Návštěvy: 51
Divte se mi, že jsem se k ochutnávce kachních vajíček a posouzení rozdílu od slepičích, dostala až teď. Pátek a víkend nabídl tolik věcí, tolik zvratů a tolik energií, že by jeden z toho i jíst zapomněl. Jeden… ne já, která jsem „břichopas“.
To se nenechte mýlit, že vypadám, jako bych pojídala vzduch.
To sice dělám taky ráda, ale ačkoli jím málo, jím strašně ráda a jsou to hotové obřady.
Možná je to důvod, proč tak ráda jím večer. Protože prostě to si to užívám s vědomím, že potom už nic nemusím. Je to rituál. Možná proto nejsem tlustá, že jím s radostí a bez viny.
Z kachních vajíček jsem v sobotu upekla ostružinový koláč, jedno jsem si uvařila natvrdo a v jednom obalila candáta cejlonského, koupeného. (miluji ryby a zkusila jsem už kde jakou).
Vejce jsou dobrá!
Obalila jsem si konečně taky ty houby, takže hřiby už nemám.
Pevně věřím, že ještě porostou, když se má prý ještě pršet a to se dostávám k tomu, co tedy bylo o víkendu fakt žůžo.
Od třicetistupňových veder k teplotě, že by i tučňák hledal radiátor, přes bouři ne nepodobnou Armageddonu, znovu k teplotě vpravdě únorové (mou optikou ještěrky rozhodně 
), přes včerejší večerní převrat k příjemné dvacítce a to zcela náhle, ale o hodinu později opět k uragánu a svištivému poklesu tlaku…
O tom, jaký to má vliv na veletoče těl všech nízkotlakých a meteosenzitivních jedinců netřeba mluvit.
Na druhé straně, včerejší odpoledne se pokusilo, alespoň tady u nás, do maxima vynahradit tu slotu z dopoledne a nebe mělo nebývalou invenci…
Zajímavé, že tohle jsem měla možnost vidět ve chvíli, když jsem si v duchu začala sumírovat další hodinu runo-školy.
Vím, kondenzační čáry (prosím nechoďte na mě s chemtreils, jsme rozumní lidé) ale pro někoho, komu magie přírody připravuje nejrůznější znamení a „náhodná“ setkání a vjemy, to rozhodně v tu danou chvíli nejsou jen ledové krystalky zrozené díky setkání dvou teplot.
Potěšilo mě to, s ohledem na to, o jakou runu vlastně jde. (mluví o šťastném setkání „daru“, který může mít mnoho podob).
Ano, člověk najde, co hledá a je to o tom, jakýma očima se díváme. A to je zase o svobodě.
Svýma očima a okem aparátu jsem se také kochala mě nesmírně milou návštěvou.
Zajímavé, nikdy jsem neviděla tolik dlouhozobek, jako poslední půlrok, a je jedno, kde právě jsem – musím to rozklíčovat.
Díky ochlazení, které přišlo, hned po odpoledním oteplení – to by se jeden pominul – jsem si zatopila a to je, kdo to má jako já, ten ví, vůbec nejlepší televize.
Takže mi utekla půlka vražd v Midsomeru.
Byl to fakt hezký víkend, když to tak shrnu, protože jsem optimista a vynechala jsem, jak mi ty změny a skoky občas fakt fyzicky nedělaly dobře, k tomu další konec světa, který přišel krátce po osmé. 
Duše má jiný názor.
Vnímala skvělý koláč, krásné nebe, kouzelné jezero, pozitivní znamení, fascinující můrokolibřičku, plamínky plné veselých salamandrů, výtečnou rybičku …
… a zítra úplněk.
Nachystala jsem vám ten článek o vrbách, protože pokud nesbíráme vrbovou kůru na jaře, což je ideální, je k tomu prima taky úplněk. A to proto, že vrba je Luna, vrba je žena … a co do síly její mízy je úplněk prima, protože tehdy jí má víc. A k tomu ta její magie… ale o tom až potom.
Přeji vám, Popelky krásný den a krásný týden!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
