Návštěvy: 6
Jak rozdílný pohled můžou mít dvě lidské bytosti na jednu věc, jistě každý ví. Mnohdy teoreticky. Já se včera přesvědčila v praxi a mohu říct, že nejen silně, ale vlastně i příjemně.
A jsem ráda.
Kdo mě vyškolil?
Samozřejmě, zase ten tvoreček krásný, upřímný, ryzí a nejlidštější z nás– dítě.
Dala jsem si na schůzku s paní nakladatelkou, která se ujala mého druhého knižního díla, jímž míním oblažit lidstvo v říjnu, fóra půl hodiny s tím, že mimo špičku, tedy v jednu, budu autem z Proseka na Korunní za pár minut.
Nerada chodím někam pozdě, nedělá mi to dobře, a tak jsem byla ráda, že vyrážím zcela v klidu.
Cestou mě lehce rozladil jen skotačivý důchodce, který patrně v domnění, že je superman, a já že řídím auto se schopností potírat přírodní zákony a zastavit na fleku, střemhlav skočil do vozovky na Vltavské přímo před Tomův těžký vůz.
Potírat zákon setrvačnosti sice tohle auto neumí, ale vlastní posilovač.
Jeho výkonnost jsem ověřila jednak tím, že jsem dědka nepřejela, a jednak tím, že jsem byla pak nucena šetrně odlepit svůj obličej od předního skla.
Protože jsem ale měla stále dobrou náladu, jen jsem se šíleně lekla, stáhla jsem okénko a s úsměvem pánovi doporučila, aby příště k sebevraždě využil, spíše konopný motouz a nějaký akát ve Stromovce, že je tam větší klid.
Nazval mě nánou blbou a odpochodoval testovat strážné Anděly směrem k tržnici.
Na Korunní jsem byla skutečně ve 12:45.
Paráda.
Lehce nepříjemné bylo, že jsem, mlsně se sunouce podél parkovacích míst, nenašla ani jedno.
Neva, zaparkuju na protější straně.
Popojela jsem dál, neb přes tramvajový ostrůvek se mi hopkat nechtělo, a při manévru, který mě měl přenést do protisměru, jsem zjistila, že někde před sto metry se Korunní stala jednosměrnou.
Aha.
No, nevadí.
Sjedu o ulici níž a podjedu to. Pak zaparkuji jinde, trošku víc dole, tam místo bylo.
Střihla jsem to tedy doleva dolů, tuším do Šumavské.
Času dost.
Omyl.
Přede mnou kolona a …
POPELÁŘI!
No nic, pustím si nahlas rádio a počkám tu chvilku.
Nevím, kolik si zde v této ulici platí každá rodina popelnic, ale brzy jsem nabyla dojmu, že jednu na sobu včetně kojenců.
Deset minut v háji a popojeli o vchod.
Kolona přede mnou i za mnou.
Jedna deset.
Další vchod.
Mlátit hlavou do volantu jako paní za mnou, jsem sice nezačala, ale začala jsem tu oranžovou partičku celkem slušně nenávidět.
„Debilové, to maj dělat hergot ve čtyři ráno a ne teďko, kuŕucinál, a ty, ty náno v tom rádiu taky neřvi jako bůvol“, povykovala jsem a moje nálada mizela s každou hodinu dlouhou minutou.
Poslední vchod.
Čtvrt na dvě.
Bezvadný.
„Pohni tím zadkem, ty jelimánku jeden oranžovej, no jistě, vždyť se s tou popelnicí pomazli klidně, my tady počkáme!“
Neslyšel mě.
Neslyšel mě nikdo, jen jsem vlastně ještě víc rozzuřila sama sebe.
No konečně, jestli teď za tou zatáčkou zastavíš, tak to fakt vezmu parkem!
Byla jsem ne, naštvaná, ale vytočená, donepříčetna.
Po mé pravici, jsem pak náhle při projíždění zahlédla paní učitelku a asi deset malých špuntů, kteří s rozzářenými obličejíčky a s naprosto upřímnou náklonností, obdivem i zaujetím mávaly těm chlapům na stupátku a já otevřeným okénkem slyšela radostné:
„PÁ-PÁ, POPELÁŘI, AHOOOJ, KAAMARÁDI!!“
Ti dva ze stupátka také zamávali.
A mávali, dokud nezatočili, dokud těm, ne víc než čtyř, pětiletým nadšeným človíčkům úplně nezmizeli.
A mě to došlo.
Je to o úhlu pohledu a ten dětský je opět tak nějak hezčí.
Donutilo mě to se také usmívat.
A usmívala jsem se i v monetě, když jsem nenašla místo na parkování ani ve dvou dalších ulicích, a když jsem nakonec upocená postavila auto pomalu znovu na Míráku a šla pěšky.
Přišla jsem o půl hodiny pozdě, ale už ne naštvaná.
Podepsala jsem.
Nevím, jestli to dokážu, ale zkusím příště, až zase v úzké uličce narazím na popeláře, ten dětský úhel pohledu.
Přinejmenším je to zdravější.
Hezký den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
