Návštěvy: 15
To by jeden neřekl, jaká zajímavost se někdy stane z obyčejného kupu bačkor pro tátu. A jak taková zdánlivá banalita pobaví. Alespoň mě ano.
Zcela obyčejně se Tomáš včera po práci rozhodl, že zakoupí taťkovi nové bačkory, když ty staré posloužily tak skvěle a ukázaly se jako život a dům zachraňující.
Ani si netroufám počítat, kolikrát jsem během zimy měla potřebu tátu prostě nadzvednout a vytřepat ho ze žhavého uhlí po tom, co jsem pokaždé přišla právě včas do kuchyně, když se opět pokoušel přikládat.
Také by vyžadovalo značné úsilí spočítat propálené ďoury na jeho bačkorách.
Kupodivu neměl ani jeden puchýř.
Neuvěřitelné bačkory.
Teď už ale připomínaly spíše terče po cvičné střelbě.
I jal se Tom zakoupit bačkory nové, kdesi u nich u práce na Chodově.
Pobavil mě už obrazovou dokumentací s dovětkem „ukecali mě“.
Smála jsem se tu nahlas.
Člověk má dar si představovat určité situace, což občas přidá na zábavě.
Chvíli jsem si nad fotkou zkusila představit, co asi prodavače tohoto shopu vedlo k tomu, že pokládali za nutné opatřit oddělení prádla touto cedulí, když tam nemají kabinky.
A i kdyby tam byly…. Ale to je fuk.
Tomáš poslal v další fotozprávě vybraný model a naše komunikace se odvíjela písemně na téma:
Přijel kolem půl deváté s tajuplným balíčkem.
„Koupil jsem ti bačkory“
„Jaký potvory?“
„Bačkory, hele“
„Joooo, ty jsou pěkný, ale já mám tyhle“
„Ty jsou starý už“
„A propálený“, podpořila jsem polovici.
„No tak ukaž“
….
„Hmmmm teplé jsou … a copak to je za velikost´?…jsou takové prostorné“
Začínala jsem se dusit…
„No tak se taťko projdi, jsou měkké, tak to zkus“
„Mám se v nich zkusit projít?“
„Ano“
Pracně došoupal nohy za sebou několik kroků.
„Hmmmm… no když to na konci přidržuju takhle prstama, tak to je bezvadné, děkuju“
Chodil tam s nohama sevřenýma v pěst, aby Toma nezklamal.
Smíchy jsem brečela do řízků.
„A copak je to za velikost, Tome?“
„To jsou čtyřicet trojky“, už se dusil i Tomáš.
„Hmmm a já mám jak velkou nohu?“
„Čtyřicet tři“
„Vážně?? No to bych neřekl“
„A tyhle, ty jsou taky bezvadné“, spočinul taťka okem na Tomových nohách, zasunutých v zánovních kožených pantoflích.
„Takové bytelné, viď?“
„No tak si je vyměníme, chceš?“
„Nooo to bych chtěl a nebude ti to vadit?“
„Vůbec ne, mě se tyhle strašně líbí, jsou takové měkké a vzdušné“.
„No vidíš, tak máme radost oba!“
Taťka si kožené pantofle velice pochvaluje.
Tomáš odklopýtal v o tři čísla větších bačkorách, tvářil se nadšeně a já umřela.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
