Návštěvy: 19
Přemýšlela jsem, protože kurýr s internetem přijede až v úterý, jestli mám napsat knihu, nebo tak dlouhou ranní kávu. Nebo si nechat zážitky, dojmy, mystické věci a krumpáč na několik desítek ranních káv. Nakonec jsem se rozhodla, že vám nadělím takovou kávu, že si na ní budete muset asi vzít do konce týdne volno.
Pokud se totiž bude dít dál tolik zajímavých věcí, které mám obrovskou chuť vám vyprávět, pokud bude každý den tak bohatý a plodný, že pro to všechno pomalu nemám čas na slzy, nemusela bych mít ranní kávy ani kde střádat.
Vlastně nevím, kde bych začala a celé mi to přijde pořád jako sen. Ovšem sen po nějakém hodně dobrém „zboží“.
Až na to, že tohle je realita.
Když jsem v sobotu vstala a přivítala se s pipnkami, kterým vždycky ráno donesu kůrky (kůrky pro kury, protože já kůrky od mala nejím), rozjela jsem se pro kytičky a zeminu.
Mirabelka tady totiž v pátek řádila jako černá ruka s křovinořezem, já jí přicmrdovala se strunovou sekačkou a výsledkem byl mimořádně zdařile vymýcený prostor, připravený pro kreativní terapii prací.
V sobotu jsem tedy v Měchenicích koupila zem a taky květinky a servala jsem se jako borůvka.
Potom přijela moje Pavlínka s kamarádkou Tinkou a Vendulka, proběhly buřty a v neděli jsem pokračovala s květinami.
Krom toho, že jsem si naplánovala praní v takové zajímavé pračce (než si dojedu pro tamtu vířivku, za kterou děkuji) co se s ní točí ručně.
Připravila jsem si „prádelnu“ vedle houpačky, co jí musím opravit, protože to je památeční houpačka, na které jsme s Vénou seděly vedle sebe, houpaly se a jedly angrešt.
Než v sobotu Véna odjela, dostala jsem instrukce ohledně klikopračky a taky mi prozradila, že za skříní je super věšák.
„Hele, ten je bezvadnej, ten použij, to se ti může hodit.“
Rozhodla jsem, že než začnu prát, instaluji věšák a vyvlekla jsem onu věc strategicky za houpačku.
Ihned po té, co jsem přišla na to, jak se to vlastně rozkládá, mi došlo, že tomu patrně něco chybí, konkrétně to, v čem to stojí.
Abych věděla, co vlastně hledám, našla jsem napřed tenhle věšák na mobilu na internetu.
Jasně, hledám placatou, černou věc.
Hledala jsem dlouho.
Nenašla jsem nic. (Tedy našla jsem lampičku, co se mi moc hodí).
A našla jsem krumpáč, který jsem přijala jako alternativu.
Vykrumpala jsem jámu. (u toho jsem si vzpomněla na svého milého tatínka, toho faktického, který si při krumpání zasekl druhou stranu krumpáče do zad a dala si pozor, aby to nebylo dědičné).
Do jámy jsem vložila odnož věšáku a následně jsem kolem natloukla kladivem asi pět cihel, několik klínů z prken, kameny a hlínu.
Drželo to.
Ovšem ještě na tom nic neviselo, čili radost by byla předčasná.
V klikopračce se pere dobře, člověk zjistí, jak se cítí automatická pračka, což ho obohatí a vymáchat už musí sám. V mém případě ve vaně a ve vodě, co jsem se v ní před tím koupala.
Ekologové a vodohospodáři by mi za tento úsporný a maximálně efektivní přístup k vodě jistě dali metál, kdyby to věděli.
Věšák drží, ale nesmí být vítr, si myslím.
Zatím vítr není.
Od souseda, který je majitelem pipinek jsem v sobotu dopoledne dostala vejce, a moc mu za ně děkuji, a jsem za ně moc ráda, protože jsem už dávno odvykla na kupovaná.
Vnucovala jsem se s platbou, ale prý to je za ranní vstávání.
Napřed jsem to nepochopila, ale pak mi došlo, že si možná myslí, že mě pan Kohout budí. Ale to vůbec není pravda, je mi to hrozně příjemný a dělá mi to naopak dobře. (Tak může být ten dobrý muž zcela klidný).
Vůbec je moc příjemné poslouchat ty pipinky, jak si tam žvatlají a taky na ně ráda koukám, dávám jim pampelišky a ty kůrky a až budu mít skořápky, dám jim je taky.
Ostatně, i Momovi se pipinky líbí.
A mě se zatím líbí pouze ve společnosti zvířátek, když pomíjím klientky, kterým změna nic moc provedla.
A u těch zvířátek se teď právě zastavím v téhle dlouhatánské kávě.
Pamatujete, jak jsme celé jedno Popelení věnovali společně totemovým zvířatům a duchovním průvodcům z říše zvířat?
Jak jsme citovali tu moudrou knihu indiánských vědomostí na tohle téma?
Jak moc to bylo zajímavé?
JE TO PŘÍMO NEUVĚŘITELNÉ!!!
Chvíli než se TOHLE VŠECHNO stalo, strávila jsem asi hodinu s jedním netopýrem, což bylo až nenormální, protože ačkoli kolem létali i jiní, tenhle byl pořád se mnou, létal nade mnou, kolem mě, až jsem to přestala pokládat za náhodu.
Říkala jsem si, co mi tedy přiletěl říct. (mám někde video, natočila jsem toho netopýra, takže mohu doložit. Nahraju to na youtube.)
Kniha říká tohle:
V sobotu večer, když jsme pokládaly tady věci na stůl, koukám a pod stolkem vedle vchodu je obrovská ropucha.
Krásně si tam seděla a tak jsme se s ní bavily, přivítali, pozdravily…
Překvapilo mě, že tam byla i včera ráno a vůbec se nechce hnout.
Původně jsem chtěla ty ostružiny, které tam rostly vytrhat, ale kvůli paní Ropuše jsem je jen ustřihla a velmi opatrně vysunula, abych jí nevylekala.
Je tam pořád, neodešla, každou chvíli se na ní chodím koukat a zjevně jí vůbec nevadím ani já, ani nový pan Kocour, který se mimochodem včera večer už povaloval v nohách mé postele.
Ráno klidně odešel asi do práce, teď už je zase tady.
Podívala jsem se proto, co mi přišla říct ropucha, když má tedy potřebu tu se mnou být a jsem ráda, že tu je, protože společnost divokých zvířat teď moc potřebuji a vlastně mi dělala radost vždycky.
ŽÁBA:
Děkuji, ropuše a nestíhám se divit.
Když jsem sázela růži, čímž jsem rozhodila Ferdinanda (viz video) brala jsem zem z kompostu za houpačkou.
Málem mě ranila mrtvice, když jsem po vytažení rýče spatřila dva kousky ocasu slepýše, jak se tam mrskají.
Zahodila jsem rýč a prchla k domu, kde jsem se pomalu zahrabala pod schody, jak mi to strašně bylo líto.
Trápila jsem se tím celý den, že jsem ho omylem zabila, několikrát jsem se byla omluvit, než mi došlo, že slepýš je ještěrka a že hlavu a zbytek těla jsem tam neviděla a nenašla.
Přesekla jsem jen ocas, který upustil, protože ještěrky to v ohrožení tahle dělají!!
Hrozně se mi ulevilo, a když už jsem v tom, podívala jsem se i na to, co mi říká tady v divočině a při té duchovní práci a izolaci slepýš.
JE TAM TOHLE:
I kdyby to všechno byly jenom náhody, i kdybych přikládala v tuhle dobu význam věcem jinak běžným, i kdybych je vlastně implantovala na současnou životní etapu, jsou to pro mě interně nesmírně důležité vjemy a informace.
Potřebuji je.
Potřebuji každý detail, jež mi pomůže pochopit skutečnou realitu svého života současného i předešlého.
Pravdivě zpracovat jak vlastní osobnost, vlastní skutky, vlastní minulost a úlohu v ní a to stejné i u všech ostatních.
Pochopit proč jsem tady, a proč teď a ne kdykoli jindy.
Není legrace vidět každý den doslova zvracet vlastní duši.
Ale je to uzdravující.
A počkejte, až vám povím, co jsem se dozvěděla, že je vlastně tohle za místo!!!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
