Cibule s překvapením

O víkendu jsem opět válčila na zahrádce s živly, škůdci a plevelem. V tomto předem prohraném mači jsem si přeci jen našla něco pozitivního. Vysoké teploty v kombinaci s vlahým deštíkem posledních dní dělaly s cibulovinami hotové divy. 

Jak zmlsaná srnka jsem poskakovala od jednoho záhonu k druhému a kochala se.

Nechala jsem se loni na podzim zlákat nádherným katalogem jistého zásilkového obchodu s květinami. Na křídovém papíře na mě mrkaly květy roztodivných barev, tvarů i velikostí.

Objednala jsem.

Ještě dokud slunce hřálo, byly cibulky s takřka mateřskou péčí uloženy do hlíny a…zapomněla jsem na ně. Jak je ostatně mým dobrým zvykem. O to větší bylo mé překvapení kolik a především kde co vylezlo.

Tuhle úchylku mám z části od maminky.

Je nadšená zahradnice profesí, duší i srdcem. Na okamžik jsem přestala skotačit mezi tulipány a narcisky a vytočila její číslo. Přeci sdílená radost je dvojnásobná radost. A tak jsme se tak na dálku trumfovaly, které z nás vylezl prapodivnější květ.

Trochu jsem si musela i postěžovat, nad narcisky.

Napřed jsem si myslela, že jsem se jen překoukla, nebo nějak pomýlila při objednávce, když mi jedny obzvlášť hezké vylezly sotva deset centimetrů nad zem. Pak ještě jedny a do třetice ještě.

Kvítky jen o málo větší než přehnojené sedmikrásky mne trochu zaskočily.

Nevím proč, ale nemám ráda skalničky, zákrsky a prostě takové ty mini kytičky, které zahlédnete, jen když v potu tváře na všech čtyřech hledáte krtka nebo plevel. Když už tak zásadně kultivary s přízviskem Gigant, Obr, Goliáš apod. Prostě pořádná kytka.

Nemám doma ani takhle malou vázu.

A jak si tak s matinkou breptáme o počasí a zahrádce, padl mi zrak koutkem oka na cosi růžového.

Napřed jsem se chtěla zlobit na děti, že zas neví, kde máme odpadkový koš. Po bližším pohledu, jsem však chtěla být sprostá na dotyčného prodejce květin a to hodně.

„Hele, mami, nebudeš mi věřit, ale ti blbci mi poslali i tulipány velikosti pro panenky.“ Zaklekla jsem nad záhon a potvrdila neblahou domněnku.

No fakt, zírala jsem na tulipánky s délkou stonku 3cm.

 „No viděla jsi už někdy tulipán s třícentimetrovým stonkem? Vždyť to vypadá jak pohozený obal od sušenky…“ maminka má bohaté zkušenosti a ještě bohatší fantazii.

Vyprskla smíchy a prořehtala mi několik minut tarifu.

Zírala jsem na ně a musela se smát také.

No řekněte, já milovník obříků a nenasytných Adél, které na potkání vypadají, že by dokázaly zhltnout i sousedovic psa. Já, která se nejraději dívám květinám z očí do očí, aniž bych musela ležet. …

Nyní jsem hrdou majitelkou pidinarcisků a tulipánů liliputánů nesahající výš než k mým kotníkům.

V té absurdní chvíli mi nějak přirostly k srdci. Stála jsem nad nimi a připadaly mi miloučké. Já se snad ještě na stará kolena přeorientuji.

Ještě chvíli však počkám.

Právě mi došlo, že jsem minulý týden naházela do záhonu hlízy lilií, které došly ze stejného e-shopu. Minulý týden ještě všechno vypadalo nadějně.

Liliputánky už nedám, ale pro jistotu jdu zjistit, jak se dá reklamovat něco, co nějaký čas leží v zemi. Nemyslím tchýnina psa.

Už má dávno nového a byla bych velmi nerada, kdyby se stal obětí něčeho, co přišlo omylem ze zásilkového obchodu třeba jako mix letniček.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]