Svatá Žofie. Jen pro silné povahy a děti pryč!

Tak jsem chtěla pro vás nastudovat také svatou Žofii, o které jste v diskuzi pod článkem o ledových světcích zmínili zajímavou věc. Že je „kuchařkou“ našich „zmrzlíků“. Myslela jsem, že naleznu nějakou zajímavost z kuchyně této světice, která by mohla obohatit vás i mě. Našla jsem ovšem hotový horor a hned v několika verzích…

Nevím a asi nikdo neví, jestli ta paní fakt existovala a kdy vlastně, protože prameny se trochu rozcházejí.

 

Dále jsem úplně nepochopila, jestli náhodou nejde o dvě různé osoby.

 

Co ale vím, po přečtení materiálů, které jsem našla, a které vám doslovně předám je, že jsem fakt ráda, že nejsem zanícenou věřící.

 

Já bych totiž patrně po jedné hodině náboženské výchovy a zvláště pak po té, co bych nastudovala kalendář a všechna jména i s jejich osudy, zřejmě skončila v Bohnicích, nebo bych se raději už u dubna umlátila klackem, abych víc nemusela studovat.

 

Nevím, jestli jsem naštvaná, nebo je mi to líto.

 

V každém případě, je asi na pováženou, pokud by se osudy světců v podání reálných a natur kapacit, měly například učit děti.

 

Dej Bůh, ať je u toho špetka rozumu. 

 

Ale fakt raději nechci vědět, co a kdo vypráví na církevních školách a při náboženských hodinách, malým dětem.

 

Já měla psotník i z Erbenova Vodníka a Svatební košile a tři dny jsem nespala.

 

Ráda bych to převedla do humoru, kdyby to humorné bylo.

 

Když to shrnu, tak Pankráce mučili a zavraždili, Servác umřel na zimnici, Bonifáce hodili do vařící smůly… jiní světci měli podobné osudy a nešetří se krví…

 

14016NjY.jpg

 

Ovšem Svatá Žofie, proti té je i Texaský masakr motorovou pilou pouhý odvar z  „Rákosníčka“!

 


 

Napřed jsem se na stránkách TV NOE – ZDE – dověděla tohle:

 

"Sv. Žofie (z řeckého Sofia, což znamená „Moudrost“) zemřela mučednickou smrtí v Římě při poslední vlně pronásledování – za císaře Diokleciána roku 305. Legendy dodávají, že spolu s ní zemřely její dcery jménem Fides, Spes a Caritas – tedy Víra, Naděje a Láska.

Dioklecián bývá mnohdy považován za osvíceného, prozíravého, moderního a pokrokového panovníka. Možná i pronásledování křesťanů chápal jako příspěvek „k obecnému dobru“. Nestává se někdy i nám, že ve jménu pokroku a osvícení zabíjíme moudrost?"

 

Proti tomu nic.

 

To je celkem střízlivě řečeno a zmínka o Žofiiných dcerách mi dala pocit, že ačkoli se později ukáže nesrovnalost u samotné smrti světice, bude to asi ta stejná.

 

Ostatně, nedělám si iluze, že světci, to měli snadné.

 

To by se nestali svatými, kdyby jen tak přišli, něco pro někoho udělali, něčím se zasloužili o blaho a pak třeba v pohodě zemřeli sešlostí věkem.

 

Potom jsem narazila na tento popis na stránkách blogu o ledových mužích.

 

Odkaz ZDE.

 

"Den "ledové světice", sv, Žofie Římské, je 15. květen. Žofie se narodila ve 3. století v Římě. Stala se křesťankou a za vlády císaře Diokleciána, kdy vrcholilo pronásledování křesťanů, byla pro svou víru (asi r. 305) sťata.

 

V r. 846 byly na příkaz papeže Sergiuse II. přeneseny její ostatky do kostela sv. Martina di Monti v Římě a zde uloženy pod hlavní oltář. Žofie Římská je zobrazována s mečem a neckami, snad symbolika její smrti stětím, ale většinou ji můžeme spatřit s knihou a palmou.

 

K Žofii se lidé modlili, aby se přimluvila a ochránila plodiny před pozdními mrazy a také, aby podpořila růst osevu na polích".

 

Celkem v pohodě, je to podobné, jako na Noe.

 

Abych si ověřila, zdali jde o tu stejnou Žofii (Sofii), navštívila jsem, jak se domnívám, oficiální stránky, tedy ty, které se tváří hodně fundovaně.

 

Pro reálný obrázek vám předkládám překlopený text, který jsem nezkrátila, tedy je to originál.

 

Asi jsem přecitlivělá, ale raději bych si byla pustila Saw od jedničky do čtyřky.

 

Bacha, jen pro silné povahy!

 

Životy svatých - odkaz ZDE

 

"Svaté mučednice Věra (Víra), Naděžda (Naďa, Naděje) a Ljuba (Libuše, Láska) a matka jejich Sofie, se narodili v Itálii. Jejich matka Sofie, byla zbožnou vdovou křesťankou. Svým dcerám dala jména třech křesťanských ctností a poučovala je ve zbožnosti, víře a lásce k Spasiteli našemu Ježíši Kristu.

 

Svatá Sofie a její dcery nikdy neskrývaly svou víru v Ježíše Krista a otevřeně ji vyznávaly přede všemi.

 

Zástupce císaře Antioch je proto při pronásledování křesťanů udal na císařském dvoře, pročež císař Hadrianus (Publius Aelius Hadrianus 117 - 138), je dal předvolat do Říma. V době kdy na ně dopadla mučednická ruka Hadrianuse, bylo Věře 12, Naděždě 10 a Ljubě 9 let.

 

Věděly, proč jsou předvedeny před císaře a po celý čas se horlivě modlily k Pánu, prosíce jej, aby jim seslal síly, aby vydržely nadcházející muky a i smrt. Když byly předvedeny na císařský dvůr, předstoupil před ně samotný císař, mile a přívětivě je přivítal, jakoby snad ani nebyly předvedeny na mučení, ale na velkou a skvostnou slavnost.
 

Tři dívky pak spolu se svou matkou držely se za ruce, které měly jako věnec spolu propleteny a s pokorou, ale rozhodně vyznávaly víru v Ježíše Krista. 

 

Před utrpením, dala matka svým dcerám rady, posilňovala je ve víře, aby vydržely až do konce. Řekla jim: váš nebeský Ženich Ježíš Kristus je zdraví věčné, krása nevýslovná a život nesmrtelný. A když se stane a vaše těla budou utrpením, která nás čekají znaveny, On vás oděje do neporušitelnosti a rány na vašich tělech zazáří na nebi jako hvězdy. 

 

I vyzval je tedy císař, jednu po druhé, aby přinesly oběť bohyni Artemidě.

 

Mladé dívenky, však zůstaly neoblomnými a něco takového nechtěly vůbec udělat. Na což jedna po druhé byly strašně mučeny, nejprve Věra, potom Naděžda a nakonec Ljuba. Bili je, sekali je, vrhali je do ohně a pálili je.

 

Jejich matce bylo připraveno jiné, ještě horší mučení, byla přinucena dívat se na strádání svých dcer, po celý čas tohoto strašného mučení je však matka utěšovala a prosila je, aby vydržely vše až do konce pro Nebeského svého Ženicha. Všem třem dívenkám nakonec setnuly hlavy.

 

Aby dovršil císař bolest matky, dovolil, aby mrtvá těla svých dcer vzala a odvezla je ven z města, kde je pak mohla pohřbít. A byla na jejich hrobu po tři dny a tři noci, modlíce se k Bohu a tomu potom předala svoji duši, Bohu, který pro ni připravil rajské příbytky, ve kterých ji očekávaly duše jejich slavných dcer.
 

Věřící křesťané pohřbili tělo svaté Sofie spolu s jejími umučenými dcerami".

 

Fajn, nebudu rozebírat, že u mě nebyla paní úplně normální, když nezemřela v prvních minutách na histerický záchvat nebo ji neranila mrtvice, ale místo toho dcery slovně posilovala.

 

Kdo ví, jak taková zbožná matka umí pracovat se svými emocemi, psychikou a mateřským pudem.

 

Ani nebudu bádat nad čistě fyziologickou záhadou, jak je možné, že devítileté dítě po tom, co je sekáno, řezáno a vrháno do ohně, musí být ještě sťato, když by těžko přežilo už první lekci.

 

A ani už vlastně nechci vědět, jestli Žofie zemřela „odevzdáním duše Pánu“, nebo popravčí sekerou a jestli je to pořád ta stejná.

 

Já mám prostě najednou dojem, že jsem jednak neměla vůbec tyhle věcí číst, protože mi přijde, že je psal šílenec a sadista a jednak je mi v tuhle chvíli všech věřících upřímně líto.

 

Podívat se každý den ráno na kalendář a ihned si vybavit něco tak příšerného, to se pak nedivím, že mají mnozí stigmata a vidění, že se jim zdá o ohni pekelném, že mají imrvére potřebu se modlit a křižovat, že se mrskají a kdo ví co ještě.

 

Já bych měla stigmata po celém těle a snad i po zdech, v posteli a ve skříni.

 

Nadto bych se asi předávkovala sedativy a jistě bych i koktala.

 

Odmítám dále studovat světce, protože na to psychicky prostě nemám.

 

Takže tady máte pranostiky a já se vracím k pohanské neznabožské tradici, která na tohle období, které ovšem bylo pohyblivé a mohlo nastat klidně i v červnu, pouze zmiňuje, že lidé chodili házet do lesních studánek květy, aby nebyly povodně.

 

Také se nosilo jídlo lesním duchům a bohům (Artemis je bohyně lovu) a dávalo se i za okna.

 

Do rohu pole se zahrabával kozí, nebo beraní roh a šíp. (netuším proč, ale vím to od babičky)

 

Svatá Žofie políčka zalije.

Nad kterou dolinou se na svatou Žofii mlha snese, tam se urodí ovoce.

Svatá Žofie víno upije.

Svatá Žofie nemívá v oblibě květy.

Den svaté Žofie bez deště nemine.

Prší-li na svatou Žofii, neurodí se víno.

SVATÁ ŽOFIE VAŘÍ Z VODY...

 

Ráda bych zůstala u té kuchařky a kytiček ve studánce, jenže teď mě pronásleduje sekání a pálení malých dětí a jejich přihlížející matka.

 

Kristova noho!

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 29 čtenářů průměrem 3.34 bodů z pěti


Čtěte také:

Afričtí šneci 
Kořeněná, magická středa: HŘEBÍČEK – Na pomluvy, na zuby, na ochranu dětí, na vrásky i na kouření 
Velká hádanka o velká povidla! 
Vodní meloun - letní lahůdka i lék 
Zachumlat třeba do kozy 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 15.05.2014 19:22

Odpověď na příspěvek #97478
Uživatel: Michaela Kudláčková

Já jsem debííííl !!!!  Já to vím,...
 

Nikdo není neomylný, každý jsme někdy tak trochu debíííl... Je to úplně normální Wink

 
post Zaslal: 15.05.2014 13:35

Odpověď na příspěvek #97509
Uživatel: ToraToraTora

Nevím, jestli to byla játra nebo co,a le pravidelně jsme letní noci ve...
 

hehe...stejně si říkám, jaký jsme jako děti byly mrchy.

 

Chdákovi bráchovi jsme se ségrou na okýnko od světlíku namalovaly lebku.... a on se ... po to...protože se tam bál jít.

 

Přitom jsme samy byly podělané a já nejvíc.

 

Neříkejte mu to, nebo mě zabije. Tongue out

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 13:22
 

Nevím, jestli to byla játra nebo co,a le pravidelně jsme letní noci ve stanu trávili omýláním těhle povídaček, abychom pak až do rána měli nohy křížem, protože jsme se báli i světlušky a komára. Ježíš, tak si říkám, že bych měla dětem nějakou takovou noční můru pořídit, protože jsou doposud o tuto zkušenost ochuzené. Jo, jednou šly v létě se ségrou na hřbitov a mladej si málem namočil trenýrky. kdyby na něj tenkrát ještě někdo bafnul s játrama, tak by o nás vyprávěl na gauči u psychouše ještě v padesáti

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 13:19

Odpověď na příspěvek #97504
Uživatel: Michaela Kudláčková

...mě strašili Sardurem - v životě jsem neměla tu čest se seznámit s...
 

..taky netuším, jak vypadá, háááájzl jeden, ale maggi v kostkách zaručený CoolCool

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 13:18

Odpověď na příspěvek #97504
Uživatel: Michaela Kudláčková

...mě strašili Sardurem - v životě jsem neměla tu čest se seznámit s...
 

U nás se TO jmenuje FRONC ... Run

 

 

ROFL

 

 Bydlí pod krbem )

 
post Zaslal: 15.05.2014 13:07

Odpověď na příspěvek #97500
Uživatel: Quentinová z Montargis

..ještě jsme se strašili Divou Bárou a příšernou hororovou...
 

ROFL...mě strašili Sardurem - v životě jsem neměla tu čest se seznámit s tím, jak tohle monstrum vypadá, což je asi horší.

 

Nechali toho.

 

Řvala jsem v noci hrůzou a muselo se svítit v celém domě všemi lampami, což lezlo do peněz.

 

Lékařka mi napsala histeps a zdvihla ukazovák. ROFL

 
 

..ještě jsme se strašili Divou Bárou a příšernou hororovou hrůzostrašnou hřbitovně mrtvolnou příhodou , v naší rodině tradovanou, s názvem Játra OMG je to strašná kravina, u který děti slintaj strachy a na konci statečnější mají mokré gatě, méně stateční koktají a šílí ještě tak půl roku. Všechny děti prošly našimi Játry ... Cool Je to neskutečná pitomost, kdy na konci se na posluchače v nejvypjatějším momentu sáhne a řekne se mu - dej mi moje jááátraaa... A posluchač sebou švihne a je to.

 
 

Příběh Žofiny a jejích malých nevinných dětí je děs běs , fanatici zas*aný Help strašit, mučit, nutit, omezovat .... tj fuk, zda kvůli cézarovi nebo Ježíšovi... 

 

 Prostě budu dál kytková studánková lesní polní stromková ... a basta fidli ...

 

 Ad Kytice, tu jsme si brali jako parchoši na společné čtení o prázdninách na noc na spaní ve stanu na zahradu k babičce, četlo se zásadně u ohně a s baterkou do ksichtu . 

 Do rána nikdo nešel ani na suché WC, dokud se nerozbřesklo, ani spacák nešustnul... a i tak jsme radši 8x kontrolovali, zda nikde nikdo nebo Polednice poblíž... Cool

 
post Zaslal: 15.05.2014 12:26

Odpověď na příspěvek #97494
Uživatel: Hefi

Nějak nechápu,zmínku o autorovi Vodníka a Svatební košile.V...
 

Já jsem to už opravila...skutečně jsem omylem napsala Neruda...Hang

 

Jsem ráda, že mě rea upozornila, to by byla ostuda.

 
post Zaslal: 15.05.2014 12:04
 

Nějak nechápu,zmínku o autorovi Vodníka a Svatební košile.V članku je jasně napsán jako autor ERBEN.

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 11:56

Odpověď na příspěvek #97489
Uživatel: ToraToraTora

Možná, že tvé děti jsou po Tobě éterické bytosti s jemnocitem a...
 

Fakt je to individální, mě je fuk jestli je to audio, video, nebo to mám jen napsaný, ale z Erbenovy Kytice jsem se osypala ještě na gymplu. Kdybych musela číst osudy svatých ve stylu Žofky pravidelně, tak u toho zobu valium jak lentilky Smile

 

A přitom mám pitvy vysloveně ráda. Pro mě jsou pitvy sterilní, tiché a vědecké. Umírání, strach a bolest nemůžu v žádné podobě.

 
post Zaslal: 15.05.2014 11:54

Odpověď na příspěvek #97489
Uživatel: ToraToraTora

Možná, že tvé děti jsou po Tobě éterické bytosti s jemnocitem a...
 

Smile  jooo špendlíčkem kopaly...to jsem nedala taky...

 

Ale například Míša v první třídě prohlásila, že chce být pohřebákem, aby nás osobně zakopala a nikdo to neudělal blbě. Hodná.

 

Pak od toho upustila časem, ale tam jednoznačně převážila praktická stránka nad jemnocitem.

 

Ale podle mě to nelze soudit, já řvala i u Křemílka a po jedné návštěvě hřbitova jsem trpěla představou, že umřu.

 

Když jsem si pak přečetla domácího lékaře, tak jsem kromě prostaty u sebe diagnostikovala všechno, včetně dýmějového moru. ROFL 

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 11:34

Odpověď na příspěvek #97488
Uživatel: Michaela Kudláčková

Člověče vidíš, jak je to individuelní.   Pamatuju si janom...
 

Možná, že tvé děti jsou po Tobě éterické bytosti s jemnocitem a empatií. To bude zřejmě jen prostřední můj synek, který nedůstojně opustil kuchyň , když jsem začala kuchat kapra. zatímco dvě zbývající krvelačné bestie se do detailů zajímaly o jeho vnitřnosti.

Verše typu : zeřela matka do hrobu dána, siroty po ní zlstaly.... je nechává zcela chlädnou stejně jako moje snahy, aby alespoň poznaly mateřídoušku od rmenu:(

 
post Zaslal: 15.05.2014 11:30

Odpověď na příspěvek #97486
Uživatel: ToraToraTora

Míšo na katolických školách se o osudu svatých...
 

Člověče vidíš, jak je to individuelní.

 

Pamatuju si janom Pavlínu, ale ta u blbý Polednice zezelenala u pasáže "....tváře divé, pod plachatekou osoba...." oči jí vyjely z ďůlků a já to zavřela a sáhla jsem po Pejkovi a kočičce.

 

Tam jí ale zase na konci bylo děsně líto toho psa....tak to máš těžký :)))) 

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 11:15
 

Míšo na katolických školách se o osudu svatých mluví naprosto otevřeně. Děti špatně vnímají jen vizualizované násilí, proto by neměly čumět na televizi. pokud je násilí jen v audioverzi, pracuje naplno jejich fantazie a kolikrát to ani do detailů nedomyslí. Vodníka jsem jim recitovala vždycky před spaním. Erbenovy verše se vyznačují neuvěřitelnou melodičností a koťátka spala raz dva. Navíc je vodník i štědrý večer dost dlouhý na to, aby ukolébala i rozjančené potomstvo. Dneska by nevydojila ze svých hlav ani první sloku natož že by se odkopávaly hrůzou z tělíčka bez hlavy a hlavičky bez tělíčka. Já jeho balady miluji.

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 11:12

Odpověď na příspěvek #97468
Uživatel: peetrax

Jinak muj oblibeny svaty je Maxmilian Kolbe. V Auschwitz-Birkenau bylo nekolik muzu (jako urcite...
 

Určitě si jeho příběh najdu, to mě zajímá.

 
post Zaslal: 15.05.2014 09:49

Odpověď na příspěvek #97471
Uživatel: re07

Článek je super, jen má trošku chybičku - nechci být...
 

Já jsem debííííl !!!!  Já to vím, prosím přísahám, že to vim...HammerHammerHammer

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 07:33

Odpověď na příspěvek #97471
Uživatel: re07

Článek je super, jen má trošku chybičku - nechci být...
 

 

Mou nejoblíbenější svatou je Zdislava z Lemberka. Jedeme-li přes Křižanov, zajdu do krásně upraveného místního kostela. Křižanovští

si umí své slavné rodačky vážit.

 

P.S. Kdysi jsem nemohla spát z povídky Služka od Jiřího Wolkera.

 
post Zaslal: 15.05.2014 03:59

Odpověď na příspěvek #97466
Uživatel: benja

To mi připomělo jeden vtip:   Po smrti přijde chlap do pekla.Sám Belzebub ho...
 

ROFL

 
post Zaslal: 15.05.2014 03:58
 

Článek je super, jen má trošku chybičku - nechci být žádným rýpalem, to vůbec, ale Vodník a Svatební košile jsou od K. J. Erbena Wink  

 
post Zaslal: 15.05.2014 00:45

Odpověď na příspěvek #97466
Uživatel: benja

To mi připomělo jeden vtip:   Po smrti přijde chlap do pekla.Sám Belzebub ho...
 

Ha Ha

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 00:34

Odpověď na příspěvek #97466
Uživatel: benja

To mi připomělo jeden vtip:   Po smrti přijde chlap do pekla.Sám Belzebub ho...
 

Smart evil

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 00:31
 

Jinak muj oblibeny svaty je Maxmilian Kolbe. V Auschwitz-Birkenau bylo nekolik muzu (jako urcite vic, ale pri teto "akci") vybrano k trestu smrti a tento knez se nechal vymenit za jednoho otce velke rodiny, sel na smrt misto neho. To me fascinuje.

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 00:28
 

To mi připomělo jeden vtip:

 

Po smrti přijde chlap do pekla.Sám Belzebub ho provází podzemím a dává mu na výběr, které peklo si vybere.Za prvními vraty je krásná nudapláž plná sexy dívek a stánků s dokonalým výběrem občerstvení."Tohle je peklo?" diví se chlap."Jasně, tohle je peklo!" odpovídá Belzebub.Za druhými vraty je místnost zařízená jako útulný pánský klub se spoře oblečenými hosteskami a vynikajícím pivem a hudbou."A tohle je taky peklo?""Jistěže, tohle je taky peklo."Za třetími vraty nabodávají čerti hříšníky na vidle, stahují je z kůže a vaří v kotlích s olejem."Jo," povídá chlápek, "tak tohle je peklo!""Ano, to je taky peklo. Ale jestli nejste křesťan, tak si toho ani nemusíte všímat. To tu máme jen kvůli nim, oni to tak chtějí."

 

 
Avatar
post Zaslal: 15.05.2014 00:25
 

Mam rada pribehy o zivotech svatych, i kdyz tohle je dost brutalni. Zajimalo by me, kde se zas vzal blud, ze se snad svetce a jejich zivoty sprtame nazpamet. :-D Zhruba od mych tri let mi babicka pravidelne vykladala, jakou smrti kdo z vesnice za rodiny zemrel a i kdyz zastreleni, rana bleskem, uhoreni apod. jsou rozhodne hruza, ale pro ni to proste byla dana realita a asi to prispelo k me znacne otrlosti a hned tak me neco nepolozi.Ani ty zivoty svatych.

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist