Návštěvy: 3
Když jsem se včera rozloučila s kamarádkami, po pokojném protestu, který ve mně, jak jsem uvedla v článku ve vydání, zanechal hluboký, až povznášející pocit, mohla jsem jet domů. Ale nechtělo se mi. Když jsem docházela k autu, smrákalo se a to město, to rodné město, ty uličky, kde jsem tak moc doma, mě ani pustit nechtěly…
… courala jsem kolem Hlaváku, prošla jsem si místa, kde jsem už dlouho nebyla, a byla bych fotila snad úplně všechno i koše na odpadky, které mi také přišly najednou pěkné.
Řekla jsem si, že zastavím všude, kde bude co vyfotit.
To bych ovšem s mým momentálním naladěním jela přískoky. A tak jsem vypustila zastávky tam, kde bych zastavila dopravu, už tak ne právě plynulou.
Co už jsem ale musela, ukrutně musela, byla Štvanice.
Našla jsem si flek a s údivem jsem zjistila, že jsem na této straně, v tomto koutě snad jaktěživa nebyla.
Krása ….
Procházela jsem kolem Vltavy a vzpomněla jsem si na jednu báseň od Seiferta. Je vlastně válečná, ale je tam pasáž, kterou si pamatuji, a kterou dodnes umím.
(umím dost básní od pana Seiferta, protože ho mám velice ráda. S jednou jsem vyhrála i Pražské vajíčko, jako dítě)
Dívala jsem se na osamělou labuť, která měla za sebou tak nádhernou kulisu, že kdyby to nebyla skutečnost, byl by to kýč.
A v hlavě mi znělo….
„…Vstoupil jste v krásné město, generále,
a pro nás nejkrásnější na světě.“
Ta básnička se jmenuje Třetí noc a je vážně moc smutná, ale mě se vybavila ta závěrečná část verše…
Prostě to bylo překrásné a vůbec jsem k tomu nikoho nepotřebovala, byla jsem ráda, že jsem sama. Ale já nebyla…
Každá dlažební kostka, každá vlnka na hladině Vltavy, každá lucerna, byly najednou čímsi, co mi přišlo více, než živé … i kontaktní a vstřícné, přátelské a hlavně moje.
Asi v deset hodin mi teprve někde v těchto místech došlo, že tam stojím po tmě s foťákem a s klíčky od auta a kolem není ani jediná noha.
Prošla jsem podchodem pod mostem, kde spali pan a paní Bezdomovci, kteří mě pozdravili.
Já se omluvila, že nerada ruším, že si jen udělám pár fotek, a oni z toho byli tak překvapení, že jen tak koukali. No, přišlo mi to slušné se omluvit, když jsem procházela několik centimetrů kolem jejich postele.
Cestou zpět jsem jim popřála dobou noc. Velmi hezky poděkovali a přání opětovali.
Nevypadali vůbec nijak politováníhodně – dokonce vypadali spokojeně.
Aby ne. Vždyť kdo by nechtěl mít z postele tak překrásný výhled!
Přeji vám příjemný den a krásný víkend, Popelky! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
