K ranní kávě: Ještě morbidnější narozeniny?!

Když mi došlo, že půjdu dělat v den svých narozenin rozhovor v podstatě mezi pitevní stoly, přišlo mi to jako roztomilý černý humor.

 

Ono taky, kde jinde, s tímhle datem narození, ne?

 

S úsměvem jsem od úterního odpoledne na otázku „Jak to oslavíš“? odpovídala, „na pitevně“

 

Kupodivu, ne každý se smál.

 

Patrně si někteří z mých starostlivých kamarádů mysleli, že věk, který mě postihl, kvalifikuji jako natolik závažný, že ho míním řešit radikálně.

 

A přitom nevědí, že mi prostě včera bylo třicet, stejně jako loni, předloni…{#emotions_dlg.tongue-out}

 

Večer jsem se zamyslela.

 

Ne, že by mě přešel humor, s panem doktorem Procházkou jsem mluvila předem telefonicky a přišel mi jako veselý chlapík, ale přeci jen o sobě vím, že zrovna nejsem žulový kvádr.

 

To by tak bylo, abych tam chlapcům hodila mdlobu.

 

Představa, že by mě mohli při kříšení položit na nějaké to jejich lehátko, mě celkem postavila na nohy.

 

No co, zase ale, kdo z normálních smrtelníků se může pochlubit, že odešel z pitevny po svých?

 

Ráno už jsem byla docela fit.

 

Tedy, psychicky, fyzicky jsem si připadala, že na mě někdo šlápnul a pak mě vzal pětkrát pražcem.

 

Vstávala jsem v osm hodin.

To by bylo v pohodě, kdybych nebyla zvyklá chodit spát ve tři.

 

Dorovnala jsem to kofeinem, jehož množství by o chvíli později moji hostitelé na tuty kvalifikovali jako intoxikaci.

 

Dlužno ale říci, že tak milé přijetí a humor jsem nečekala.

 

Pan doktor Procházka říkal v rozhovoru, že jeho práce MOŽNÁ má vliv na postoj k životu.

 

Myslím, že ne možná, ale určitě.

A to pozitivní.

 

10758NGQ.jpg

 

Jak on, tak i pan toxikolog Zikmund, na mě udělali dojem.

 

Přístupem, ochotou, vlídným zacházením a navíc i oním lehkým humorem.

 

V jednu chvíli, kdy jsem se zrovna snažila být děsně důležitá při pokládání jedné z posledních otázek, škrtnul pan doktor sirkou.

 

To by mě natolik neohromilo, Produkt SOLO Sušice už jsem v životě viděla. Ale fakt, že tak učinil o spodek stolu, mě vyhodil z konceptu.

 

Zanechala jsem větu nedokončenu a zírala na něho.

 

Pak se ozval můj asc. v Panně a já se sehla pod stůl, kde jsem očekávala nalepené škrtátko.

 

Šprýmaři, hehe.

 

Leč nebylo tam.

 

Můj nejistý pohled je oba velice pobavil.

 

„Co to je za trik? To máte někde v ruce mezi prstama, že?“

„Nemám“ ukázal dlaně.

 

Ještě chvíli se dobře bavili a pak mi prozradili, že to jsou sirky fosforové, které umí škrtnout o cokoli.

Nikdy jsem takové neviděla.

 

Odebrali jsme se přímo na pracoviště.

 

Ve výtahu, který směřoval dolů, se mi ze žaludku stala stará ponožka.

Ale dělala jsem dámu, jakože nic.

 

10760YzY.jpg

 

Za skromnou chodbou se ovšem skrývalo vskutku velké sousálí s moderním vybavením a mnoho stolů.

 

Napadla mě otázka, kterou jsem v rozhovoru neuváděla.

 

„Je to pravda, že průběh práce nahráváte na diktafon, jako je to ve filmech?“

„Ne, drtivou většinou ne. Máme písařky“

„Jak jako, písařky?“

„No písařky, táámhle u toho počítače sedí vždy písařka, které všechno diktuji a ona zapisuje“

 

10759MmV.jpg

 

„Ona je u toho?“

„Jistě“

„Hmmm, to by mě nenapadlo. To musí mít na to taková žena asi povahu. Já to zkusit, tak za pět minut máte práci navíc“

 

„Máme tu báječné, skvělé písařky“

 

Řekl to s takovým zvláštním nefalšovaným obdivem a tak mile, že to znělo strašně lidsky.

 

Vida, skutečně jsem narozeniny slavila dílem na pitevně.

 

A řeknu vám, že to zdaleka nebylo vůbec nijak morbidní.

 

Spíš to bylo vlastně veselé a příjemné povídání o neveselých a nepříjemných věcech.

 

A dojem?

 

Hodně jsem se dozvěděla, hodně mi to dalo a je to zkušenost, co se cení.

 

Zmíněný rozhovor z pitevny naleznete TADY

 

Přeji pěkný den!

 

Míša K.


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 12 čtenářů průměrem 4.08 bodů z pěti


Čtěte také:

K ranní kávě: Lapače chlapů rostou skoro všude 
K ranní kávě: Mamííííí!! Plivník existuje!! A je strašně roztomilej!!! 
K ranní kávě: ZÁSTUP II. (tentokrát muslimský) 
Stíny 
Víkendová SOUTĚŽ - kvíz 4 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 28.08.2013 00:19

Odpověď na příspěvek #39032
Uživatel: Renata Petříčková

Jinak, snad se páni doktoři neurazí, ale já jsem zrovna z těch, co...
 

Jsou to lidi jako všichni okolo (stejně hladoví), mají jen trénink v tom, že jak vyjdou ven, dokáží se (většinou) rychle oklepat a žaludek se hlásí o své celkem pravidelně.

A písařky se rekrutují z klasických sekretářek nebo laborantek na pracovišti, inzeráty opravdu obvykle nejsou třeba.

 
Avatar
post Zaslal: 28.08.2013 00:08

Odpověď na příspěvek #39033
Uživatel: rak177

Tohle prostředí mně nevadí,jde o zvyk.Práce písařky by mě bavila.
 

Prostředí by ani tak nevadilo, ale ten smrad... Dost na tom, že to musí čichat doktor.

Když je nejhůř, tak se písařky prostřídají, když už žaludek začne stávkovat. S prostřídáním lékařů je to horší.

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 14:34
 

Tohle prostředí mně nevadí,jde o zvyk.Práce písařky by mě bavila.

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 14:27
 

Jinak, snad se páni doktoři neurazí, ale já jsem zrovna z těch, co nedokážou pobrat ani to, jak jsou schopni vůbec v polovině pracovní doby jít na oběd nebo tak něco. 

 

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 13:40
 

No, dělala jsem řadu let zapisovatelku u soudu a myslím si, že silný jedinec si časem stejně vypěstuje takový napůl trans stav, kdy píše, píše, píše a je mu šumák cokoliv kolem.

Rutina.

Ale je fakt, že tady to není práce pro každého. I u blbýho soudu jsem zažila - a byla to běžná praxe - že dosti vysoké procento nových zapisovatelek odpadávalo, protože tu práci prostě stresově a psychicky nedávaly.

 
post Zaslal: 22.08.2013 12:52

Odpověď na příspěvek #39024
Uživatel: Michaela Kudláčková

V tom by mi nelhali....mě to taky hrozně překvapilo....ragovala jsem na to tím, že...
 

Právě, třeba jsou to taková prestižní pracovní místa, která se dědí v rodině a ke kterým se normální smrtelníci nedostanou...

 
post Zaslal: 22.08.2013 11:49

Odpověď na příspěvek #39017
Uživatel: martina.ji

Míšo, doufala jsem, že na konci napíšeš, že to s tou...
 

V tom by mi nelhali....mě to taky hrozně překvapilo....ragovala jsem na to tím, že jsem se v první chvíli k tomu postavila jako k žertu a paradovala jsem to "jako vy pitváte a diktujete..takže teď tadyhle vyndávám...." ale oni si nevymýšlejí.

 

Fakt je, že jak píše Blažková, nikdy jsem neviděla inzerát toho druhu.

 

Možná, když říkali, že jsou skvělé, možná mají nějaké vlastní zdroje, odkud se rekrutují kvalitní a silní jedinci Love it 

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 11:48

Odpověď na příspěvek #39017
Uživatel: martina.ji

Míšo, doufala jsem, že na konci napíšeš, že to s tou...
 

No, proč by ne? Jestli je to zdravotnice, tak s tím určitě nemá problém, oni na smrt a těla pohlížejí jinak než my, laikové. Znám horší povolání, třeba čistič žumpy nebo tak. :-)

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 10:06
 

Ti zkrátka museli být skvělí. :-) Pobavila mě ta sirka, vždycky jsem takové chtěla, když jsem byla malá, viděla jsem to jednou v životě a už jsem na to skoro zapomněla. A ty písařky - asi je to o zvyku.

 
post Zaslal: 22.08.2013 09:53
 

...a bude mi třicet až do konce životaSmile. Dřív se dělaly jenom fosforový sirky, ale bylo plno požárů při výrobě.

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 09:39
 

Míšo, doufala jsem, že na konci napíšeš, že to s tou písařkou byl jen další fór těch vtipných pánů. Fakt tam sedí ženská a píše všema deseti, zatímco za jejími zády se pitvá? Neumim si to představit, klepaly by se mi ruce nejen zimou - byla tam zima, ne? Hledám práci, ale tuhle bych asi fakt nebrala...

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 09:26
 

Na střední jsme trávili hodiny  na pitevně. Líbilo se mi tam, byl tam klid. Jen ty pláště jsme si museli práta  žehlit sami doma, to byl vopruz.

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 08:45

Odpověď na příspěvek #39009
Uživatel: Quentinová z Montargis

Dobré ráno) Tak písařky u toho stolu mne velmi překvapily, ač je to...
 

Nicméně si dokážu představit spoustu lidí, kteří by za takový úkaz daly všechno na světě Frown

 
Avatar
post Zaslal: 22.08.2013 08:45
 

Míšo, já tam vlízt, tak si mě rovnou vokuchaj Hang jak jsi to proboha zvládla???

 
post Zaslal: 22.08.2013 08:18
 

Mě by zajímalo, jak člověk k takové práci písařky přijde. Neuvědomuju si, že bych někde viděla inzerát "Pitevna hledá písaře." A jakou musí mít profesní kvalifikaci (kromě odolného žaludku).

Taky mě kdysi jeden známý provedl po pitevně. Už byl tak otrlý, že do toho formaldehydu nebo co to je sahal holou rukou, a vyndal nějakou hlavu... zvláštní zkušenost. 

 
 

( juuu já mám něco s kláveskou ě...  nedoklapne-- asi je tam sirka zašprajclá nebo co ) ROFL

 
Avatar
#39009
Míšo, fakt dobré čtení a možná by nebylo špatné navštívit prostřednictvím Tvých rozhovorů i další osoby s neobyčejným povoláním)

Quentinová z Montargis
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 22.08.2013 05:29
 

Dobré ráno) Tak písařky u toho stolu mne velmi překvapily, ač je to jistě logické a běžné, tak jsem nikdy nepomyslela na to, že má nkdo práci jako zapisovatelka u pitevního stolu Write!

 

 Každopádn jsem si vybavila vlastní stísněné pocity z bývalého zaměstnání před lety v nemocnici, kam se po směně chodilo do šaten hluboko do suterénů chodbami a chodbami a taky kolem pitevny a tam stávaly tytéž regály s holinami a galošemi a po stranách lůžkové kolečkové podvozky a na nich takové zaoblené poklopy- víka ... Brrrrrr, já vím, že to bylo jen k přepravě, ale vždy mi trnulo - ať pod tím nikdo neni a neprobere se a nezvedne ten poklop HelpCool))

 

 

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist