Kanec a konec!

Tohle vydání, tedy tento den bude, v zájmu vašich dušiček a jejich snad příjemného rozvoje, celé přírodní. To proto, abych si vás trochu připravila na zítřejší, trochu těžkotonážní článek v hlavním vydání i upoutávku na téma k Popelení. I sama sebe jsem šla trochu připravit. Kam jinam, než do lesa. Vzala jsem oba psíky, tedy Bonie i Ječmínka…

… asi o tom nemusím mluvit, ale neznám místo, kde by člověk lépe nechal odpočinout a zregenerovat duši i tělo, než je les.

 

Už jsme o tom mluvili v diskuzi s Hádětem, ale já se v lese nebojím a to ani v noci.

 

Naopak, fascinuje mě ve dne veselou a žertovnou atmosférou a v noci mystikou, ochrannou náručí i královským majestátem.

 

Stromy v noci nespí.

 

Stromy jsou ve dne veselé a kontaktní a v noci pozorné a jejich hlasy jsou tiché a důstojné. Když se chce člověk potěšit a poveselit, musí do lesa za dne.

 

Jestli se chce něco dozvědět, pochopit, dojít k poznání i pokoře, musí do lesa v noci.

 

Nevím, do jaké míry tohle chápali moji dva průvodci, v každém případě je vycházka zjevně bavila.

 

Ověřila jsem si rozdíl mezi mužem a ženou a to i v psí říši.

 

17473ZDQ.jpg

 

Zatímco Bonie se způsobně poflakovala a hlídala si, kde jsem, naprosto bez obtíží přišla na zavolání a spíše si vše prohlížela, Ječma, jako správný chlapík čmuchal, ochutnával, zodpovědně a soustředěně omočoval a na zavolání reagoval až ve chvíli, když jsem mu začala vyhrožovat smrtí.

 

Prostě měl mnohem odpovědnější úkoly, vyplývající z povinnosti teritoriální kontroly, než Bonie, která šla skutečně na výlet a ne do práce.

 

Tomáš, který stále ještě lehce žehrá na od buků namožené rameno (více v ranní kávě) se mnou nešel, ale doporučil mi cestu k jezírkům.

 

Tam jsem také šla, ale pak jsem si uvědomila, že bych tam nedošla, protože ve čtyři jsem měla ještě jednu milou paní, a tak jsem to u Hříbkoviště stočila a vydala se hlubokým borem směrem ke školce a Nastěnčinu pařezu. (ukážu později).

 

Cestou jsem viděla hodně věcí, které se mi moc líbily, a moje duše mlaskala.

 

Ječmen taky mlaskat, protože objevil nějakou zdechlinu, ale byl tak daleko, že se mi nechtělo zjišťovat, po čem se mu půjde dobře na záchod.

 

Když jsem procházela částí hlubšího lesa, kde „roste tmavé kapradí“, přiběhla Bonie, nalepila se mi na nohu, dívala se žalostně a kňourala.

 

Vyhodnotila jsem situaci tak, že patrně na něco šlápla a že jí to bolí.

 

Rozhlédla jsem se, kde je Ječmen.

 

Zahlédla jsem jeho zadnici vystrčenou o mnoho metrů dál z ostružin.

 

Sedla jsem si na bobek k Bonie s tím, že jí pacičku zkontroluji.

 

Vydrápala se mi na krk a koukala zpět, odkud jsme přišli.

 

Tak ty jsi unavená, princezno? Chtěla bys jít zpátky? Ale vždyť jdeme, ty malý srabíku, jenom jinudy“, ujistila jsem ji a vzhlédla.

 

Asi necelých 30 metrů ode mě se na mě díval obrovský, tmavý rypák.

 

Bylo mi jasné, že to je průšvih, protože se kanců sice nebojím, ale na jaře je to jiná. Už mě s maminou jednou bachyně honila a dlužno říci, že jsem nikdy od té doby (bylo mi deset) neviděla mámu tak rychle utíkat, aby mě vlekla za sebou tak mocně, že jsem vlála ve vzduchu.

 

Tu bachyni jsem tehdy ani neviděla, jen ta malá prasátka, co jsem si s nimi chtěla hrát a odkud mě máminy ruce doslova vyrvaly.

 

Tentokrát jsem se dívala tomu praseti přímo do obličeje.

 

Očima jsem zkontrolovala okolní bor a vyhlížela strom, na který se vydrápu, a kde asi strávím poměrně dost dlouhou dobu.

 

V duchu jsem poděkovala své prozíravosti, že jsem se nejedla, než jsem šla, a že bez tekutin vydržím minimálně do doby, než mě Tomáš nechá hledat, což nebude dlouho, protože se mi nedovolá a ví, že celodenní výlet pořádat nemohu.

 

Prase na nás upřeně zíralo a já se bála, … ne, já byla podělaná se jenom pohnout.

 

Nic jiného než  „to nic, to bude v pohodě“, mě nenapadlo. Upřímně nevím, komu jsem to vlastně říkala.

 

Na to se zvíře zvedlo.

 

Zjistila jsem, že je mnohem větší, než jsem myslela, protože před tím leželo.

 

Bonie zcepeněla.

Také jsem zcepeněla.

 

Prase se ale normálně otočilo zády a pomalým krokem, opravdu velice ležérně, až znuděně odešlo!!!

 

Ještě asi pět minut jsem se nepohla a Bonie jsem také nemusela přemlouvat.

 

„To byl kanec, Boninko“, vysvětlila jsem a vrátila se mi krev do periferních oblastí.

 

Ječmena, který kolem toho, naštěstí to byl kanec a ne bachyně, musel projít, jsem našla v pohodě u školky. Prostě to prase přešel, on sám ho nezajímal, a já ho zjevně otrávila svou přítomností.

 

Klika.

 

Musím ale říct, že i skvělý zážitek, i když jsem se strašně bála.

 

Opravdu nejsem tak investigativní, abych vám ho vyfotila, ale leželo tady:

 

17465YzE.jpg

 

Zbytek cesty byl pěkný, příjemný a já mám na co myslet.

 

No a zde byla Nastěnka. To je její pařez, protože „pařez už je samý květ“ yes

 

17469ZmZ.jpg

 

A tady Nastěnka ještě nebyla.

 

17466MjR.jpg

 

17467NzN.jpg

 

A tady jsou pařezy, co se mají rádi…

 

17468OWI.jpg

 

Prostě les je úchvatné místo!

 

I s kanci flegmatiky.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 11 čtenářů průměrem 4.55 bodů z pěti


Čtěte také:

Chyťte si tu bestii! 
ROZHOVOR: Škeble říční - "Ráda bych dožila svou průměrnou třicítku"  
Seriálek s chutí dálek: DIOVO OVOCE – DIOSPYROS KAKI 
Víš, co jíš? A že ne! 
Vodní meloun - letní lahůdka i lék 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 14.05.2015 08:46

Odpověď na příspěvek #139082
Uživatel: hyenka

Z divočáků mám velký respekt. Vloni se přemnožili, a proháněli...
 

U nás je jich moře a nejhůř, když mají mladé, to se tedy taky bojím, naštěstí jsem je viděla vždy z dálky, to bych snad vylezla i na strom, jak to neumím....Run

 
#139132

post Zaslal: 14.05.2015 00:44
 

Michalko, vím, jaký strach jsi z čunka měla.

Před mnoha roky jsem byla v lese na borůvkách.

Seděla jsem na bobku a zaujatě ty kuličky sbírala.

Cosi mě přinutilo zvednout hlavu.

Ä zcepeněla jsem.

Sotva dva metry ode mě stál obrovský jelen.

Koukali jsme si do očí.

Nedokázala jsem se pohnout hrůzou.

Ani by mě nemusel nabrat na parohy. Stačil by kopanec a bylo by po mně.

Stál tam dlouho. Bez hnutí.

Já se nejen nepohnula, ale ani jsem nedýchala.

Vůbec nevím, jak dokázal přijít, aniž bych ho slyšela.

On stejně tak najednou zmizel.

Nezapomenutelný zážitek.

Od té doby vím, jak to nádherné zvíře je veliké a jak překrásné oči má.

Ale už nikdy si to nechci zopakovat.

 
post Zaslal: 13.05.2015 22:46
 

Jů děkuju za super příspěvky. Ok

 

No aby toho nebylo málo, (nevím, co se děje, že se tento týden setkávám se zvířátky face to face), pleju si brokolici, zaberu a ... čumí na mě hraboš.

 

Chtěla jsem mu vynadat a pak jsem zjistila, že podkousal "šlahounovce", který šel líp vyndat.

 

Tak si říkám, kdybych ho na druhém konci zahrady krmila, třeba by neokusoval kosatce zespoda a jen podhrabával šlahounovce. 

 

Ještě to promyslím. Wink

 
Avatar
post Zaslal: 13.05.2015 17:15
 

Míšo Love it přeji pěkný den, Opět jsem se ráno v práci culila na placatý monitor Cool při čtení tohoto článku Ok, opět božsky napsáno a úplně cítím ten klid a tu vůni lesa, mmch je moc krásný ! Živě jsem si představila :-), jak Míša obepíná strom v dostatečné výšce a celá žíznivá a vyhládlá čeká, až jí někdo objeví Cool. Jo kanec je kanec a musím jen napsat, že jsem zatím takto na žádného nenarazila Smile, chodím do lesa dost hluboko a tam, kde je to rozryté od kanců, je vždy houbový ráj a kdyby se vedle mě, když jsem sehnutá u hub objevil  kančí rypák Sealed netuším, co by to se mnou udělalo. Ale myslím, že mi to nehrozí Wink, chodí se mnou malé hádě a to neustále mluví a mluví ..vysílá své dotazy do éteru směren ke mě,  že by i ten kanec raději dobrovolně utekl před námi OMGRun

Potkaly jsem spolu jen srnku a ta byla jen kousíček od nás..jak se rychle objevila, stejně tak i zmizela...

Až půjdu v létě do lesa na houby, budu muset přidat do košíku i digitál, abych také ulovila tu uklidňující zeleň, tedy krom černého prasete.  Míšo úžasné fotky Ok !!!!

 
post Zaslal: 13.05.2015 15:34
 

Míšo, pos-ra-la bych se strachy. Surprised

 
Avatar
post Zaslal: 13.05.2015 13:32
 

Z divočáků mám velký respekt. Vloni se přemnožili, a proháněli se nám v poli přímo za domem. Ale jinak je z nich móóóc dobrý gulášek.Wink

 
Avatar
post Zaslal: 13.05.2015 13:23
 

Míšo,při čtení jsem si vzpomněla,jak jsme byli před lety na houby se sousedy a já se od nich poněkud vzdálila. Najednou kousek ode mne slyším chrochtání. Tak volám-hele,nedělejte si ze mně srandu,na to vám neskočím......Vesele pochoduju dál,chrochtání a kvikání se přibližuje a spolu s ním z druhé strany lesa volání souseda. No-co budu povídat. Vzala jsem otočku,rychlost mého běhu nabírala,být to nějaký závod,s přehledem aspiruju na první místo. Hrůza v očích a smrt na jazyku. Za sebou jsem slyšela tisíce kančích kopyt-samozřejmě za mnou nic neběželo. No prostě-natrefila jsem na bachyni.Ale dopadlo to dobře naštěstí

 
Avatar
post Zaslal: 13.05.2015 13:07
 

To si Míšo asi musela mít druhé vánoce. Smile

Ten "tvůj" byl asi unavený. Wink

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist