Návštěvy: 31
Povím vám příběh a začnu zeširoka, pak se dostanu k meritu a nadpisu a během povídání se strašně provařím. Ale tohle si prostě člověk nevymyslí, nemohlo to jinak skončit a dokladuje to tézi o karmě a osudu.
Tak si představte, že jedno štěně si tak leží v pytli, kam ho umístil nějaký vskutku vášnivý milovník zvířat, aby onen pytel následně umístil k dálnici.
Dost patrně pouze přibrzdil.
Do pytle k onomu psíkovi a jeho sourozenci, ano, byli tam dva, nasypal ječmen.
No možná si spletl psa s oslem, nevím, každopádně ačkoli psi ječmen nejedí, tohle jedno štěně ano.
Jakýsi houbař šel „náhodou“ kolem, našel pytel, co se hýbal, (uznejte, kdo chodí na houby k dálnici, proto ty úvozovky) otevřel ho a seznal, že jedno štěně uvnitř uhynulo, zatímco druhé, ač bídně vyhlížející, právě díky tomu, že požíralo ten ječmen, přežilo.
Nálezce psíka odvezl do útulku v Jimlíně.
Mezi tím se odehrává zcela jiná linka…
Moje dcera Míša (ta s tou nahatou kočkou) tou dobou ještě neznala svého současného přítele a velice toužila po pražském krysaříkovi.
Nevím, proč nehledala chovné stanice, proč hledala na Google v obrázcích, ale narazila na toto.
Rozklikla ten dojemný obrázek přečetla si v kostce příběh, co jsem uvedla shora, a během hodiny mastila do Jimlína, pro zcela něco jiného, než je pražský krysařík.
Pro Ječmínka. (ZDE PŘIPOMENUTÍ, JAK TO BYLO)
Ječmínka jsme zdědili my, neboť k těm trhačům ze statku od Míšina přítele, kterého krátce na to potkala, by se Ječmínek poněkud nehodil.
Jsme za to rádi..
Takových náhod!!!
A mám tu další a teď se provařím.
V úterý jsem vám vydala článeček o potkanech a svěřila se, že jsem kdysi také jednoho měla.
Včera jsem jela do Johančiny školy něco vyřídit, ale by to narychlo, takže jsem to vlastně věděla pár hodin po té, co jsem ten článek dala do vydání.
Cestou z Dejvic mi volal Tomáš, že Ječmínkovi objednal jídlo, v Profizoo, ale neví, zda ještě bude mít, než přijde to nové, a tak že se mám stavit někde, a koupit mu nějaké granule, aby byla jistota.
Zastavila jsem na Černém mostě, tam je Pet centrum.
V Pet centru jsem bafla granule a ono se to tam musí obejít, protože je to úzké a hlavně jsem to chtěla obejít, protože jsem se chtěla kouknout na chameleona.
To zvíře mě uklidňuje.
Fascinuje mě, jak se houpe, než udělá krok, jak je prostě v klídku a nikam nespěchá.
Byl tam.
Hned pod ním pak bylo akvárko, a tam seděl potkan u misky, za ním tři jeho sourozenci a on něco pojídal. Bylo to mládě. Asi jeden vrh, takže čtyřčata, s nepatrnými rozdíly.
Sklonila jsem se …
To zvíře zahodilo, co mělo v ruce … pacce… opřelo se o to sklo a nespustilo ze mě zrak.
Napadlo mě, že jsem mu sympatická.
Hotovila jsem se se dál ke kase.
On ale šel v tom akvárku jako za mnou a to už mě zaujalo.
Vrátila jsem se, sedla si na bobek a on se opřel o sklo.
Udělala jsem několik kroků zpátky.
Šel za mnou…
Odolala jsem…
…tedy asi cca 20 vteřin a vrátila se zpátky.
Čekal v rohu.
Toho už si všimla milá slečna, jak tam trajdám s granulema sem a tam…
„Potřebujete ještě něco??“
Byla opravdu nesmírně milá…
„Noooo víte, asi … asi potkana“.
„A jakého jste si vybrala?“
„Já tak nějak žádného, ale jeden si vybral mě“
Ukázala jsem jí ho.
„Chcete si ho pohladit?“
„Myslím, no, jo, ano, chci“
„Tak to zkusíme, ale možná uteče, jsou plaší ještě, ale normálně si zvyknou a jsou moc fajn“
„Já vím, mívala jsem jednoho“.
A pak se to stalo a ta dívka z Pet centra je mi svědkem.
Otevřela akvárko, já tam dala ruku, to zvíře zaplesalo a zatímco ostatní se skrčili v budce, tenhle si mi sedl do dlaně.
Slečna pronesla, že to snad není možný…
Už jsem se ho nepustila a on mě taky ne.
Ještě než jsem ho zaplatila spolu s tím jídlem pro Ječmínka, pojmenovala jsem ho.
Je to Dalí (jako Salvátor) prostě mi to tak přišlo. Společně jsme se tomu zasmáli.
Takže to jsem se provařila v tuhle chvíli, protože ho mám u sebe dole v kleci a Tomáš to neví.
Ranní kávu čte, čili teď už to ví.
Ale to ještě není konec!
Ve chvíli, kdy byl Dalí v krabičce a já dokoupila spešl mňamky pro potkany, přišel muž v maskáčích a pravil:
„Potřeboval byl tak tři, čtyři potkany pro hada”.
„Ty jo!! Tak to měl Dalí teď kliku“, pronesla slečna.
A pak, že zvířata nemají osud.
Z toho akvárka tím pádem přežil jen on.
A to jsem tam vůbec nechtěla jet.
Hezký den … snad mě Tomáš neuškrtí i s potkanem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
