Zachumlat třeba do kozy

Na chladném počasí miluji, že se konečně můžu zachumlat do hřejivých svetrů. Mám jich několik a každoročně svou sbírku rozšiřuji. Díky teplým zimám v nich vydržím většinou až do jara. Jakožto skutečný fanda mám za sebou několik pokusů o vlastní výrobu takového apartního svetříku. Pokusům však nechybělo odhodlání ale talent.

Ten skutečně nejtragičtější se konal za mého útlého mládí, když jsem na babičce vyškemrala klubko žlutého chemlonu. Myslím, že dneska už je zakázaný ministerstvem životního prostředí.

Poločas rozpadu měl podobný jako vyhořelé palivo z Temelína a vznikaly z něho celkem nezničitelné dekorace na zeď. Ještě několikrát jsem si uháčkovala něco mezi batohem a oprátkou, než jsem se na výrobu definitivně vykašlala.

V naší rodině tímto vymřely pletařky po přeslici.

Na svetry jsem nezanevřela a lásku k nim ze mne nevypotilo ani letošní horké léto.

Na trhu je svetrů a svetříků nepřeberné množství.

Díky akrylátovým přízím je jejich cena velmi přijatelná a výrobky mají dlouhou trvanlivost. Pokud úchylačíte po svetrech jako já a nekupujete ho jako součást oděvu, ale člena rodiny, poohlédněte se po svetrech z pravé vlny.

Já vím, že koušou.

Vlastně podle toho poznáte, že jde o ovčí vlnu. Nehryže jen vlna velmi jemná, zpravidla z ovcí typu merino a tu zase poznáte podle ceny. Z ovce se dá získat od 3 do 18 kg surové vlny za rok. Když z toho odečtete nečistoty a lanolin, zůstane vám slabá poloviny hmotnosti. Když připočtete zpracování rouna, jste z cenou prostě někde jinde. Na druhou stranu jsou ovčí svetry oproti umělým velmi jemné, lehké a nádherně hřejí. Ještě dlouho po silvestru nepotřebujete kabát.

Můj známý se kdysi vrátil z cest po Afghánistánu a krom mnoha jiného si dovezl svetr z pravé velbloudí vlny.

Suvenýr to byl vskutku nevšední.

Kousal jak hladová puma. Zpracovat na přízi se dá kožíšek ledasčeho. Vedou však ovce a kozy. Jejich rouno má skutečně vynikající vlastnosti.

Nejsou jen angorské kočky.

Ty chlupaté přítulné koule s rodokmenem jak Valdštejn.

Existují i angorské kozy.

Svým kudrnatým zjevem v našich končinách vzbuzují pozornost. U ovcí pak bledou závist. 

Jejich vlna, tedy mohér, je zhruba dvakrát dražší než ovčí.

Oproti ovci dá mohérová koza jen asi 2kg střiže. Vlákna jsou velmi pevná, lesklá a pružná. Díky tomu se mohérový svetr nemačká, nekajdá a především neplstnatí. Takže můžete zapomenout na žmolky. Mohér patří mezi nejteplejší přírodní vlákna. Navíc je nenáročný na údržbu.

Přírodní vlákna odpuzují nečistoty.

Jestli vás v sychravém podzimu nebo ladovské zimě nebaví neforemné těžké kabáty nebo mikiny, svetr z angorských koz je báječnou alternativou. Vydrží vám navíc až do hrobu. Nebo minimálně hodně dlouho.

Kašmír je Ferrari mezi vlnami.

Však se také kašmírové kozy nestříhají, ale češou.

Vzpomeňte si na ně, až budete z hřebenu v koupelně vytahovat vyčesané vlasy. Takhle nějak se získává kašmírová vlna. Z jedné kozy lze získat 150-200g vlny za rok. Potřebujete tedy průměrně tři kozy na jeden svetr.

To a fakt, že jde o jedno z nejjemnějších vláken, pak určuje cenu kašmíru.

A také náročnost jejich chovu. Při stájovém průmyslovém chovu byla výsledkem vždy vlna nízké kvality. Vlna chrání tato zvířata před chladem, jak už tomu tak bývá.  V čím vyšších polohách se koza pase, tím kvalitnější vlnu má. Takže žádný chlívek, ale strmé srázy tibetských hor.

Ušlechtilý kašmír se nazývá pašmína.

A modří už vědí. Ano, nejčastěji se používá na šály a plédy. Právě cena kašmírového vlákna dovádí výrobce pletenin k různým kejklům na úkor zákazníka. Mnohdy jsou tzv. kašmírové svetry jen obohacené jedním či dvěma procenty pravého kašmíru a zbytek je umělé vlákno nebo ovčí vlna.

Francouzsky prý kašmírové svetry ukládají do mrazáku, aby zajistily jejich nesmrtelnost.

Já mám v mrazáku, jahody, houby a kus krávy.

Minimálně lepší zacházení si však zaslouží alespoň během praní.

Neperte ho!

Spíš koupejte jako miminko.

Nikdy nezapomenu, jak jsem ve svém oblíbeném second handu objevila kašmírový svetr od značky Burberry.

Měli akci vše za 50,-.

No neberte to.

Jako na potvoru byl ve velikosti S. I kdybych si vykloubila rameno, zlomila dvě žebra a týden nejedla, měla bych ho jak lambádu.

Přeci ho tam nenechám.

Ještě mám dceru.

Byla zrovna s bratry u babičky a odpoledne jsem je měla vyzvednout. Dovezla jsem svetýrek dceři jako dárek. No líbil se, ale do nadšení to mělo daleko. Tak jsem jí předala vše, co o kašmíru vím, aby v něm alespoň nejedla čokoládovou zmrzlinu a špagety s kečupem. Druhý den ráno bylo naštěstí chladno, a tak jsem jí vybídla, aby si vzala nový svetr.

Ať sama pozná, jak se chumlá do kašmíru.

„A kde je? Ty jsi ho brala.“

„Ne, já ho nebrala, dala jsem ho tobě. Srdce mi to lámalo, že se do něj vejdeš jenom ty a ne já.“

„No, já, to určitě. Jako kdybych si někdy sama balila,“ ha, vzácná sebekritika. Bohužel mi byla k ničemu.

Svetr nebyl nikde.

Večer volala babička:

„Hele, od kdy kupuješ na děti u Burberry?“

„Tys ho našla!?“ spadl mi kámen ze srdce.

„Ráno jsem šla krmit kočky a bylo mi divné, že nespaly v kůlně, ale na nějakém bílém hadru, co tu ležel na terase. Tak jsem jim ho vzala. Hned mi byl na omak nějaký divný. A hele, podle cedulky prej kašmír. Tak jsem ho vyprala.“

„Cože? Jak vyprala?“

„Neboj, mám takový ještě dva, takže je u mě jako u maminky.“

Naštěstí se do něj také nevešla, takže nám ho vyčištěný a navoněný při nejbližší návštěvě zase vrátila.

No vidíte, tři kozy jsou na skinheda a u nás na tom spí kočky.

Bez srandy. Přírodní materiály jsou skutečně i na omak jiné a pozná je jen trochu cvičený laik. Já, jakožto magor přes svetry jsem takto před dvěma dny vytáhla v sekáči smetanově bílý mohérový kardigan jak králíka z klobouku.

V tom ovšem žádná zvěř nechrápe. V tom jsem usnula já. Stočená jak slepýš.

Meteorologové vidí letošní zimu spíš na šortky, maximálně na tříčtvrťáky. Já jsem optimista lavírující na tenké hranici idiocie a věřím v zimu se sněhem a teplotami pod nulou.

Zklamání z blátivých vánoc i mrazivý den je nejlépe přečkat zachumlána v měkoučkém svetru.

Věřte mi.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]