Pochopte to, berušky nekoušou! Jsou ale prudce jedovaté!

Dlouho jsem včera na zahradě na příchod paní Berušky nečekala. Na domluvenou schůzku v půl jedné odpoledne přiběhla s omluvou jen o pět minut později. „Velice se vám omlouvám za malé zpoždění. Měla jsem nepředvídanou situaci s ptákem. Musela jsem chvilku propadnout katalepsii, ale už je všechno pořádku“, řekla a pohodlně se usadila ke třem desítkám mšic, které jsme jí připravili.

Vy zvládáte katalepsii?
Naprosto bravurně, je to jedna z našich neúčinnějších zbraní. Jakmile zpozoruji nepřítele, padnu  jako podťatá a můžete mi třeba lámat nohy a já se nehnu. Hotová mrtvola.

Jste v bezvědomí?
Absolutně ne. Je to sice stav těla, který imituje smrt úplně dokonale, ale psychicky zůstávám při plném vědomí.

Pomáhá to?
Zajisté. Mnoho predátorů nejsou mrchožrouti, a tak zdechlou berušku nechtějí. Takže častokrát mě to zachrání.

No a proč takového predátora jednoduše nezkusíte pokousat?
A to jsem moc ráda, že se na to ptáte. Kolik já už slyšela nesmyslných obvinění! Každou chvíli někdo z lidí křičí, že ho kousla beruška. Je to lež! Nemáme, čím bychom někoho kously. Nemáme kusadla a ani žádné žihadlo. Jo, takhle kdybychom se bavili o jedu, to by byla jiná.

Máte jed? Jste jedovatá?
Jsem v přírodě jeden z nejjedovatějších brouků!

Prosím?!
Čekala jsem tenhle udivený výraz. Vysvětlím vám to. Pokud selže moje obrana katalepsií, přitvrdím. Není to sice pro mě nic příjemného, ale jsem schopna vystříknout na útočníka, nejlépe pak do něho, vlastně část sebe sama. Nebo chcete-li něco, jako u vás krev, či tělní tekutinu. Říká se tomu hemolymfa. Je to smrtelný a velice prudký jed. Ti z vás, kdo mají třeba choulostivou pokožku, nebo nějakou z těch vašich alergií, mohou kontakt s touto látkou vnímat jako štípavý. Tady asi vzniká ten mylný pocit, že vás některá z nás kousla.

Otrávila byste člověka?
Otrávím, nebo hodně poznamenám například ještěrku nebo některé ptáky, kteří na kontakt s mou hemolymfou mohou i zemřít, a to poměrně ošklivě, ale myslím, že vy se bát nemusíte. Než jsem sem šla, tak jsem se ptala a mezi našimi vědci panuje jednoznačný názor. Přesto, že hemolymfa je vlastně alkaloid, což není právě bezpečné, když si uvědomíme, že třeba kurrare taky, pro člověka smrtelné nejsme. I kdybyste spolykali, ačkoli nevím, proč byste to dělali, stovky berušek, asi byste neumřeli. No, nicméně naše výzkumy vychází jen z odhadu. Nevíme totiž o tom, že by kdy, kdo z lidí zkusil pojídat takové množství slunéček.

Jak to, že jsem potkala také berušky, třeba se třemi, nebo naopak s více tečkami? Jsou to příbuzní, nebo invalidé…totiž invaberušky?
Kdepak, nejsou. Nebudu vás zatěžovat jednotlivými čísly a druhy a zase jejich podruhy, ale slunéčko není jen sedmitečné. Na světě je 5500 druhů a z nich 490 rodů berušek. Patří sem také broučci, které možná ani za slunéčka nepokládáte. Například také některé z nás s, jak byste vy řekli, „invertovanými” barvami. Tedy, černé s červenými tečkami a zase jich nemusí být sedm. Také jsou mezi námi berušky se třemi puntíky, pěti puntíky a bohužel, rovněž naši ne moc oblíbení příbuzní, slunéčka asijská.

Ohrožují vás?
Ne přímo, ale zato efektivně. Asijská beruška má nejen hodně teček, většinou dvanáct až devatenáct, ale hlavně se dokáže množit mnohem rychleji než my, sedmi, tří, pětitečná, „invertovaná“, prostě obyčejná slunéčka. Jejich výkonné matky dokáží naklást taky 2000 vajíček za život, a tomu prostě my nedokážeme konkurovat. Následně zlikvidují, respektive, vyžerou v okolí všechny škůdce, nejčastěji mšice, a tím nás vytlačují z našeho přirozeného prostředí, což nepotěší.  Například kus od vás v Kanadě, už mají s asijskými kráskami takové starosti, že je začali hubit, protože od užitečnosti mají při tom množství dávno daleko.

Jak dlouho žijete?
Tři měsíce, jsme larvami, a pak jsme zhruba pět měsíců krásnými beruškami. Pokud přežijeme zimu, vyšisujeme, takže, informace pro vás: Já třeba, jsem se narodila v květnu. Poznáte to podle mé barvy, která je hezky oranžová. Zatímco ta z nás, která přezimovala, ta jsou mnohem žlutější.

Leží mi v hlavě ty vaše asijské konkurentky, nemohli bychom pro vás, naše české klasické berušky, něco udělat?
Moc děkuji za účast, ale nemohli. To si musíme pořešit my samy. Je to velká konkurence a je už všude. Nakonec, slyšela jsem, že na tom nejste o moc lépe. Jen to nejsou berušky.

Chtěla byste něco vzkázat lidem?
Na rozdíl od jiných živočichů, my jsme s lidmi celkem v symbióze. Hubíme mšice, takže nás mají lidé rádi. Jen vinaři mají občas výhrady, protože vinná réva a následně víno s rozemletou hemolymfou není nic chutného. Je pak hořké, ale v zásadě, jinak vztahy dobré.
Mám pro vás jednu radu. Až se budete s jednou z nás na ukazováčku ptát, zda do nebíčka nebo do peklíčka, nečiňte tak před deštěm. Bylo by to do peklíčka. Jsme háklivé na vlhko.

Děkuji Vám, beruško a přeji příjemný den.

Nashledanou.

Letěla do nebíčka 

Michaela

[sexy_author_bio]

s laskavým dovolením paní
Coccinella septempunctata