„Já viděl divoké koně“ my zase pratuříky!

Slíbila jsem reportáž z místa, kde byl u nás odstartován nebývale zajímavý projekt, České krajiny, který se mi strašně líbí. Myslím, že se vám také bude líbit. Možná o něm dávno víte. Dlouho jsem plánovala se podívat, jak se daří v Milovicích divokým koním, zubrům a praturům, kteří sem byli vysazeni. 

Naplánovala jsem výlet s dcerami a jejich polovičkami a pravda, mohli jsme si vybrat menší zimu.

Výlet proto netrval tak dlouho, jak jsme plánovali, protože prostor bývalého ruského vojenského pásma je obrovský, a tudíž je obrovský i domovský prostor pro divoké koně, pratury a nově také zubry.

Zubr je obrovské zvíře, tak velké, že byste tomu nevěřili, pokud byste u něj nestáli.

Pratur, je něco jako divoká kráva, ale je trochu větší a huňatější.

Přijeli jsme v době, když se kus dál u silnice konal offroad, což je tedy taky podívaná a jednu fotečku jsem si neodpustila.

VŠECHNY OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT

(člověk nesmí zapomenout, když vystupuje, z čeho vystupuje. Hned, jak jsem to viděla, vzpomněla jsem si na Bridget Jones . Ale hnedle bych se projela.)

No ale na nás čekali koníky, zubři a pratuři.

Doufala jsem, že se nám povede spatřit i mláďata, která se tu v dubnu narodila.

http://www.ceska-krajina.cz/1677/prvni-hribata-divokych-koni-pokrtil-pisnickar-jaromir-nohavica-stredocesky-hejtman-a-starosta-milovic/

http://www.ceska-krajina.cz/1671/prvni-cesky-pratur-v-rezervaci-v-milovicich-se-narodil-dnes-pred-polednem/

Nikdo lepší, a ničím lepším, nemohl první miminka narozená do nového domova uvítat a pokřtít, než pan Nohavica.

A hříbátka následovala pratuřátka.

No naše vyhlídky dopadly tak napůl, ale stálo to za to.

Jeden je rád, když vidí, že něco tak naprosto zbytečného, blbého a negativního, je nakonec k dobru věci v tom, že díky mnohaletému zákazu vstupu, který do prostoru sovětského hájemství na našem území platil, je tady příroda absolutně nedotčena, krásná a ryzí.

Člověk poslední dobou dělá jen málo věcí, které by bylo možné hodnotit s ohledem na přírodu pozitivně a jako přinos pro ni.

Tak já myslím, že nápad s využitím rozsáhlého území kolem Milovic v rámci projektu vrácení do naší české krajiny divoké koně, zubry a pratury, kteří tu dříve žili, patří mezi ty dobré počiny současného člověka.

Zubři, které jsme neviděli, ale rozhodně se za nimi ještě vydáme, byli na počátku 20. století v přírodě vyhubeni člověkem.

V zajetí se dochovalo pouhých 12 posledních zvířat schopných reprodukce.

Přesto se povedlo je nejen zachránit, ale dokonce do volné přírody a to i tady u nás vrátit.

Super!

Koníci byli až dál, ale zato jsme viděli a můžu vám ukázat pratury a hlavně jsme měli štěstí a spatřili jsme i malá, už tady u nás narozená pratuřátka.

Celá milovická krajina, místní biotop a ráz připomíná více krajinu někde zcela jinde.

Je zajímavá krásná a tak nějak osobitě syrová.

Zjevně se tady ale novým, nebo spíše raději staronovým obyvatelům moc líbí.

Je to nádherné, koukat do dálky a uvidět malé stádo volně žijících, tak velkých zvířat a dokonce s mladými, kteří jsou svobodní, zcela skuteční a bez větších zásahů člověka, tady vedle nás nerušeně žijí.

Mám z toho skvělý pocit.

Nezisková organizace Česká krajina spolupracuje na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

www.ceska-krajina.cz

Náš další nedělní program byl také zajímavý, ale to už v ranní kávě.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]