K ranní kávě: Jsem fanynka?

Byla jsem divné dítě, adolescent i pubescent. Ne v tom, že můj pokojíček, nebo spíše kout, vypadal, jako Karlův most po nájezdu Švédů, v tom jsem byla zcela standardní, a co do živých kamarádů v kelímcích od jogurtů, až mimořádně nadaný biolog. Nikdy jsem ale netrpěla potřebou, slintat u plakátů…

 

…ba co víc…

 

Neměla jsem ani modlu v podobě nějakého herce, nebo zpěváka, jehož foto bych měla pod polštářem, neriskovala jsem údy v tlačenici o podpis a můj zrak před usnutím nespočíval nivě na papírovém Daliboru Jandovi.

 

Jo, poslouchala jsem ho, to ano, ale žádná křeč, a ani jeden živák.

 

Prostě mi přišlo zbytečné plýtvat zásobami emocí a citů na fotky, byť v životní velikosti.

 

Na zeď jsem si nalepila jen jednou Kissáky a to proto, abych zahladila obří díru, kterou jsem vykutala ve snaze vyrobit si vlastní trezor, (viděla jsem to ve filmu, byl za obrazem – jak důmyslné) do kterého bych si dala čokolády, které mi sestra pokaždé sežrala.

 

A tahle osůbka, nejenže mi požírala sladkosti, když svoje si natlačila do hlavy hned bezprostředně, a pak našla i moje (zajímavé jaký um vyvinula při hledání mých skrýší. Buď byla tak chytrá, nebo já tak pitomá), ale ona mě také nechtíc naprášila s tím trezorem.

 

A zrovna, když v pokojíku byl i otec.

 

To zvíře skákalo po mé posteli a nenechavýma ručičkama, plácala do zdi a všelijak se opírala, až jí ty ručičky zahučely skrz plakát do té díry.

 

Náš otec, (tedy hlavně její) v tu chvíli připomínal moře před cunami.

 

Napřed se jeho obličej zcela odkrvil, aby se následně zcela překrvil.

 

Pak už jenom hulákal mnoho minut, hodin, dnů.

To byl tedy můj jediný plakát.

 

Fanynkou nikoho jsem tedy nebyla.

 

Nebo jsem si to myslela. Do včera.

 

Ve zprávách jsem zahlédla Kelly family a repku z jejich velkolepého návratu na pódia po dvaceti letech.

 

A tehdy jsem si něco uvědomila.

 

Jak já je žrala!!

 

Úplně jsem na to zapomněla. Plakáty jsem sice neměla, ale z pohledu na toho malýho kluka, s těmi vlasy a jeho andělské vzezření a zpěv, když prožíval song An Angel, mě běhal mráz po zádech a chtělo se mi brečet.

 

Byla jsem schopna si tuhle a i jiné pecky pustit za sebou i dvacetkrát!

 

Jak jsem na to mohla zapomenout?

 

Vždyť jsem z nich měla husí kůži snad i pod nehty a na zubech, a dokonce jsem strašně toužila mít takovou rodinu.

 

Jenomže to fakt nešlo.

 

Moje maminka zpívá dodnes moc hezky, bratr taky, i já občas, sestra také, když něco nežvýká, otec by mohl vyřvávat mezihry a hrát na vozembouch, ale nikdo nemá u nás dlouhé vlasy, mimo mě.

 

Včera jsem zahlédla, jak se chlapec za dvacet let změnil.

 

Pravda, už nevypadá jako andílek, kterého chcete mít doma a jenom se snad na něho koukat a poslouchat ten jeho hlásek, ale docela se těším, co po té době vytřihnou.

 

No vida… tak možná jsem přece jenom byla trochu fanynkou.

 

25267ZjQ.jpg

 

A hádejte, do koho jsem byla zamilovaná, když pominu, že jsem toužila mít dítě podobné Angelovi?

 

Ech ... toužila jsem dlouho potkat chlapa, co vypadá jako on. Jako Archanděl Michael, akorát ne bezpohlavní...jejejej!!! (třeba vám napoví, že mám celoživotní slabost pro jeden hudební nástroj i pro ty, kdo na něj umí hrát a není to flétna - ta není tak.....cool)

 

A tady pro všechny, komu tehdy taky povolovaly svaly celého těla a měli zimnici…

 

Kelly Family.

 

 

Schválně, jaký to bude rozdíl, až to vybalí po té pauze.

 

Krásný den!

 

Míša K.



Hodnocení článku

Hodnotilo 13 čtenářů průměrem 4.31 bodů z pěti


Čtěte také:

K ranní kávě: Máte tam volný flek, pane Rathe? 
K ranní kávě: POPELENÍ: Téma - Egyptská magie 
K ranní kávě: Renčo, měla jsi pravdu!! Chybí mi jen dudlík 
K ranní kávě: Sedí nebo nesedí? 
Může se mrtvý člověk otočit, pane Kramný? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 20.11.2017 01:47
 

U nas je zbožňovala babicka :) Angel mel uzasny výšky, to jo, ale nesnášela jsem ho, protoze mi všici rikali,  ze jsem mu podobna :) :) :)  ted uz doufam neeeeeeeeeee!!!!!!

 
Avatar
post Zaslal: 17.11.2017 19:20
 

25278NGI.jpg

 
Avatar
post Zaslal: 16.11.2017 18:15
 

Tak já se přiznávám k tomuhle:

Výsledek obrázku pro maťo ďurinda 2017

 
Avatar
post Zaslal: 16.11.2017 13:55
 

Přeji si mít tvůj pár křídelJako jsem je měl včera ve snuLovil jsem motýlyDokud mi východ slunce neotevřel očiDnes večer obloha přilákala mé očiProtože uviděly roj andělůChtěl jsem se dotkout magického nebeA pozdravit anděly v jejich výšináchNěkdy bych se chtěl stát andělemNěkdy bych se chtěl stát tebouNěkdy bych se chtěl stát andělemNěkdy bych se chtěl stát tebouA všechen ten sladký med okoloNalij ho všude kolem mě, má milá láskoA když létáš okolo mé hlavyTvé sladké polibky utiší můj hladPřeji si mít tvůj pár křídelStejně jako ve svém včerejším snuByl jsem ztracen v rájiProto si přeji nikdy neotevřít očiNěkdy bych se chtěl stát andělemNěkdy bych se chtěl stát tebouNěkdy bych se chtěl stát andělemNěkdy bych se chtěl stát tebouAle ve vzduchu číhá nebezpečíTolik se snaží být neférNebezpečí je ve vzduchuTolik se snaží nahnat nám strachAle my se nebojímeNěkdy bych se chtěl stát andělemNěkdy bych se chtěl stát tebouNěkdy bych se chtěl stát andělemNěkdy bych se chtěl stát tebouStát se tebouOh, chtěl bych být tebou

 
Avatar
post Zaslal: 16.11.2017 13:53
 

Mně se líbí furt. Ty hlasy byly nádherné!

 
Avatar
post Zaslal: 16.11.2017 09:33

Odpověď na příspěvek #211467
Uživatel: Lejdynka123

Dnes po 8 hodině budou ve snídani na Nově 
 

Tak to jsem prošvihla. Smile

 
Avatar
post Zaslal: 16.11.2017 07:52
 

Dnes po 8 hodině budou ve snídani na Nově 

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist