Ďábel nám neublíží. To můžeme jen my…

Asi je na čase oprášit jednu moc starou vlastní zkušenost. Možná se bude některým, s ohledem na věci, které teď často s lidmi řeším, hodit. Ďábla jsem viděla. Mluvila jsem s ním. A jsem ráda.
Dost mě naučil….

9130YmI.jpg

 

Už jsem to vyprávěla před lety a moc ráda to kvůli některým, kterým by to mohlo k něčemu být, zopakuji.

 

Je to už hodně dávno, řeknu patnáct let?

 

Možná i víc.

 

Bylo to v době, když jsem začínala na vědomé úrovni pracovat s věcmi, kterými se dnes zabývám. Jaksi sama sebe jsem poznávala a učila se sebou žít.

 

Pochopitelně jsem také řešila věci, které souvisí s magií, rituály, astrologií, Crowley Tarotem, který používám….člověk tak nějak hledá vlastní hranici, vymezuje se, očekává mantinely a podobně.

 

Je to složité období.

 

Zjistíte, že svět není černobílý, že je kolem spousta energií, že jste do jisté míry schopni věcí, které na nějakém principu zafungují, valí se to na vás a každý den je jiný o něco barevnější…dochází vám souvislosti a podobně.

 

Taková puberta ve vývoji, když se člověk rozhodne, že to, co zjistil, bude také využívat.

 

Co nezná, je hranice.

 

Tehdy jsem byla úplně umanutá na jedinou myšlenku.

 

Pořád jsem myslela na to, abych hlavně něco nepokazila, abych se najednou neocitla na druhé straně, měla jsem potřebu se hlídat, kontrolovat na co myslím, co mě ovládá, kam se dívám, jak uvažuji…

 

Trochu schýza.

 

Měla jsem představu, že svět se dělí na dvě strany temnou a světlou. A stejně že se bude dělit i to, čím se zabývám.

 

Dokonce jsem si myslela, že mě něco nebo někdo může směrovat, ovlivnit…

 

Tehdy jsem měla divné sny, doslova můry to byly.

 

A tak jsem se upnula na Krista.

 

Mám ho ráda od dětství. Vždycky jsem ho pokládala za někoho, kdo žil, myslel, kdo byl člověk z masa a kostí, nikdy jsem o Jeho existenci nepochybovala.

 

Často jsem se modlila a furt jsem se umanutě držela myšlenky, že musím hlídat, na které straně stojím.

 

Až mě to skoro svazovalo.

 

Pak jsem nabyla přesvědčení, že jsem už pevná, že se držím na straně, na které chci být.

 

Že to mám srovnané.

 

A tehdy jsem měla sen.

 

9131MjU.jpgZdálo se mi, že jsem u nás v předsíni. Něco jsem dělala a za sebou jsem slyšela hlas.

 

Ten o Kristu říkal ošklivé věci. Hnusné, nepravdivé…

 

Neotočila jsem se a řekla jsem prostě, že to není pravda.

 

Ten hlas se změnil na hlas mojí mámy.

 

Říkala to samé.

 

Pořád jsem jí odporovala a pořád jsem se neotáčela.

 

Také proč, svou mámu přece znám, vím že to je ona…proč bych to kontrolovala?

 

A ona toho nechtěla nechat.

 

Pořád do mě meldovala, pořád opakovala : „za všechno špatný na tomhle světě může Ježíš“ a ještě další nesmysly.

 

A já?

 

Pro klid svý mámy, pro klid svůj, protože mě tím strašně otravovala, proto, aby už byla zticha, jsem řekla:

 

„Tak jo, prosim tě máš pravdu“

 

A za mnou se ozvalo:

 

„A mám Tě…jak snadný. A kdo za to může? Já snad?“

 

Už to ale nebyl hlas mý mámy.

 

Došlo mi to až v té chvíli.

Probudila jsem se, a když řeknu, že jsem se málem počůrala strachy, budu k sobě kulantní. Skoro jsem se pos…

 

Pochopila jsem ale, ale že jsem to byla já, kdo si myslel, jak je silný a nebyl. Jen pro své vlastní pohodlí!!!

 

Poučila jsem se…poučil mě.

 

Od té doby jsem pro změnu usilovně pátrala, jak vlastně vypadá.

 

Chtěla jsem ho vidět.

 

Už jsem se tak nebála, protože mi došlo, že všechno jsem si vlastně udělala já sama.

 

On mě nikam netahal, jenom mi ukázal, jak snadné je pro své pohodlí…něco zradit.

 

Neudělal nic, to já byla ta, která souhlasila.

 

Zřejmě se jenom pobavil na můj účet.

 

O nic nešlo.

 

No a pak jsem měla druhý sen…

 

Šla jsem po ulici a On šel v klidu vedle mě. Neviděla jsem ho, povídali jsme si. Byl vtipný, říkal věci, kterým jsem se smála, ale už jsem věděla, že nemám důvod se bát, a že On nemá v úmyslu mi v tu chvíli škodit.

 

Bylo cosi mezi námi…co neumím popsat. Jakoby čára, za kterou zcela přirozeně a bez nějakého psychického lámání ani jeden nešel.

 

Došel se mnou až k silnici, kde je Davídková ulice.

 

No a já se ho zeptala, jak vypadá.

 

Řekl, umím být jakýkoli.

 

Umím být také pro tebe krásný…

 

Já se zasmála a řekla jsem něco v tom smyslu, že bych ho asi už poznala…

 

On se taky zasmál.

 

Ale ne nijak příšerně jako v hororech, byla to celkem normální komunikace. Skoro přátelská, ale s jistým odstupem, který ale nebyl násilný.

 

On řekl: „myslíš?“

 

A já…“jo“

 

A pak jsem viděla něco, co nejenže nezapomenu, ale co je pro mě velkým ponaučením. Co mě, řekla bych, naučilo jisté pokoře…

 

Viděla jsem plod.

 

Lidský, ještě nenarozený plod.

 

Byl červený.

 

Došlo mi, co mi chtěl ukázat.

 

9129NGI.jpg

 

Ukázal mi cosi, co člověk pokládá za nejčistší model, jaký si lze představit. Něco, kde nelze hledat nic …protože to je přece ještě neposkvrněné. Ještě se to přece ani nenarodilo…pro nás je to představa čehosi stoprocentně ….

 

Je silný.

 

Umí být i tam, kde ho člověk ani náznakem nehledá…

 

Byl to pro mě nejen hodně silný zážitek, ale byl také cenný.

 

Dneska mám například u Tarotu ke kartě Ďábel, celkem pozitivní vztah.

 

Vím, že na sebe umí upozornit.

 

Vím, že nemá potřebu násilím cokoli dělat.

 

Jen se nabídne.

 

A v případě Tarotu navíc upozorní, že v této otázce, si někdo už vybral.

 

9132ZjA.jpg

 

Tedy ten, kdo je na konci každého zla, každého podvodu, každé nečestnosti a nefér jednání, pokaždé, když někdo zvolí jednodušší variantu bez ohledu na druhé, nebo je nepoctivý…pokaždé je to člověk a jeho vlastní slabost.

 

Nikoli cosi, co nelze kontrolovat.

 

A svádět vlastní poklesek na COSI, je víceméně alibismus.

 

On se jenom baví.

 

A že to bude drahé, to si člověk může být jistý.

 

Vždyť se mu vrátí jen odezva z té strany, kterou si sám vybral.

 

Je to o nás, ne o něm.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 31 čtenářů průměrem 4.61 bodů z pěti


Čtěte také:

Existuje Boží plán? Řekla bych, že ano. A Bůh není někdo, ale něco. 
Siamská kočka – ví víc…  
Velký horoskop na srpen II.část 
VÝKLADOVÝ DEN s Crowleyho tarotem: ZRCADLO DUŠE 
Výkladový týden: Tarot magické brány 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 07.04.2013 16:46
 

Krásně napsané a v podstatě pravdivé , jenom to ne vždycky je tak jednoduché, někdy se  špatné rozhodnutí  nese z našich minulých životů  a tady  v tomto životě  se to různě projevuje ...

 
Avatar
post Zaslal: 27.03.2013 20:37
 

Normálně se zdržuji komentářů, protože to obvykle někdo napíše i za měLaughing takže tiše souzním, ale... Jak jsem si tu včera nad článkem popřemýšlela, na to konto se v noci vzbudila ze snu, kdy jsem zase někde s někým pozorovala mimozemšťany (moje oblíbené sny). Ve snu jsem se nebála, ale po probuzení chytla nerva, že v okolí domu NĚCO je. Takový hmatatelný pocit neznámého ohrožení...Vzpomněla jsem si hned nikoli na mimouše, ale na toho ďábla, jako že mi dává najevo, že zase tak pod kontrolou jak si myslím svůj život (potažmo jeho) nemám. To byla první spontánní myšlenka, kterou jsem se vyděsila dostatečně i na to, abych nešla na WC :-) Ke všemu, manžel je na služebce, takže jsem uvažovala, že půjdu noc dospat k jednomu ze synků do pokoje na druhou válendu :-) Normálně takové stavy vyděšenosti nemám, i městy se po půlnoci procházím celkem bez obav a stezky odvahy na táboře byly mou oblíbenou kratochvílí! Asi mi před úplňkem haraší na věži, či si nesmím před spaním číst na Popelkách o ďáblu (on hned za dveřmi, vtipálek)!Are you crazy

 
post Zaslal: 26.03.2013 15:21
 

Až mě mrazí....Surprised Bojím...jinak přeji všem prima den Laughing

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 15:05
 

Míšo moc krásně napsané. a v pravou chvíli, myslím.... Děkuju..

Vrtá mi ale ještě, jak si vysvětlit osoby postižené posedlostí ďábla, který se pak musí vymítat?

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 14:32
 

jo já o tom taky psala..

morče v tom bylo..

fuj...

 

 

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 14:28
 

Mně se o něm také jednou zdálo - ten sen byl velmi nepříjemný , trvalo skoro týden, než jsem ty nepříjemné emoce ze snu trochu rozdýchala ... navíc mi v tom snu slíbíl, že i když jsem mu tentokrát odolala,stejně  se za mnou vrátí.

Nevím, co to vlastně mělo znamenat. Help

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 14:07
 

Jo, je... Ďábel je fajn, je součástí každého z nás. Jen ho udržet jako toho Býka na tý druhý straně arény vždycky. Má i svoje fajn stránky.

Učí nás poznat zemské bytí, jeho podstatu.

 

Je dobrý sluha, ale zlý pán.

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 13:31

Odpověď na příspěvek #34742
Uživatel: Michaela Kudláčková

Ano, a dojít k tomu, že kývneš jednou, a nabídne se znova. I on...
 

ale po pravdě mám tu kartu hodně ráda stejně jako kartu smrti .... i když mám ty zkušenosti co mám, tak stejně je mému srdci blízko 

 

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 13:09
 

Moc pěkně napsaný a poučný...vše je naše volbaSmart evil

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 12:41
 

potkávám lidi, které nikdo jiný nevidí ... mluvím s nimi .. mohu se jich i dotknout. Ďábel mezi nimi nebyl ... snad.

I když .. když za mnou chodí "můj" anděl, tak nevím, proč by se mi ten druhý vyhýbal ...

 
 

Ano, a dojít k tomu, že kývneš jednou, a nabídne se znova. I on sám jde vždy cestou, která je jednoduchá...

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 10:45
 

Vidět ani slyšet ho nemusíš, stačí si uvědomit, že tě pokouší.

 
Avatar
post Zaslal: 26.03.2013 08:16
 

..... já s ním tenkrát taky mluvila, nebo mluvila .... on se jen díval a nic neříkal, ale nebála jsem se ho .... Vyprávěla jsem o tom tenkkrát malé Míše která o tom psala .... možná jsem se měla právě proto že mlčel a jen se díval bát

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist