K ranní kávě: Jo, leda tak kilo cukru…

Hele to je strašný! Tohle přece má být glosa, ideálně pro pěkný den všem čtenářkám, prostě čtení k ranní kávě, než člověk vypálí do práce, tak aby si hezky osladil den. No, jenomže poslední dobou vám nabídnu na oslazení dne, tak leda kilovku cukru…

 

Normálně se přiznám, že mám obtíž myslet v rámci glosy jinak, než strašně ponuře a úplně se za to stydím, vám to psát, vám s tím zatěžovat hlavinky, už tak denními starostmi dost zatížené.

 

Tohle by mělo být něco k zamyšlení, ale nechtějte vědět, nad čím já se vlastně zamýšlím, když tady nevyndávám ježourkům klíšťata, nebo nesekám nebo nedělám nějakou činnost, ideálně fyzickou dřinu, abych se nezamýšlela tolik.

 

Pak se divte, že nejsem schopná pomalu vypotit ranní zamyšlení, nebo ano, ale …

 

26600N2M.jpg

 

Každý den prosím Anděly, aby mi pomohli všechno, co se stalo, nějak uchopit a pojmout.

 

Prostě, jak je možné, že někdo žije, mluví, dělá vtípky, drží mě za ruku, pohladí, dlabe bamboráky… a pak… najednou prostě není.

 

Člověk žije, dýchá, myslí a pak po něm zbudou doklady, odborné publikace s jeho jménem a tituly, věci, oblečení, prostě jakoby tu byl, existoval, ale … není… jen dvacet deka popela je z lidské bytosti, co tu před chvílí byla.

 

 

Ne, už nepláču, protože bych leda plakala nad sebou, protože jemu je dobře.

 

Vím to, protože jsem už s ním mluvila a bylo to moc hezké, i mi pomohl a velice efektivně. Poradil, já poslechla a vida …

 

Vím, že je … ale ne tady a ne v té formě, ve které byl. A nebude.

 

26599OGU.jpg

 

Já myslela, že tyhle věci chápu.

 

Ale nechápu vůbec nic, nebo možná, chápu, ale nedokážu to nějak zpracovat … nevím. Zatím.

 

Všecko vám postupně, později řeknu.

 

Zatím se budím téměř pravidelně ve 3:40, tedy přesně v tu hodinu a minutu, kdy taťka odešel.

 

Pragmaticky to vysvětlit nejde … psychologicky by to šlo, kdybych tu hodinu přesně znala dopředu.

 

Ale neznala … do našeho "setkání" jsem ji neznala.

 

Prostě hodina a půl mezi 3:15 a 5:30, takže s psychologií, a prací mozku, který zpracoval a teď pracuje s nějakou pragmatickou informací tady počítat nelze.

 

Prostě „přišel“ přesně po týdnu a bylo to přesně v tu hodinu, kdy ve skutečnosti 11.6. 2018 „odešel“.  

 

Moc hezky jsme povídali, byl úplně v pohodě, běhal jako daněk a pak řekl, „už musím“.

 

Bylo 3:40 (na hodinách ve snu) když „přišel“ zatímco jsem spala a 3:55, (na hodinách v reálu) když jsem se probudila po té, co se rozloučil.

 

Takže jsme spolu vlastně mluvili čtvrt hodiny. Tohle se nedá pragmaticky vysvětlit.

 

Věřím, že se jednou přestanu v tenhle čas budit.

 

Ne, že by to bylo k neunesení, ale není to příjemné.

 

Věřím, že přestanu plakat nad sebou, že to nějak uchopím a zpracuji, že Ranní kávy budou legrační, nebo na odlehčení.

 

No vidíte…

 

Já vám to říkala…

 

Jestli já jsem neměla zůstat raději u té kilovky cukru. Teď jsem vám zachmuřila den.

 

Čím já bych vám to tak vynahradila…

 

Tak udělám nějakou lehkou soutěž o okurky… nějakou hádanku, nebo tak něco, jo?

 

A mám naplánované povídání o jeřabinách… jsou magické a je to velmi silný amulet.

 

Jasně, že keltský.

 

Se to skoro stydím říct, ale …

 

Mějte hezký den, Popelky moje! heart

 

Míša K.


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 14 čtenářů průměrem 4.43 bodů z pěti


Čtěte také:

K ranní kávě: Hlavně se z toho nepo… 
Nominace na cenu RODIČ ROKU! 
POZOR, soutěž: POZNEJ KNIHU! Kniha 1 
TITULKY na středu 13.3.2013 
Verše s Krokodýlicí - pro Venuši 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 11.07.2018 12:46
 

Moc zdravim vsechny Popelky ano je to velmi bolave taky mam podobny zazitek i presto ze je to uz 12let co mi zemrel milovany tata ale po precteni bulim a pocity co jsem zazivala jsou zpet(asi to tak bude porad) mela jsem ho doma umiral na rakovinu a bylo to velmi rychle behem pul roku byl pryc.Ale stihli jsme si toho spoustu rict,vysvetlit atd..vubec se mu nechtelo odejit velmi plakal a bylo to hodne bolave.Zemrel 13.6.kolem 4 rano drzela jsem ho za ruku pak mi ji velmi silne dzel a bylo dalsi pekny teply den se pripravoval a ja byla bez taty. Pul roku mi trvalo nez jsem to prijala porad jsem ho nechtela pustit.No proste na hlavu.Od te doby nemam moc rada cerven i kdyz je to krasny mesic.je zajimave ze tata chodi  kdyz je neco spatne. Obcas si rikam jestli je to normalni ale jsou veci ktere se nedaji vysvetlit.Miso je to velmi bolave a chape jen ten kdo zazil. Preji hodne sil.

 

 
Avatar
post Zaslal: 10.07.2018 22:54
 

Holky, moc děkuji. Zrovna jsem přijela... tak vás čtu...

 

Jsou věci, co se nedají pochopit, ale vlastně to není nutné. Hlavně když jsou. 

 

V tom, jak je člověk rozbitý, jak ho bolí duše, je to takový okamžik, který přes všechno to ... dává naději, že něco velkého je nad námi, nebo mezi námi, co je dalekosáhle nad naše chápání.... a že tím to nekončí. 

 

Věřím, že se přestanu budit v TU hodinu a minutu, ale na druhé straně jsem asi ráda, protože jsem se moc trápila, tou hodinou a půl, že nevím KDY přesně to bylo. 

 

Moc mi pomáhá v jaké pohodě pak byl, když přišel.

 

A nevěřím, že to je jen otázka mého mozku, protože ten čas... to bych si prostě nemohla takhle vymyslet. 

 

Ve spánku přece nevíme, kolik je hodin. A já v tom spánku, koukala na hodiny (dělala jsem to pokaždé, když se v noci táta probudil) a v tom snu bylo 3:40. 

 

V reálu pak 3:55. 

 

Prostě tu byl a byl tu 15 minut.

 

Navíc to, co mi poradil, a já to udělala, to mohl vědět jenom on, jak to pak bude.

 
post Zaslal: 10.07.2018 21:42
 

Míšo, to je velký dar, že taťka takhle přišel a povídali jste si. Věřím, že časem budeš zase spát celou noc, až se ta jizva trošku zacelí, zůstane, bude vidět, jen už bude hladší, jemnější, mazaná tvou úúúžasnou měsíčkovou mastičkou a mezitím si asi občas zase popovídáš. Má tě rád, záleží mu na tobě.

Já mám podobný zážitek se svou babičkou, zemřela dopoledne a já večer před spaním prosila, že bych se chtěla rozloučit a ona přišla, čekala jsem vzhůru, bránila se usnutí a čekala až se "zhmotní"  - mno jo, naivní přestava že. Ne, ona si počkala až usnu a taky mi to řekla, že tak jak jsem to chtěla já to nejde, neviděla jsem ji, slyšela jsem ji v hlavě, její hlas, její smích a pak jsme najednou stály venku a ona říká podívej se nahoru... a jedna hvězda tam silně zablikala a ona říká, to se má. Je to už pár let a pořád si to pamatuju. Byl to pro mne velký dar to zažít. měla jsem ji moc ráda a vždy, když přijedu do domu, kde žila, tak ji vidím v kuchyni. Stačí otevřít dveře do kuchyně, ona sedí v křesle, celá se rozzáří a říká: ".... Ty si přijela...." nikdo v životě mně tak nevítal a tak nesvítil že mne vidí. To je její největší dar, kromě té hromady dalších co mi dala. V tu chvíli jsem byla to jediné na světě, úplně svítila. Ona tak vítala i další členy rodiny, ale ten pocit, že mně vidí a cítí celou svou bytostí, to ve mně zůstane otisknuté jak její náruč.

Jak napsala Iva, jsme pozůstalí, ikdyž vím, že je jinde a že poslední roky pro ni byly velmi těžké, tak mi chybí, stejně tak děda, kterej umřel víc jak před 20 lety, u něj zas doufám že v poledne bouchnou dveře a v chodbě zašoupou holinky, co má na nohou. Bylo by krásný si s ním popovídat jako dospělá žena, slyšet jeho názor.

 
#215404
Také...stejná zkušenost...

Iveta T.
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 10.07.2018 21:17
 

Také jsem to zažila - s babičkou Anežkou, mne bylo čtrnáct. Seděli jsme u stolu, povídali, tedy víceméně ona a mimojiné jaké je to "tam nahoře", byla úplně ready a v pohodě :-)

A já pak byla také...a už jsem nesmutnila.

Kdežto před čtyřmi lety s mojí mámou se to "chvilkové spojení dvou světů", ve (ne)snu, bohužel neuskutečnilo a tak stále truchlím. Žádné rady, žádné rozloučení (jako s tou bábí), jen divné chaotické vyloženě sny a takové střípky ze společného života. Možná to jen moje hlava, to vědomí, nechce ještě přijmout, ale nevím. Nevím jak to funguje, možná to přijmutí té skutečnosti, že už není, tak by způsobilo brzké nakročení do bambulárny.

 

Jo jo, proto se nám říká =pozůstalý=

Opravdu. My v tom zůstáváme, až po uši. Nechápeme, nepřipouštíme a brečíme jen my, teď a tady.

Jsem ráda za Tebe a za taťku, Míšo!

Bezva, úžasný, že PŘIŠEL, mám radost a prostě nezklamal...viď :-*:-)

 
post Zaslal: 10.07.2018 21:04
 

Jsem veskrze společenský člověk, ale neumím kondolovat. Slova "upřímnou soustrast" mi zní jak plesknutí dlaní o hladinu - bez emoce, bez uvěření, bez účasti...

Přesto bych ji ráda upřímně projevila.

Mrzí mě Míšo...mrzí, zárověň mě těší, že jsi napojená a máš silný zážitek ze setkání.

Život po životě, život za život...najednou ta spojení dávají ještě větší význam...

Přeji klidný čas a...moc se těším na jeřabiny.

Say

 
Avatar
post Zaslal: 10.07.2018 20:32
 

Zažila jsem. zdálo se to nepochopitelné v tu chvíli.Love it

 
Avatar
post Zaslal: 10.07.2018 12:05

Odpověď na příspěvek #215395
Uživatel: Bosorka

Jj. Jedno takové setkání si budu pamatovat asi už pořád, ten...
 

Ok

 
post Zaslal: 10.07.2018 11:04

Odpověď na příspěvek #215393
Uživatel: Michaela Kudláčková

Velmi silná... a je neuvěřitelné, že on mi něco řekl, šlo o věc,...
 

Jj. Jedno takové setkání si budu pamatovat asi už pořád, ten pocit... To se nedá popsat, to jde rovnou do (ze) srdce. 

 
Avatar
post Zaslal: 10.07.2018 10:29

Odpověď na příspěvek #215391
Uživatel: Bosorka

  Taková "setkání" jsou hrozně silná, viď... A to nás...
 

Velmi silná... a je neuvěřitelné, že on mi něco řekl, šlo o věc, kterou jsem už málem podepsala a on pravil, ať to nedělám, že bych byla hloupá (doslova) .. a tak jsem poslechla. 

 

Ve finále se tac věc změnila mým odmítnutím na mnohem lepší variantu. 

 

Nikdy to cele nepochopím, ale prostě je to tak. Po smrti není konec. Tedy ne pro člověka, který odešel. 

 

Bohužel pro ty, kdo zůstali, ano. 

 
post Zaslal: 10.07.2018 09:47
 

Pohladit  Taková "setkání" jsou hrozně silná, viď... A to nás ještě čeká novoluní. Čekám, co se bude dít, protože už teď je to docela fičák. 

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist