Proč jsme schopni i toho, co nechceme umět?

Každý člověk tak nějak ví, kam sahají jeho znalosti, fyzické možnosti, inteligence. Kam ale sahají psychické, chcete-li duchovní možnosti člověka a čeho všeho jsme schopni na jiných úrovních? Tady ne, že tápeme. Tady ani náznakem netušíme. Pasívně přijímáme zážitky a vjemy, abychom se jich aktivně zříkali, protože je nedokážeme zpracovat. A ne, jen vyvolení. My všichni. 

6523YzI.jpg

 

Mohla bych se tady teď rozepsat o mimosmyslovém vnímání i předložit stovky tezí o tom, kde se bere a jak s ním pracovat. Že člověk vlastní vedle onoho praktického vnímání i spousty jiných. To vím, stejně, jako mnozí jiní. Nechybí ani zkušenosti z vlastního archívu.

 

Jenže…

 

Kdo na světě tohle všechno skutečně upřímně chápe?

Kdo tomu doopravdy rozumí? Kdo kdy prožil něco takového a okamžitě to zpracoval a zatřídil tak samozřejmě, jako že ráno přijede autobus, který ho doveze, kam potřebuje, protože to má PROSTĚ v jízdním řádu?

 

Nikdo.

 

6527NmE.jpgMluvíme o tom velice opatrně, protože se nejednou i stydíme.

Nemáme jistotu, že budeme pochopeni. Nadlehčujeme, bereme s humorem, bagatelizujeme a degradujeme takové zážitky.

 

A proč?

 

Protože kdesi hluboko víme, že nerozumíme.

Ani sobě, když se nám to stane, a ani druhým.

Pokud najdeme v někom důvěru, otevřeme se a jsme šťastní, že se můžeme svěřit. Ještě sťastnější pak jsme, když se druhý svěří s něčím obdobným.

Přesto jeho zážitek v sobě zpochybníme.

 

Proč?

 

Protože jsme vlastně už před tím racionálně zavrhli ten svůj zážitek.

Nezpracovali jsme ho, a tak jsme v zoufalé snaze udělat alespoň něco, takový zážitek ve vlastním podvědomí škrtli.

Jak se potom jako společnost můžeme seriozně zabývat neprobádanými a velice zajímavými schopnostmi lidského podvědomí, jeho hloubkou a možnostmi, když vlastně i svoje vlastní zkušenosti s ním, odmítáme přijímat?

 

Nepíši tyhle řádky jen o druhých.

 

Píši je jako kritiku sebe sama.

Vlastního postoje k sobě samotné. Ke svým schopnostem, o kterých nemám páru, a o kterých si mohu jen přečíst slova někoho, kdo také nerozumí. Jen pojal potřebu se nějak vyjádřit.

Protože byl možná v hloubi duše stejně bezradný, jako já.

 

Jako my.

 

A je tu další otázka, pokud vás tahle úvaha ještě nenudí.

Otázka, proč.

Proč má člověk zažívat něco, s čím si při nejlepší snaze neporadí, a na co nakonec zůstane vždycky sám?

Aby se k takovým zážitkům vracel a donekonečna je otevíral a zavíral, jako nějakou třináctou komnatu, kde nezná jediný předmět.

 

Mám svou Tajgu, o které mohu přísahat, že jsem tam byla.

 

Bezpečně bych poznala jak místo, tak i člověka, kterého jsem tam potkala.

Popíšu prostor jak venkovní, tak i vnitřní. Pamatuji si i chuť polévky, kterou jsem jedla.

Hlas té ženy.

Její tvář.

 

Vím, jak vypadala chatrč, kde jsem bouchala na starými koberci pobyté dveře. Vím, že to byla předposlední chatrč v dlouhé řadě.

 

Vím, co je za ní.

Je tam latrína, kde pod dřevěným otvorem stojí kovový kyblík. Vím, že se tam hýbe podlaha, a že jsem místo onoho otvoru, ve strachu, že se propadnu, použila tajně vysokou trávu za kadibudkou.

 

Vím, že kus dál, je lesík, kde jsou hodně břízy a že tam stojí maringotka, kdysi dávno snad zelená, ve které nikdo není.

 

Vím, jak celé to místo vypadá z výšky.

Z velké výšky.

 

6525NDc.jpg

 

Vzpomínám si, že paní, která mi otevřela, měla v ruce nějakou knihu.

Že řekla, že na mě čeká. Pamatuji se i to, jak jsem jí přesvědčovala, že to není možné, protože já ani netuším, kde jsem.

Pamatuji se, že mi to nechtěla říct.

 

Byla neskutečně hodná.

Nabídla mi polévku, kterou vařila na kamnech v levé části místnosti, a které měly rouru jen tak vystrčenou stropem ven. Ta kamna byla oválná. Jako nějaký malý soudek.

 

Polévka byla žlutá, chutnala trochu jako uzená polévka, ale bylo v ní víc zeleniny.

Ta zelenina byla nahrubo nakrájená. Na vrchu polévky, tak jako my dáváme petrželku, byly plátky pórku.

Seděla jsem u stolu, který byl v rohu, na dřevěné krátké lavici.

Naproti mě seděla ta paní. Ona nejedla. Jen já a jiná paní, která přišla po mě. Znaly se.

 

Když jsem s otázkou, kde jsem, neuspěla u hostitelky, zeptala se návštěvy.

Řekla, tohle je Tajga.

Neptala se mě, jak jsem se tam dostala. A já to věděla, i když jsem netušila proč.

Přiletěla jsem.

Aniž bych ovšem opustila svou postel.

 

Sen?

Jistě, proč ne. Člověk má za život miliony živých snů.

 

Jenomže já to místo našla.

Viděla jsem ty domky na obrázku o dva dny později. Poznala jsem i ten, ve kterém jsem byla. Jen ty koberce na dveřích, byly víc odchlípané, dveře neměly tolik děr a místo, o kterém se tam psalo má být již dvacet let pusté.

Je to starý komunistický lágr.

A je skutečně v Tajze.

 

Nedokážu popsat stav mysli a konečně i těla, který člověk má, když se to stane.

Když realita, jak ji znám, všechno, co pokládám za možné, dostane takovou ránu.

Odstřelí vám to mozek. Doslova. Nezpracujete to, protože se vám zhroutí poslední záchytný bod, kterého se vaše mysl snaží držet.

Totiž, že se vám to jenom zdálo.

 

Na tohle je člověk naprosto sám.

Je to nejen nezpracovatelné, je to i nesdělitelné.

Jenom já vím, jak ona latrína, o kterých se v článku s maličkým obrázkem domku píše, ve skutečnosti vypadá. Jak vratká je tam podlaha a všechno se kinklá.

Jen já vím, že kus dál, v místech, které na obrázku už nejsou, stojí ta maringotka.

Jen já jsem skutečně viděla, jak to vevnitř vypadá a nikdo, naprosto nikdo, koho bych reálně měla možnost oslovit, mi to nemůže potvrdit.

 

Škrtla jsem to všechno.

Celý tenhle zážitek jsem jednou částí své bytosti škrtla, snad i proto, abych si zachránila zdravý rozum.

Ta druhá moje část ale, ví, že se to stalo.

Ví přece co tam je, a ví přesně i kde.

 

Jedna část mě, by to chtěla zapomenout, protože je to hrozně zátěžové.

Ta druhá se neustále vrací s otázkou proč.

Když už ne proč jsem prožila něco, takového, když s tím neumím naložit, tak alespoň proč jsem tam byla?

Nic převratného jsem se nedozvěděla.

Nic jsem si nepřinesla, nebo to alespoň nevím.

 

Patrně nikdy na místo nepůjdu a nikdy nepoznám nikoho, kdo tam byl.

Nemám nikoho, kdo by to se mnou sdílel a není nikdo, kdo by mi to vysvětlil. Tak, abych porozuměla.

Jen se stále vracím.

 

Často o tom mluvím.

Potřebuji to. Tak, jako všichni, kdo něco takového prožili. A kdybych to řekla každému, stejně nakonec budu sama.

Přestože jsem si to ověřila, což je vlastně horší, přes to, nebo právě proto, mě to tolik tíží.

 

Včera v noci jsem to vyprávěla Tomášovi.

Myslím, že ne prvně.

 

Mlčel.

 

Co by taky měl říkat?

Že to není možné?

Ale to já přece vím.

Až na to, že se to stalo.

 

I kdybych se setkala s člověkem, který tu byl, i kdybych mu všechno popsala a on by řekl, ano, tak to je, ani tehdy by se nic nezměnilo.

 

Těžko by uvěřil takovému zážitku.

A ani by nemohl.

Vždyť by to nevěřil ani sám sobě.

Jako každý.

 

6524NTN.jpg

 

Michaela


 

vizitka Kudláčková



Hodnocení článku

Hodnotilo 16 čtenářů průměrem 4.69 bodů z pěti


Čtěte také:

HOROSKOP PRO VŠECHNA ZNAMENÍ - ČERVEN 2019 
HOROSKOP PRO VŠECHNA ZNAMENÍ - ZÁŘÍ 2015 
Runová magie II. Návštěva bohů 
Vánoční hravá astrologie. Pro Ráčka plyšáčka.... 
Výkladový den pro Vás: Poselství zvířecích průvodců 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 10:51

Odpověď na příspěvek #24435
Uživatel: Michaela Kudláčková

...rozumím a neříkej, že jsi to dokázala racionálně zpracovat....
 

To víš, že racionálně ne. Dokonce ani racionální manžel ne a ví, že jsem nekecala.

 

On to nerad přiznává, ale už uznal, že jsou věci mezi nebem a zemí, dokonce na zemi, že...?,  které si matematicky nespočítá, asi jsem mu byla souzena, abych ho "osvítila".

 

Kdyby to člověk zpracoval a bylo to zcela normální, tak to zas zapomene, proč si zbytečně zatěžovat paměť, ta se brání a třídí informace sama.

Jenže tohle je člověk do detailu schopen povyprávět a popsat i po letech a při mé paměti!!

Ale to Ti říkat nemusím.....Love it

 
post Zaslal: 13.08.2012 10:14

Odpověď na příspěvek #24421
Uživatel: Kaylie

Nádherný článek.   Že astrální...
 

...rozumím a neříkej, že jsi to dokázala racionálně zpracovat. Člověk to připustí jednou částí sebe a ta druhá, ta mu furt podsouvá, že to prostě neni možný.

 
post Zaslal: 13.08.2012 10:12

Odpověď na příspěvek #24420
Uživatel: yvanie

Zajímavé i když pro někoho nepochopitelné.I já mám svůj...
 

Vůbec mě to nepřekvapuje...

 
post Zaslal: 13.08.2012 10:11

Odpověď na příspěvek #24408
Uživatel: Quentinová z Montargis

Neskutečně skvěle popsáno...   Také bych chtěla vědět, proč se ve snu...
 

Zkus ho najít. Věřím, že existuje. Ale nepočítej, že až ho najdeš, že se Ti uleví. 

 

Budeš o tom mluvit a probírat to mnohem víckrát a nedáš pokoj. A hlavně, až ho fakt najdeš, budeš mít chvíli pocit, že seš cvok, nebo jím každou chvíli začneš být. Surprised

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:49

Odpověď na příspěvek #24428
Uživatel: Quentinová z Montargis

Mne napadlo něco uplně reálného... Máme svůj vlastní hodně...
 

Víš, že bych docela věřila, že na tomhle něco je?

Neslyším to toiž od Tebe jako od prvního člověka....máte tam nějaké tajemství.

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:48

Odpověď na příspěvek #24429
Uživatel: Quentinová z Montargis

nemáte vy tam jakési katakomby ...v Jihlavě ?
 

A jaké!

Svítící ve tmě. Není to tak douho co otvírali další části. Už prý to objasnili jak a proč, teď se zas traduje, že to tak není, nevím.

Je toho moc a bádají, ono je toho dost propadlého, je zcela možné, že podzemní chodby, tedy opravdu rozsáhlé vedou až k dalekému hradu...z Telče naprosto jistě, jenže je to bohužel vše poznamenáno časem.

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:42

Odpověď na příspěvek #24426
Uživatel: Kaylie

Tedy teď jsem si ten odkaz znovu přečetla a šokovala mne Maje s tou Jihlavou, Jihlava...
 

nemáte vy tam jakési katakomby ...v Jihlavě ?

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:41

Odpověď na příspěvek #24425
Uživatel: Kaylie

Aha, ale proč  se Ti to zdá, je to varování či příprava na...
 

Mne napadlo něco uplně reálného... Máme svůj vlastní hodně starý dům a léta jej uvnitř i  vně rekonstruujeme, v podstatě všechny pokoje už prošly nějakou rekonstrukcí, teď i kuchyň a jídelna atd...Jakoby to hlavní máme hotové, samozřejmě první byla střecha, zateplení, fasáda a užitné pokoje... Poslední pokoj, kde nebylo "hnuto" zatím než s vyražením špaletového okna a nasazením dveří do zahrady... je náš tzv.zadní pokoj v přízemí domu.

Poslední pokoj se odkládá stále na neurčito...

 V tom pokoji je dosud dřevěná původní podlaha a zatím jsme ji nezvedali, ale pravděpodobně se tomu nevyhneme, protože je možné, že to bude nutné... V tom pokoji bude časem můj osobní šmajchlkabinet - holčičí maminkovská zašívárna se starožitným nábytkem, místo na šicí stroj, na klavír...na kanapíčko...na maminčí odpočívání... dveře jsou usazené přímo do zahrady, lze už teď jen vyjít a jediným krokem být bosa v trávě... není to tmavý pokoj, i když je na konci chodby...

  Vzhledem k tomu, že jsme v našem domě už leccos při přestavbě objevili, si někdy tajně myslím, že pod tou podlahou třeba něco bude...

 

Někdy ten sen spojuji se svým vlastním zadním pokojem...

 

 Já se v tom snu nebojím v tom domě... jako že bych trnula hrůzou, co bude za rohem, jen někdy mám trochu tajemný pocit, že zatlučené dveře na konci nemám raději otevírat, jen jednou byly otevřené a byl to prostě pokoj staré dámy, s fotkami - kabinetkami, tu paní jsem viděla, jak na mne kouká, ale neusmívala se... Mám jakoby pocit, že jí mám nechat být a nerušit jí, že by byla zlá...

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:20

Odpověď na příspěvek #24404
Uživatel: rak177

http://www.popelky.cz/prave-ted/k-ranni-kave-nemozne-jsem-pripustila-ptam-se-jen-proc.html T...
 

Tedy teď jsem si ten odkaz znovu přečetla a šokovala mne Maje s tou Jihlavou, Jihlava je jedna veliká záhada už tak...

asi vím, proč ji bezhlavě miluju odmala a vracím se zpět do ni, ač mám Pelhřimov blíž, mám ho ráda, ale nemá to kouzlo, co nedovedu popsat.

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:17

Odpověď na příspěvek #24424
Uživatel: Quentinová z Montargis

Já bych se v tom vysvětlení bránila pořád toho něčeho...
 

Aha, ale proč  se Ti to zdá, je to varování či příprava na něco, jo kdo ví...mně podle popisu to zas připadalo jako návrat časově někam zpět.

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:09

Odpověď na příspěvek #24423
Uživatel: Kaylie

V tom je nějaké sdělení, poselství nebo něco nevyřešeného,...
 

Já bych se v tom vysvětlení bránila pořád toho něčeho "nevyřešeného", spíš se kloním k tomu, že je to něco, co BUDE...

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:06

Odpověď na příspěvek #24408
Uživatel: Quentinová z Montargis

Neskutečně skvěle popsáno...   Také bych chtěla vědět, proč se ve snu...
 

V tom je nějaké sdělení, poselství nebo něco nevyřešeného, ale tu záhadologii kolem Ti tedy nezávidím....

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:04

Odpověď na příspěvek #24420
Uživatel: yvanie

Zajímavé i když pro někoho nepochopitelné.I já mám svůj...
 

Právě...to člověk pozná, že to není obvyklý sen a nikdy se nezapomene....

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 09:03
 

Nádherný článek.Ok

 

Že astrální cestování existuje už uznávají i lidé, kteří těmto věcem moc nefandí.

 

Míša zjevně se astrálně už pohybuje, není to poprvé a je to prostě "ono".

Mně se to zcela nečekaně a nechtěně podařilo ve 24 letech a to jsem o astrálním cestování nevěděla zhola nic.

Podruhé asi deset let poté.

 

Po obakrát jsem ale byla zde v republice, na místech, kerá znám.

V jednom případě ta navštívená osoba prožívala totéž, tudíž jsme měli téma nadlouho, současně tak i naši manželé, které jsme nechtěně svorně vzbudily.

 

Ve druhém jsem byla sama, na důvěrně známém místě, jen to bylo přestavěné a já tam procházela  a podivovala se.

 

Po půl roce jsme tamtudy jeli.

Zděšeně jsem koukala, že to tam opravdu je tak přestavěné, jak jsem procházela ve snu.Surprised

 

Od té doby nic.....

 
post Zaslal: 13.08.2012 08:58
 

Zajímavé i když pro někoho nepochopitelné.I já mám svůj zážitek,který si nedovedu vysvětlit.Vím,že sen to nebyl,sny mívám často.Bylo to tak reálné,že i po 10 letech,jsem nezapoměla a dokáži zážitek do podrobna popsat.Proto nikoho nesoudim...

 
 

Neskutečně skvěle popsáno...

 

Také bych chtěla vědět, proč se ve snu i za bdění vracím do "svého" domu a kdo je moje paní v černých krajkových šatech až na zem, s drdolem z dvacátých let, která má černou dámskou špacírku se stříbrnou rukojetí... na rozdíl od Tebe, Míšo, ale nevím, kde můj dům je...

 
Avatar
post Zaslal: 13.08.2012 00:52
 

http://www.popelky.cz/prave-ted/k-ranni-kave-nemozne-jsem-pripustila-ptam-se-jen-proc.html Tady jsi ten sen moc hezky podrobně popsala.Míšo,také bych ráda věděla,proč se lidem zdají takovéto sny.Jaký to má účel pro daného člověka,co si z toho snu má "odnést",proč tam měl být v tu danou chvíli,proč ne za týden třeba.Jestli vůbec se někdy někomu podaří na toto odpovědět.Na těch místech ty,já a ostatní nikdy nebyl ve skutečnosti.Ale oni opravdu existují a s podivem na  to,dokonce je časem i najdeme,třeba i náhodou.Čas zřejmě ukáže...?Nevím.

 
#24403

post Zaslal: 13.08.2012 00:29
 

Já tohle znám pod názvem "astrální cestování".

Narazila jsem na to ve více knížkách, ale už nevím názvy. 

 

Každopádně, aspoň trochu si umím představit ten stav, kdy tzv. mozek stojí, hlava to prostě nebere, stav, kdy v hlavě není žádná myšlenka, i asi pocit nejistoty, co se to děje...

 

Já bych hodně potřebovala vědět PROČ. Potřebovala bych vědět, kdo byly ty dvě ženy. 

 

Teď rychle mě jen napadá, že možná smysl je někde ještě v budoucnu. Protože věřím, že čas je jen pro naše omezené lidské chápání, jinak minulost, přítomnost a budoucnost jsou najednou, možná proto se Ti sen zdál jakoby s předtihem. No kdo ví. 

 

Myslím, že je to pro nás těžké proto, že jsem učeni uvažovat racionálně, pro vše hledat racionální vysvětlení, vše ostatní smést ze stolu, na vše mít hmatatelný důkaz, duchovno jako takové dostává obecně na frak (ani křesťanská víra to nezachraňuje a pro mě spíše naopak)... Pak je jasné, že to neumíme zpracovat, uchopit, že je to jako setkání s mimozepštanama. 

 

 

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist