Nazeleno

Před pár dny jsem navštívila náš městský plavecký bazén a všimla jsem si obrovské dřevěné krabice plné igelitových tašek hned vedle koše taktéž plného igelitek, akorát zmačkaných. Hodinu si v nich posedí boty a pak se jedna po druhé poroučí do koše. To by ještě nebyla taková katastrofa, kdyby to byl jediný případ zbytečného plýtvání plastem, jenže není.Tahle bedna mě donutila k celonedělnímu přemýšlení.

Máme za co být vděční!

Naše soužití s přírodou by mělo být spíše symbiotické, ne parazitické. My si ale bereme, co se nám hodí a moc pěkně to Zemi neoplácíme. Co myslíte?
Země nepatří lidem, ale především patříme my k Zemi.

Je v tom možná i trocha té lenosti.

Zdá se mi, že jsme zpohodlněli a tak trochu zlenivěli. Jsme přece „moderní “. Proč bychom si kupovali mrkev, celer a petržel zvlášť, když můžeme v obchodě popadnout polévkovou zeleninu naservírovanou na polystyrenovém tácku, pěkně zabalenou v potravinářské folii?

Koupit si salát už natrhaný v pytlíku je jednodušší než si ho čerstvý natrhat do mísy sám, ne? A to není všechno. Okurky jsou zabalené ve folii, pomelo je zabalené kromě folie ještě v plastové síťce. Nemluvě o tom, že téměř všechny obaly jsou mnohem větší, než je potřeba.

Jsme zaplaveni plasty, sklem, hliníkem, papírem a tak dále a tak dále.

Tohle všechno se sice dá recyklovat, ale ještě účinnější by bylo nevytvářet odpadů víc, než je nutné.

Nedávno jsem četla článek o ženě, která už 2 roky nevytvořila odpad žádný.

ZDE

To je jistě výjimečný případ.

Pro dnešního člověka, obzvláště pro člověka starajícího se o rodinu, by bylo téměř nemožné žít takovým způsobem.

Co ale můžeme udělat všichni?

Je tu pár věcí, které jsou poměrně jednoduché, a může je s trochou vůle udělat opravdu každý. Na příklad si na nákupy brát vlastní tašky a nebrat si pokaždé novou jednorázovou.

Nepoužívat plastové příbory, tácky a kelímky. Já s sebou stále nosím alespoň svoji lžičku a láhev, abych si nemusela každý den kupovat novou petku.  A když máme možnost, můžeme volit výrobky nezabalené.

Jeden pytlík svět nespasí, ale když každý přispěje svou troškou do mlýna, tak se mlýnské kolo roztočí nebo aspoň pootočí 

Je také dobré ohlížet se na to, odkud produkt pochází, jak a z čeho je vyroben a zda při jeho vzniku nedocházelo k porušování lidských práv a ničení vzácných přírodních oblastí.

Vezměme si takový palmový olej.

V Indonésii je pro pěstování palem ročně zabráno průměrně 300 tisíc hektarů půdy, za posledních 20 let bylo 10% odlesnění v Indonésii a Malajsii právě kvůli novým plantážím a na každou tunu vyprodukovaného oleje unikne 860 kilogramů oxidu uhličitého.

Plantáže mají velký dopad i na orangutany.

Přichází o místo k žití, o potravu nebo dokonce uhoří při vypalování pralesa. Prognóza je taková, že za 20 let orangutani zmizí z divočiny úplně. To jsou děsivá čísla, ale byznys je byznys. Od té doby, co to vím, se produktům s palmovým olejem vyhýbám obloukem.

        Zdroj: 320 000x obrázky

Schválně si zkuste vypočítat svoji ekologickou stopu, ať víte, jestli země unese vaše kroky.

ZDE

Průměrný občan České republiky má ekostopu 4,9 gha(globální hektar) /os., přičemž k dispozici je pouze 1,8 gha/os.

To znamená, že kdyby žil každý, jako průměrný Čech, potřebovali bychom cca 2,7 planety…

Majda

[sexy_author_bio]

Fotografie: Autorka