Luna přibývá

Lunu, uctívaly snad všechny kultury křížem krážem světem. Spojovaly ji s plodností, magií a hlavně s ženským principem.

 * Mayská bohyně Měsíce se nazývala Ixchel. Byla ochránkyní žen při porodu.

* Obnovování posvátného manželství mezi mužským (přibývajícím) a ženským (ubývajícím)   v sumerské kultuře ztělesňovali bůh a bohyně.

* V indiánské mytologii představovala univerzální spojení s Měsícem pavoučí samice

* Řekové uctívali Artemidu jako nov, Seléné jako úplněk a Hekaté jako ubývající měsíc. U Římanů se Artemis stala Dianou.

* Egyptský kult Eset, „Dobré matky“, se rozšířil v Řecku a Římě a možná se stal i součástí kultu Panny Marie, která je rovněž „Paní Měsíce“.

KDYŽ LUNA PŘIBÝVÁ, ROSTE

Fáze od novoluní k úplňku. Měsíc se zvětšuje (dorůstá).  Období si lze představit jako velký nádech.

V těchto  14ti dnech, vypadá na obloze Měsíc jako písmeno „D“.

Pro všechno živé na Zemi jde o období růstu, regenerace a hromadění energie.

Tělo lépe přijímá a ukládá zásoby, a to nejenom živiny, ale i toxiny a škodliviny. Znatelně více se ukládají i tuky. To stejné lze ale říci také o vstřebávání různých mastí, krémů, a to jak léčebných, tak i kosmetických.

Rychleji nám rostou a lépe se regenerují vlasy a nehty.

Po psychické stránce jsme v tuto dobu více otevřeni novým podnětům i informacím.

Negativum této fáze je, že je to období, kdy je nutné počítat se zvýšením krvácivosti, a ta se zvětšuje tím více, čím více se Měsíc blíží do úplňku.

Horší je hojení poúrazových i pooperačních ran, hůře působí látky s močopudným účinkem a otravy mají silnější průběh.

Tělo má totiž v této fázi tendenci k většímu ukládání vody, proto bývá normální, že v období okolo úplňku vážíme o něco více než v období opačném – tedy v období Novu.

Magické rituály jsou v tomto období směrovány na „chci získat“.

Je to vhodná doba pro čarování na lásku, peníze, obnovení přátelství a všechno, co chceme, aby k nám přicházelo.

Rostliny zasazené za přibývajícího měsíce lépe rostou a prospívají.