Ne, ne, Pane Pavlove!

Kdybych byla Pavlov, který mimochodem podle mého, vedle nesporně vědeckého obohacení povědomosti lidské, měl poměrně nudný život, když se přírodě nedivil, nežasnul a jenom pitval žáby, a chytal sliny, patrně bych také nežasla a vlastně by nebylo pomalu co psát. Navíc si myslím, že neměl zvířata rád, a tak jdu od něho…

Kam?

 

Jasně, po sérii náročnějších témat prcháme k přírodě a naší domácí i divoké fauně.

 

21312NmU.jpg

 

 

Vezmu to zeširoka a budu žasnout, jak na začátku, tak i na konci.

 

Protože člověk by se sice měl vzdělávat, ale měl by také žasnout, protože tvor užaslý, je tvor pokorný.

 

Ač vědecky vysvětlitelné, přijdou mi některé vlastnosti a schopnosti zvířat úžasné.

 

21306ODM.jpg

 

Tak třeba kdo by neznal chameleony a jejich barevné proměny, o kterých už se toho napsaly kopy písmenek.

 

Vedle jiného na svou barevnou show chameleón výborně „balí holky“.


A samička zase změnou barvy upozorní případné nápadníky, že je březí, a tudíž už není volná. Samotná změna barvy trvá chameleónovi asi tak tři vteřiny.

 

Úchvatné!

 

Vědecky vzato, umožňuje mu to zvětšování nebo zmenšování pigmentových buněk pod kůží.

 

No jo, ale jak na to, ten chlapec přišel?

A proč to nedělají všechny ještěrky?

 

Aha?

 

Když se chameleon kouká po očku, lze to taky, jak víme brát úplně doslova. 

 

21304ZTA.jpg

 

Jeho oko, mimo to, že je děsně legrační, je taky považováno za nejdokonalejší v celé živočišné říši.

 

Chameleon vidí až kilometr daleko. Obrázek z každého oka vyhodnocuje mozek chameleóna zvlášť.

 

Má taky jazyk delší než tělo, ten není lepkavý a v klidu je dutý.

 

Teprve když dokonalé oko spatří kořist, naplní se jazyk tekutinou a během setiny sekundy se vymrští a kořist uchopí.

 

Všechno by šlo vědecky vysvětlit, jen ne, kdo mu tohle poradil?

 

Kdo byl tak vynalézavý?

 

A rovněž nevíme, a mám důvod se nad tím průběžně zamýšlet, na co takový chameleon vlastně myslí, jak myslí a jaká je jeho životní filozofie i pohled na člověka v souvislosti s tím, co všechno umí.

 

Na podmíněné reflexy a pouhý rozmnožovací pud dneska nehraju.

 

21305Njc.jpg

 

Nebo takový Upír obecný, který se živí převážně krví velkých savců. Nejčastěji krav. 

 

Kromě vědecky zajímavých vlastností těchto živočichů, o kterých jsme nedávno psali, já třeba žasnu nad jeho altruistickým chováním vůči ostatním kamarádům.


Vzhledem k obrovskému množství, v jakém žijí pohromadě, je pro ně samozřejmostí, že ti, kteří našli něco k snědku a nasytili se, vyvrhují část potravy, aby se podělili s hladovými kolegy, kteří neměli takové štěstí.

 

Možná by to šlo vědecky vysvětlit, jako nějaký pudový model, ale vlaštovek je třeba taky hodně a nedělají to.

 

21310ZDB.jpg

 

Pišťuchu velkouchou musí vědci zkoumat poměrně náročně, a potřebují k tomu kyslíkové lahve, zatímco tahle myška ne. 

 

Žije totiž a v pohodě dýchá i v 6 tisících metrech, kde už by pan Pavlov vrávoral a sípal.

 

Proč si nevybrala nižší polohy, kde žijí jiní savci?

 

21307OGF.jpg

 

Hroši si zase vyrábí opalovací krémy, což je taky k úžasu.


Mají totiž ve skutečnosti kůži mnohem zranitelnější, než to vypadá, takže je na zvážení, zdali ono úsloví „má hroší kůži“, je v tom kontextu, v jakém ho užíváme, právě na místě.

 

Hroší kůže je hodně choulostivá.

 

A proto ji má protkanou spoustou žlázek, které roní olejík s dobrým faktorem, aby se nespálil.

 

Jak na to přišel?

 

21309ODc.jpg


Kukačka kohoutí zase místo létání raději běhá, ale to by nebylo tak zajímavé.

 

Vedle toho, že si to mastí rychlostí 42km/h, je zajímavé spíš její vědecké nakládání se zdroji. Mimochodem, Asafu Powell, udělá stovku za 9,77 s. Téhle slečně by stačilo pouhých 8,57 sekund.

 

Mezi křídly má kukačka tmavou skvrnu, což je klasický solární panel.

 

Tím přijímá teplo ze slunečního záření, díky kterému se rychle prohřeje a získanou energii obratem investuje do tryskového sprintu.

 

Na co a jak myslela, když na tohle přišla?

Jenom ona.

 

A byla by toho spousta, ale to asi na úvod stačí, abych nadnesla, že ono to vždycky jenom vědecky nejde.

 

Vědecky se to líbí vědcům, protože pak nemusí žasnout.

 

Než se zamyslím nad hlavním tématem článku, použiji oslí můstek, respektive můstek býčí. 

  

Podle vědců jsou býci barvoslepí.

 

21308YjV.jpg

 

Upocený toreador s červeným hadrem je tedy na velikém omylu, když si myslí, že býka rozzuří jeho barvou.

 

Měl by tím padnout mýtus, že býka dráždí červená barva.

 

Vědci proto přišli s vysvětlením, že býci reagují na prudké pohyby látky, kterou je toreador provokuje.

 

No jo, ale proč tedy je jiný býk úplně klidný a můžete se před ním třepetat v kostičkovaných šatech (vlastní zkušenost, jen jsem neměla potuchy, že je to býk) a vůbec nic vám neudělá?

 

Naopak se s vámi placatí v ohradě a vy si klidně myslíte, ve svých deseti letech, že to je kravička a moc roztomilá, zatímco vaše matka za ohradou vyvíjí pro vaši záchranu rychlost kohoutí kukačky, čumí jako chameleon a má i takovou barvu, tedy když chameleon zvolí zeleno bílou.

 

Prostě proto, že býk v aréně ví mnohem víc.

 

Ví, zda tam je chlap s třepetavým hadrem, který mu chce ublížit, nebo malá holka s třepetavým hadrem, která se chce jenom pomazlit.

 

A ví to podle mého mnohem dřív, než do té arény vstoupí.

 

21303MDU.jpg

 

(Nesnáším koridu. Bytostně tím opovrhuji. Je mi to odporné.)

 

Tak.

 

A teď co všechno vědí naše zvířata, se kterými žijeme doma?

 

Podmíněné reflexy?

 

21318OTE.jpg

 

Ječmínek si poranil v pátek zadní nohu a fakt ho to, chuděru bolelo.

 

Nevěděli jsme, co se mu stalo a dělali jsme s Tomem kolem něho doslova psí kusy.

 

Litovali ho, prohlíželi, zkoumali, co se stalo, vystříhali jsme chloupky mezi polštářky, kysličník proběhl, svícení čelovkou na ránu … a Ječma sténal jako Dněpr širý do dáli.

 

Následovala vana, opláchnutí packy, opět litování a tolik odměn v podobě chutných piškotů, že si skoro zadělal na diabetes.

 

Tom odjel buggynou na ty Legendy, uběhlo mnoho hodin a já tu jsem s tátou sirotek, než pojedu dnes (sobota) za nimi.

 

Koukám z okna na Ječmu, jak straší cyklistu na kole hurónským řevem alá bostonský strhávač bizonů, a kterak u toho hopká po všech údech zcela ozdraven.

 

I vzala jsem zbytek kuřete a nesu to tomu vřískalovi ven.

 

„Ječmoooo, pojď si vzít“!

 

Mastil, jako kamzík.

 

„No vidíš, jak už ti to běhá“, povídám a významně jsem se podívala na jeho úd.

 

V tem moment se zhroutil k zemi a k pekáči se plazil ještě o něco dojemněji, než Meresjev.

 

21313ZDY.jpg

 

Nato se u pekáče smotal a počal si úd usilovně olizovat s výrazem krajního utrpení.

 

Akorát, že to byla jiná noha.

 

„Ty holomku, ty si řidičák nedělej, pleteš si strany“, povídám pokleknu a počnu mu zkoumat a promačkávat nožku.

 

21314MWM.jpg

 

Bolestivě hýkal.

 

I vzala jsem druhou.

 

Bolestivě hýkal.

 

21315YzE.jpg

 

A včil mudruj, Pavlove!

 

Vážně lze takhle rychle vypěstovat podmíněný reflex?

 

A čím je tedy podmíněný?

 

Piškotama?

Pozorností?

 

Pokud pozorností, pak ale i citem.

 

Dělat ze sebe chudinku, protože vím, že mě pak budou hladit a litovat, není přece pudové chování, to je chování citové a stojí za ním myšlení s ohledem na příčinu a následek a to ryze po rovině emocí a projeveného soucitu.

 

Co věcí si musel ten pes spojit dohromady a pamatovat, když nejenže věděl, že to bylo spojené s nohou, ačkoli zapomněl se kterou, ale že o té noze zrovna mluvím, když jsem poukázala na to, že je již zdráv.

 

Nehledě na to, že mu muselo v té sekundě také sepnout, jak se choval, když se fakt poranil.

 

Tím ho nepolidšťuji, nemám to ráda, protože nás to od zvířat vlastně vzdaluje a taky je to sebetředné. Jen trvám na tom, že o zvířatech nelze přemýšlet jen přes rozmnožovací a základní pudy či reflexy.

 

Tohle pud nebyl.

 

A reflex taky ne.

 

To je myšlení, paměť na detail, emoční paměť, emoční inteligence, shrnutí celé situace, analýza chování vlastního i chování druhých, ucelený obraz mnoha faktorů vnějších i vnitřních … a chcete-li, je to podvod.

 

21317MWU.jpg

 

No, pane Pavlove, Váš pes možná slintal.

 

Ten náš simuluje. laugh

 

21316ZmM.jpg

 

A já si prostě žasnu.

 

Michaela Kudláčková 


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 15 čtenářů průměrem 3.53 bodů z pěti


Čtěte také:

Chloupky pro krásu, pro zdraví, na ochranu… 
Je zlomená koňská noha opravdu takový problém? 
Kočka - posel jara 
Měsíček zahradní: Léči a umí zastoupit rosničku 
ROZHOVOR: Makéta Matějková rozdává kočkám naději. To je kočka, napsala  


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 14.06.2016 10:48
 

Krásný článek, Míšo. Mám podobnou zkušenost s tím, že psi umějí simulovat za účelem politování, pomazlení a případného piškotku na útěchu. Má sestra má psa, který je hééérečka první třídy. Kdysi ho na louce štípla do packy včela. Pes vyjekl, zkroutil se na kraji cesty a odmítl se hnout. Páníček ho musel v náruči odnést celou cestu domů, kde mu panička vytáhla žihadlo a dala piškotek jako bolestné. Milý pejsek se následující dvě hodiny tvářil, že je na umřeni, poskakoval po třech a byl neuvěřitelně přítulný. Když si ho panička s páníčkem pak přestali všímat, po zbytek dne normálně běhal a hlídal u plotu... Shodou okolností jsem ten večer přijela na návštěvu a hádejte, kdo mě přívítal? Pes s trpícím výrazem v očích a poskakující po třech tlapkách! V momentě, kdy mi panička vysvětlila, že dostal žihadlo, ale už je v pořádku, milý pes pochopil, že byl prozrazen, položil čtvrtou tlapku na zem a odpelášil na zahradu.

A podobných příhod typu "jsem na umření, pomazlete mě" bylo od té doby dost. Nikdo mi nenamluví, že psi neumí myslet.

 
Avatar
post Zaslal: 14.06.2016 08:08
 

Moc díky za doplnění, hodně zajímavý příspěvky!

Love it

 
post Zaslal: 13.06.2016 21:56
 

Holky, já tady budu dělat ty videa a celou tu repku snad do rána...Help

 

...ale fakt to stojí za to, tak mě to netrápí. Jenom nic jinýho nestíhám.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 15:54
 

ROFLROFLROFL moc děkuji za článek - ale stejně mě nejvíc dostal Ječmínek - to je vypečený  boreček ,  ten to s vámi prostě  umí. 

 

Zvířata jsou úžasná ... neustále mě udivuje, jak přemýšlí - a kdo tvrdí, že myslet neumí , tak nikdy zvíře neviděl.

 

Hyenko - náš kavalír  taky aportuje,hned  od štěnete. Tři psy před ním jsme to učili a nenaučili, nebavilo je to - a tenhle náš současný začal aportovat pár dní po té, jak jsme si ho dovezli ... aniž bychom se nějak snažili. 

 

Synova kamarádka má borderku,která nikdy neviděla ovci - až na dovolené - byli a procházce a asi 200 metrů od nich se páslo stádečko ovcí, v borderce se okamžitě  projevil nějaký pud  a hned ovečky sehnala do stáda  a dovedla  k paničce, čekajíc velkou pochvalu. Ale panička byla na nervy, měla strach, že jí někdo sprdne, nebo dokonce obviní, že chce ovce ukrást. Naštěstí se jim podařilo ovečky nahnat zpět na původní místo.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 15:50

Odpověď na příspěvek #190926
Uživatel: Hadatko

Hyenko Žužla je přímo k užužlání !
 

Díky! Mazlení od kohokoliv je stejně její nejoblíběnější zábava!

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 15:46

Odpověď na příspěvek #190922
Uživatel: Lucia Bohrn

Jinak to byl hrozně zajímavý člověk i v tom, jak žil. Byl defakto prvním...
 

To je moc zajímavé, to jsem po tom tolik nikdy nepátrala a že Pavlovův reflex je dost známý....Wink Znám i u sebe, když myslím na nějakou dobrůtku a úplně jí vidím.....Tady se jeden dozví věcí Ok 

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 15:42
 

Hyenko Žužla je přímo k užužlání Pohladit !

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 15:41
 

Míšo Ok zdravím tebe a hnedka Ječmena.. Smart evil. To jsem se usmívala u čtení a máš to moc pěkně napsané...je to fakt, že zvířátka si s páníčky dokáži pěkně pohrát a ochočit si je k obrazu svému..A kdo by se zlobil na ty psí hnědé oči Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 15:03
 

Jinak to byl hrozně zajímavý člověk i v tom, jak žil. Byl defakto prvním propagátorem zdravého životního stylu. Co kázal to i žil. Jedl střídmě a prostě, hodně zeleniny a ovoce, celozrných potravin, nepil alkohol, nekouřil. Tělesnou práci a pohyb miloval víc, než duševní. Každý den běhal, hrál ty jejich gorodki, byl v tom přeborník, byl zapálený cyklista. S jedním známým dlohověkým sochařem se vsadil, že se dožije 100 let. Bohužel, když mu bylo 87, jel v té pravé ruské zimě od přátel, kikslo mu auto. Musel jít v tenkém kabátě několik kilometrů, navíc byl v rekonvalescenci po chřipce. Doma ulehl a už nevstal. Pacient si sám stanovil diagnózu, pneumonie, otok mozku.  Pitva do potvrdila do písmene. 

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 14:43
 

Když přistupuji k pokusu, na jehož  konci může dojít ke  smrti  zvířete, pociťuji drtivý, mou práci ztěžující soucit, že si dovoluji ukončit jásavý život, že jsem  katem živého stvoření. Když řežu, ničím živoucího živočicha, snažím se v sobě v zájmu  důležitého pokusu  zadusit palčivou výčitku, že má hrubá, neuctivá ruka ničí ten nepopsatelně umělecký mechanizmus, jakým každý živočich je. Snažím se to snášet v zájmu pravdy, pro užitek lidstvu. Mne, mou činnost spojenou s vivisekcí,kterou provádím jen v absolutně nutných případech, chce  někdo mocný postavit pod čísi kuratelu, neustálý dozor. Přitom zabíjení a samozřejmě i týrání zvířat a živočichů pouze pro čísi potěšení a uspokojení nejrůznějších prázdných rozmarů, zůstává nadále bez potřebné pozornosti úřadů.

..................................................

Proto si rozhořčením a hlubokým přesvědčením říkám, a dovolím si to říci i ostatním: nikoli, tady se (pronásledování Pavlova úřady) nejedná o vysoké a ušlechtilé pocity lítosti ke strádání všeho živoucího a cítícího tvorstva! Je to pouze další ze špatně zamaskovaných  projevů věčné a nehynoucí nenávisti  a boje ignorance a malosti proti vědě, temnoty proti světlu!  

...................................

I.P.Pavlov , 1931

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 14:16
 

Míšo, moc hezký článek! A zajímavý, taky ho dám přečíst mladýmu.

-----------------------------------------------------

Jinak se pozastavím u úvodu, abych napravila, s dovolením, reputaci pana Ivana Petroviče Pavlova. Byl to fenomenální, hodny člověk a osobnost, a jeho životopis by byl dlouhý, dovolím si vypíchnout jen podstatné. Obecnou školu a střední absolvoval v duchovní škole. (Jeho rodina ho chystala na profesi kněze, jak bylo v rodu pravidlem). Pavlov se vymanil a dal se na práva. Z práv, jelikož se začal zajímat intenzivně o nervový systém živočichů (talent), přešel na přírodovědeckou fakultu. Byl to první Rus, který dostal Nobelovku, a za co? Za objevný výzkum fyziologie trávicí soustavy člověka, a kromě jiného vymyslel hodně postupů operací žaludku atd., co se dělají dodnes. Později se začal intenzívně zajímat o nervový systém a zkoumat ho. Byl zakladatelem nauky o chování, v podstate sumarizátorem vyssi nervove cinnosti, terminologie podmineny a nepodmineny reflex,jak uvadi Misa.

----------------------------------------

Zivot mel desny. V rozkvetu vedeckych sil (kdy zil velmi slusne jako profesor a vedec) prisla revoluce, se kterou nesouhlasil a verejne se nebal na sympoziich svuj nazor sdelovat. Svedska akademie ved, Americani, Anglie, vsichni ho zvali k nim pracovat a zit. PAvlov jako rusky patriot (rozumej toho cenneho Ruska) neodjel, doslova v Rusku nuzoval a pres sve genialni objevy a praci trel bidu s nouzi. K jeho znelibeni taky prispelo to, ze se ozenil s chudou  Zidovkou, cimz se od nej odklonila i jeho bohata praoslavna rodina.

--------------------------------------------

Pokusy se zviraty byly pro Pavlova tryzni, tedy ty, kde se zvirata podrobovala neprijemnym zakrokum, atd. Miloval lidi, deti, miloval nesmirne zvirata. Uvedomme si ale, ze v tehdejsi dobe se jinak k vyznamnym objevum prijit nedalo. Svuj nazor na pokusy se zviraty Pavlov zminuje mnohokrat. V dalším příspěvku přeložím, mmnt.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 12:02
 

To je Žužu. po práci Smile. Mohla by se živit jako zkušebník matrací Wink.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 12:00
 

21336OWN.jpg

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 08:59
 

Míšo, moc děkuju za zajímavý článek, už se těšim, až se vrátí synek se školy, abych mu ho dala přečíst.

Máme nového pejska, 3měsíční štěně a všimli jsme si, že má zřejmě telepatické schopnosti. Když jsme s manželem pryč a hlídají ho děti, tak se prý řítí ke dveřím o chvilku dřív, než je z okna vidět, že jsme přijeli, tedy když jsme ještě někde na začátku vesnice...

A z dětství si pamatuju vlčáka, který jednoho dne kolem 11 hodiny začal z ničeho nic strašně výt a kňučet a odpoledne jsme se dozvěděli, že jeho páníček měl v 11 hodin autonehodu a zemřel...

 

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 08:20
 

Zvířata, hlavně domácí mazlíci mě nikdy nepřestanou udivovat, zážitky s nimi by vydaly na několik románů. Třeba vím, že se s nimi jde v pohodě domluvit telepaticky. Přeborník na to byla moje kokřice Míša, se kterou jsem prožila krásných 9 let. Klidně jsem si v posteli četla knížku, a začala jsem přemýšlet, co budu vařit- Míša začala kňučet, a slintat, jako by to jídlo už bylo na stole a ona loudila pod ním. Na procházce neznámým terénem odbočovala vždycky tam, kam jsem chtěla já, aniž dostala jakýkoliv povel, stačilo se trochu soustředit. Teď mám místo ní Žužlu, kavalírku. Ani ta mně nepřestává udivovat. Naposledy aportem. Nikdy aportování nezkoušela, ani ho neviděla (jsou jí 2 roky). Před týdnem u nás pobývala šestiletá neteř, a hrály si na zahradě. Kája někde našla balonek, a zavolala- Žužu, aport! Než jsem stihla říct, že Žužu to neumí, Žužla se řítila nazpět s míčkem v tlamě, předpisově ho položila malé k nohám, sedla si a vrtěla ocasem. Padla mi brada, míček pak aportovala ještě několikrát, než to Káju přestalo bavit. Byla u toho i moje máma, a nechápaly jsme ani jedna, z původní rodiny to Žužla nemá, přivezla jsem si ji v necelých 2 měsících.

 

 
post Zaslal: 13.06.2016 06:34
 

Moc pěkný článek.A k druhé části, mám také podobné zkušenosti s domácími mazlíčky,obzvláště s kočkami.Na toto téma běžel na ČT zajímavý mini seriál (tuším 4 díly)  o britském výzkumu koček.Porovnávali chování koček ve městě a na venkovské farmě,kde vyšlo najevo,že se tak dokonale přizpůsobí prostředí,že dokáží změnit způsob života ze společenství,které si vzájemně pomáhá-farma na nezávislé solitery-město.Snažili se i o rozluštění kočičího mňoukání a výsledkem je, že kočky mezi sebou nekomunikují hlasem.Každá kočka si vytváří zvláštní řeč určenou jen pro svého páníčka a docela pěkně s ním cvičí.Je tam spousta záběrů skrytou kamerou i různé pokusy,dost zajímavé.Nejsou zvířata hloupá,hloupí jsou jen lidé ve svém pocitu nadřazenosti a doufejme,že na to nedojedeme.I když popravdě mnozí by si to zasloužili.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2016 03:48
 

Děkuju za zajímavé psaní o zvláštnostech ve zvířecí říši - to v první polovině článku.

 

A s druhou polovinou naprosto souhlasím. Coby dítě jsem ze zvědavosti přečetla jakousi "odbornou" knížku  s názvem "Mohou zvířata myslet?" - pojednání ústilo v závěr, že samozřejmě nikoli. Opravdu ještě v 80. letech panoval ve vědeckých kruzích (a myslím, že nejen v tehdejším socialistickém bloku) obecný názor, že zvířata nemyslí. Už tehdy v dětství mi přišlo neuvěřitelné číst něco takového, jako že existuje na jedné straně člověk s dokonale rozvinutým myšlením a na straně druhé veškerá zvířata s myšlením nulovým. Od té doby se naštěstí, podle toho, co se mi náhodou k tématu dostalo k přečtení, vědecký názor přece jen změnil, a v současnosti se tedy zvířatům určitá omezená schopnost myšlení přiznává. - Přitom by snad i laik vydedukoval, že stupeň myšlení se zřejmě různí podle jednotlivých zvířecích druhů. Osobně bych odhadla, že myšlení lidí se bude odlišovat od myšlení těch nejinteligentnějších z ostatních zvířat, především savců, méně, nežli se mezi sebou liší myšlení těchto nejinteligentnějších zvířat a nižších živočichů. Právě takové zkušenosti, jakou Míša popsala se svým psem a jaké má mnoho dalších lidí se svými domácími zvířaty, jsou nejlepším důkazem, kolik toho má mozek člověka a zvířete společného!      

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist