Velikonoce: Zajíček, beránek, vejce, pruty, Bohyně, Kristus. Chaos? Jen zdánlivě

SVÁTEČNÍ PŘÍLOHA
Zatímco matematici, jak jsem se dočetla, nadále nemohou určit matematický tvar vejce, mě je to celkem jedno. Pro mě je to tvar vejcovitý. A teď si tady s nimi hraji, bez ohledu na jejich matematickou příslušnost. Mě zajímá model výtvarný. Ale před tím tradičně k Velikonocům, nebo svátku Ostara. Jak chcete…

Asi to už ode mě všechno víte, ale tak nějak se to sluší připomenout, protože právě prožíváme svátky krásné, řekla bych nejkrásnější v roce.

A to ať už k nim přistupujeme křesťansky, pohansky, nebo nějak po svém, což je asi nejlepší.

Klasicky a pohledem do historie i základu těchto svátků Jara:

Bohyně Eostre, která je moc krásná a je pannou se vydává na lov do lesa.

Zde potkává Boha lovce a zamiluje se do něho.

Zajímavé je, že to tak dělá každý rok a každý rok je pannou. Inu, je to Bohyně, tak to neřešme, ony to mají jinak.

Během velikonoční noci přestane být pannou a od této chvíle se prohání se svým vyvoleným, kterým je každý rok ten stejný Bůh, lesem po jeho boku.

Symbolicky nastává doba nových začátků a oslavy probuzení života a lásky.

Čas očisty po zimě a čas optimismu.

Ženy v tu dobu před samotnými oslavami vymetaly všechny kouty obydlí březovými větvičkami, aby vyhnaly zlé síly, nemoci, negativní energie, smutek i ošklivé myšlenky.

Já to udělala včera.

Proč vajíčka, zajíčci, beránek a pomlázka?

Lidé dříve Bohyni Eostře věnovali dary.

A ty se nám do dnešní doby přenesly a křesťané s nimi problém nemají, přestože zvyk je hluboko pohanský.

Předně to byla barvená vajíčka, protože vajíčko bylo symbolem nového života, požehnaného stavu Bohyně a nových začátků.

Obzvlášť nabitá silou byla ta červeně obarvená!

Bohyně pak přijímala květiny a večer u ohně, kterým se dříve slavil každý velký svátek, také koláčky a drobné pečivo.

K ohni se přicházelo v pestrých šatech.

Ženy se bohatě ozdobily barevnými kusy látek a ve vlasech měly květiny a větvičky břízy. To aby se Bohyni co nejvíce podobaly.

S muži si o půlnoci vyměnily polibky, když předtím společně naznačovali, že se právě poznali. Byla to taková hezká hra na seznámení a myslím, že u toho muselo být lidem moc příjemně.

Zajíček?

Pro svou vysokou plodnost byl odjakživa v mnoha kulturách zajíc a králík spojován s mnoha Bohy.

Najdete ho také skoro na všech podobiznách Eostry. Je také jeho patronkou.

Pohané viděli v plození a plodnosti život, jeho zachování i obnovu, a vůbec to nebylo nic nemravného.

Naopak, akt plození pokládali za nutný a hlavně radostný.

To bychom si mohli ponechat, také mám pocit, že tyhle věci patří k těm příjemným.

Beránek?

Je sladký od té doby, co se lidem nechce zařezávat tolik živých jako oběť bohům za dobrou úrodu. Dříve se to ale tak dělalo.

Byl symbolem oběti, chudák, už před mnoha stovkami let.

A je dál. Klidně i té Kristovy, ale původně to byla oběť krvavá pro zajištění života příštího.

Neobětovalo se ale samé ideji, ale Bohům jako takovým.

Pomlázka?

Šlehání pruty nebo proužky zase patří v základu k antickým svátkům plodnosti, stejně jako polévání vodou. Pokud žena chtěla být plodná, musela se nechat „vyšlehat“.

Následně předala muži nějakou obětinu.

Zpravidla zase vajíčko.

Ono to má celkem hlubokou logiku a nemyslím, že to je nějak brutální.

Když budu úplně konkrétní, tak, abyste pochopili myšlení předků, které bylo velmi přímočaré a jednoduché a celé se točilo kolem člověka, pak oni věděli, že první milování trochu bolí, ale žena aktem věnuje sobě i partnerovi nový život, tak jako všechny budoucí maminky v přírodě.

Nejen ty lidské.

Vajíčko, darované muži za symbolické poplácání pomlázkou, je pak analogií přímo dokonalou.

Vlastně je to strašně jednoduché.

Dnes jsou to Velikonoce hodně křesťanské a je to vlastně jedno.

Vždyť i Ježíšek je moc prima a máme ho rádi. Jenom je mi nějak proti mysli příliš spojovat tyhle původně veselé dny se smrtí. nejak mi to k tomu nejde.

A tak je myslím dobré něco vědět o minulosti a nezapomínat na původní podstatu.

Jinak by nám totiž mohlo unikat, jak vlastně souvisí osoba Ježíška s barevnými vejci a zajíci. 

Co se rituálů týče, nejvíce se v tuto dobu odjakživa prováděly rituály na upevnění či navrácení zdraví, na posílení lásky a na početí.

Samotným rituálem, o kterém jsme povídali v týdnu, je už samotný velikonoční úklid.

Neděláme nic jiného, než dělaly ženy mnoho stovek let před námi.

Přece vymetáme to ošklivé, nemoci, špatnou energii …jen tomu říkáme úklid. 

Tak.

A teď se vrátím k vajíčkům.

Letos si tady hraju s cibulovými slupkami, které jsem nakonec po té, co jsem cibuli na chodbě slíbila, že když jí bude zima vezmu si jí ložnice, přeci jen této plodině vysvlékla.

Napadlo mě, tentokrát použít obvaz.

Dělám si naděje, že to bude umělecké dílo, kterým míním uctít nejenom Toma, ale také Bohyni Eostre.

Jedno vajíčko jsem omotala, druhé jsem do obvazu oblékla, kdy doufám, že se na něm vytvoří to mřížkování, třetí jsem oblékla jen napůl, a čtvrtému vyrobila kabátek ze slupky a připevnila. Ostatní jsem nechala tak, ať se na ně obtiskne, co chce.

To jsem zvědavá.

Rozhodně dám vědět, jak to dopadlo

Beránek mi chladne.

Protože si moje sestra po pádu se schodů pochroumala nohu a Johanka v sobě objevila sociální cítění, jela jí dnes pomoct s Milouškem a Evičkou, a tak zdobení beránka možná prošvihne.

Přijde na to, v kolik se vrátí.

V troubě mám svíčkovou.

Doufám, že o letošních Velikonocích přivítám nový život v přírodě se ctí.

Příjemné svátky všem!

Mimochodem, modrá vejce k Velikonočním svátkům vůbec nepatří!!

Je to velký omyl.

Velikonočními barvami jsou zelená, žlutá a červená!

HELE! 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]