„Padá hvězda, něco si přej.“

Létavice se zaleskne na noční obloze a na chvíli nám dá naději, že naše přání má příslib požehnání samotného vesmíru. Jako se objevila, stejně tak rychle zmizí a nás ještě chvíli bude hřát naděje stejně jako teplá letní noc. Miliony těchto poslů blýsknou noční oblohou a beze stopy pohasnou. Čas od času tyto padající hvězdy padnou naprosto neromanticky a ničivě na zem. 

Jedna padla kdysi dávno kousek od německého města Nördlingenu a vytvořila kráter o průměru 24 kilometrů.

Když dopadla, rozletěly se miliony menších či větších kousků do okolí. Tyto zelené úlomky, jak slzy umírající hvězdy, skropily oblast Jižních Čech.

Dnes je známe pod názvem vltavíny a ne nadarmo se jim říká kameny štěstí.

Když se budeme držet faktů, tak vlastně nevznikly tím, že by se meteorit před 14,5 miliony let rozletěl na malé kamínky. Při svém dopadu, ale vytvořil tak velký žár, že přetavil pozemský písek na sklo.

Tavenina chladla před dopadem na zem a získala rozličné tvary. V době krátce po dopadu meteoritu musela být země doslova poseta vltavíny.

Postupem času je však překryly vrstvy zeminy.

Jen část z nich nacházeli lidé volně při obdělávání půdy. Říkali jim zkamenělé žáby, vodníkovy slzy, či ďáblova lejna, a přisuzovali jim magický a čarodějný původ.

Ufologové ovšem razí teorii o startu mimozemské rakety, která zážehem motorů přetavila písek v okolí na tyto zelené tektity. Trochu ufomilům nahrává fakt, že se od údajného otcovského kráteru rozletěly právě jen jedním směrem a najdeme je tak pouze v Čecháh a nikoliv v Německu.

Své jméno rovněž nezískaly vltavíny od řeky Vltavy, v té se rozhodně nenacházejí. Naopak první nálezy jsou z okolí jihočeského města Týn nad Vltavou, takže odtud je i jejich pojmenování.

Německy pak město zní Moldauthain a proto se jim někdy říká též moldavity.

Jejich největší naleziště je v okolí města Písku a Nových Hradů. Menší naleziště jsou na Jižní Moravě.

Vltavín díky svému původu vlastně není nerostem. Rozhodně má však jedinečné postavení. A nenajdete ho nikde jinde, než právě v Čechách.

I přesto dobil celý svět.

Prý bývalo v Jižních Čechách zvykem, že ženich daroval nevěstě vltavín coby symbol manželského slibu. Vltavín nosil každý den v kapse obleku například Winston Churchill.

Prý pro štěstí. 

Vltavíny zdobily i anglickou královnu Alžbětu II, která obdržela luxusní šperk od švýcarské vlády právě z vltavínu, diamantů a černých perel. Díky tomu se zelené tektity dostaly do popředí zájmu.

Vltavíny jsou známy již z doby kamenné a byly používány k nejrůznějším rituálům. Dodnes jsou obestřeny aurou tajemna.

Traduje se, že mytický svatý grál byl, dle některých pramenů, vybroušen ze zeleného kamenu podobného smaragdu „lapsit exillis“, což někteří autoři považují za zkomoleninu latinského „lapis lapsus ex illis stellis“, tedy „kámen spadlý z oněch hvězd“.

To zavádí celou legendu spojenou s grálem i na území Čech.

Na podporu této teorie dlužno říci, že právě příběh o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu má původ v keltské kultuře a ta nám není rozhodně nijak vzdálená.

V neposlední řade je tu i král Šalamoun, jehož koruna prý byla, krom jiných kamenů, zdobena právě vltavínem. Snad pro víru, že tento kámen napomáhá s telepatií, posiluje jasnovidecké schopnosti, otevírá nám cestu k vyššímu vědomí a posunuje naše duchovní já dál.

Krom svých mnoha báječných vlastností rovněž posiluje plodnost a tak ho velmi často nosily právě ženy toužící po dítěti.

Dnes se již vltavíny většinou nebrousí.

Ve šperkařství se používají ve svém surovém tvaru. Jejich původ zaručuje originalitu každého kousku. Svou typickou zelenou barvou a zvrásněným povrchem jsou skutečně nezaměnitelné.

Je to silný kámen.

Střeží své schopnosti a původ halí rouškou tajemna. A stejně jako nekonečný vesmír či bájný grál, dovolí pocítit svou moc těm, kteří umí naslouchat.

Klidně si něco přejte, až bude padat hvězda.

Nebo si pořiďte přívěšek se slzou hvězdy padlé k zemi a dovolte jí, aby vám ukázala štěstí, které nosíte v sobě.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]