně? A co by to mělo být za plemeno“?

Překvapila mě, protože patří víceméně k těm, kteří řekněme jako jedni z mála, finance mají slušně srovnané.

Čekala bych nějakou honosnou rasu.

 

Pravila: „Nechci štěně. Mluvili jsme o tom s Pavlem a myslíme si, že existuje spousta psů, kteří potřebují pomoc a domov. Kteří už ho měli a ztratili. Ráda bych, rádi bychom, udělali něco hezkého pro takového pejska“.

 

Známka snobismu, na který má „nárok“ – 0

 

I proběhl útulek.

 

 „Ty vole, to kdybych věděla, nechala jsem tam jít Pavla samotnýho. To je tak smutný, Míšo, tak smutný. Každý doufá, kouká, je to tak smutný.

Ti lidé na nás civěli jako exoty, když jsme vylejzali z auta (pozn.red. nějaká „amerika“ to je, velmi luxusní).

 

A víš, co mi tam ta ženská řekla? Že když nás viděla vylejzat, tak myslela, že jsme nějakýho psa spíš přivezli. Ach jo.

No a někoho Ti představím.

Tohle je Bobik.

Nás nic jinýho nenapadlo, je to vtipný a výstižný. No řekni, copak tohle by mohl být třeba César, nebo Othello?“

 

Spatřila jsem něco mezi labradorem a kočkopandou.

Strašně roztomilý, asi tak dvouletý psík s kouzelným pohledem.

 

Má duši.

Někteří psi totiž, podle mého názoru mají duši.

Tím nemyslím, že by ji někteří neměli, ale tak nějak, možná víte, o čem mluvím.

 

Některý pes se na vás podívá a dívá se hezký pes.

 

A jindy jste ve společnosti psa, zvířete, kdy jediný pohled z očí do očí má obrovskou hloubku.

Jakoby se člověk a ten pes nějak propojili.

Neumím to popsat, ale všichni psi na mě tak nepůsobí.

Prostě, vidíte, že vás vnímá, že vnímá svět kolem sebe, tak jako vy, že rozumí, cítí je na stejné vlně, na stejném místě. Že je součástí vašeho světa.

A vy jeho.

 

A tenhle byl.

A je.

 

„Hele, on se na mě podíval, a bylo to tam. Věděli jsme to oba. Ne, vlastně všichni.

Děti jsme nebrali a jsem ráda. To by asi nedaly. Asi bychom si přivezli polovinu toho útulku. I já měla na mále“, řekla a pohladila tu osobnost.

 

Osobnost se na ni dívala…no, tak, jak to dokáže skutečně jenom pes.

Sledovala jsem tu dámu v kostýmku moc prima značky, jak pohlíží do očí svému novému přírůstku.

S láskou a neskutečně lidsky.

 

A on se na ni díval, jakoby ji znal odkaživa.

S absolutní důvěrou a psí oddaností.

 

3667ZmJ.jpg

Jsem cíťa, takže se mi zalilo oko.

 

„Ty seš dobrej člověk, Adélo, víš to?“

 

„Ale prdlačky, jsem člověk. A sakra vim, co to je, bejt v žumpě, a pak z ní vylézt ven, dík dobrejm lidem.

Bobiku, to ti musim vyprávět“.

 

Dodám, tahle dáma má co vyprávět, ale to je jiný příběh z prima koncem.

 

No, já myslím, že Bobikovi teď začíná nový život v novém světě. A já mu to strašně přeju.

Bobiku, hodně štěstí !

 

A tady je něco na hezký den pro všechny!

 


 

Přeji pěkný úterník!

 

Míša K.


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v PANNĚ. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Valerie je původem z latiny a jeho kořen můžeme dohledat ke slovu „valens”, což znamená „silný”, „zdravý”. Jméno Valerie (v původní podobě z mužského Valerius), lze tedy přeložit jako „zdravá“. V ČR je 414 Valerií.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Máte nějaký důvod pokládat pátek 13. za nešťastný? Stalo se vám tento den něco zlého?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 20
  • 374
  • 23 199
  • 361 201
  • 2 418 352
  • 3 795
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet