Stavební deník

Ne nadarmo jsou vyzdvihovány výhody vyhoření oproti stěhování. Mělo by se to tesat do žulového šutru, psát na bankovky a vyšít na státní prapor. Nemyslete si, že stěhovat firmu je o něco jednodušší. Stěhovat firmu po dvaceti letech je ….. došla mi slova.

Hodlám požádat ministerstvo pro místní rozvoj o dotaci na barvu na vlasy, kterou bych překryla šediny.

 

Za chvíli ovšem nebude co přebarvovat, protože mne vlasy opustí stejně jako poslední zbytky optimismu.

 

16623ODN.jpg

 

Pozn. red. Toro, báječný článek. A to je pro Tebe!! cheeky

 

Po dvaceti letech zvednout kotvy bylo bolestivým procesem rovnajícím se porodnímu martyriu. Rozhodnutí padlo již loni v červenci. Od té doby náš veškerý čas pohltili řemeslníci, materiál, architekt, úřady a to všechno i přesto, že jsme až do té doby nevěděli o výše jmenovaném zhola nic.

 

A to je ještě slušný výraz na to, jak málo jsme byli zasvěceni do problematiky rekonstrukce. Vlastně jsme do toho šli stylem: tuhle to trochu opravíme, támhle něco vyměníme a za dva měsíce bydlíme.

 

Tak takhle to prý nechodí.

 

Na chytráky typu: „Je lepší stavět nový než opravovat starý,“ už jsem alergická, protože to vím taky. Kdybychom tenkrát štrejchli flexou o plynovou trubku, byli jsme na tom líp.

 

Takhle přišel elektrikář a řekl, že do staré instalace se nenapojí a vyrval nám všechny dráty ze zdi.

 

Pak přišel instalatér s myšlenkou, že plastovou trubku do litinové nenapojí a vyrval nám všechny odpady.

 

A zedník řekl, že křivou zeď nenarovná a strhl jí.

 

Jenže jsme potřebovali sklad a ne kůlnu a ne squot ale bezbariérovou dílnu.

 

A tak jsme to vzali z gruntu.

 

Ne, do poslední chvíle jsme nevěděli, do čeho jdeme. Kdyby jo, emigrovala bych. Méně nás zajímaly zprávy, pozornost jsme věnovali předpovědi počasí. Hlavně nesmělo mrznout, když byl čerstvý beton a chumelit, dokud nebude střecha.

 

Stalo se rutinou, že jsem z práce nejela domů vařit, ale do velkoobchodu pro cement, omítku nebo dlažbu. Zajímavé je, že se děti naučily šetřit s toaletním papírem. Stačilo, když párkrát došel a trvalo mi tři dny, než jsem se dostala do obchodu koupit nový.

 

Když v nouzi nahradíte toaleťák mentolovým kapesníčkem, jde o velmi osvěžující zážitek. 

 

16626NjR.jpg

 

Po měsících, kdy naše sny vystřídaly tuny sutě, nános prachu a cihel, jsme v cíli.

 

Začínáme se stěhovat.

 

Slíbila jsem si pro zachování zdravého rozumu, že po čtyřicátém kýblu špinavé vody přestanu počítat. Funguje to. I když to tam pořád vypadá, jako bych přestala vytírat a ne počítat.

 

Vzhledem k nedalekému hnízdu opálených spoluobčanů se ukázalo být nutností uklidit především dvůr. Ne, že by se živili sutí, ale složená hromada litiny a železa se stala cílem jejich obdivných pohledů.

 

Dokonce se několik z nich osmělilo zaklepat na rameno jednomu z našich pomocníků a se slovy: „Jsem domluvenej s šéfem, že si to můžem odvézt,“ se pokusil zmocnit naší kupičky.

 

16627YzQ.jpg

zdroj: www.lidovky.cz

 

Kupička čítající cca 800kg kovu.

 

V cílové rovince na muže sedla nostalgie. Kdykoliv jsem s ním začala řešit organizační věci a padlo slovo stěhování, začal se rozněžnělým pohledem rozhlížet po stávající kanceláří a vzpomínat.

 

Vlastně bych mohla žárlit, protože je se stávajícími prostory déle než se mnou. Chvílemi vypadal, že se přiváže řetězem k topení na protest a bylo nutno mu připomenout, že stěhování byl jeho nápad. Nakonec jsem přinesla krabici a začala bez doprošování vyklízet jeho stůl.

 

Vím, jak to vypadá u nás doma, když nemám týden čas uklidit.

 

To jsem ještě nevěděla, jak vypadá pracovní stůl, když ho někdo nevyklidí dvě desítky let. Zato si z čistě praktických důvodů pořídí hromadu šuplíků a skříněk. Nakonec jsem se ani nedivila, že si na něj nenechal šáhnout. Zatímco v autě znalecky komentuje vysílání radia Beat, Floydy jsem teda ve stole nenašla.

 

Zato hromadu vypálených cédéček s Britney Spears, Lunetiky a něco s názvy jako Love songs, Love hits, Love ballads. Tvrďák jeden. Taky tam bylo několik igelitek, které se rozprskly na ohňostroj igelitového prachu, když jsem se jich dotkla, prášky, jejichž expirace odvála spolu se starým miléniem a několik čokoládových tyčinek s kolonií něčeho, co by jistě potěšilo NASA.

 

Ale byly tam i doslova muzejní exponáty.

 

Pamatujete ještě čtyřpalcové diskety nebo třeba audiopásku? Retro hadr. Hard disky byly tehdy fakt obří a flash disk měl běžně velikost 1GB. Taky jsem jich našla několik. A pak taky spoustu věcí, na jejichž funkci jsem se musela přeptat.

 

Padesátníci se mi blahosklonně smáli a vzpomínali na školní léta plná nul a jedniček.

 

Zábavná byly etapa s názvem: „Jé, ani jsem nevěděl, že to mám.“ a „myslel jsem, že jsem to někomu dal.“

 

Nedal.

 

Koupili jsme už asi třetí akušroubovák, protože ten předchozí prostě někdo sežral.

 

Bylo fajn alespoň při stěhování najít ty předcházející dva.  

 

Pomalu začínala růst hromada věcí, které jsem odmítla zahrnout do akce stěhování. On je zase odmítal vyhodit. Nakonec jsme udělali kompromis. Já budu balit, on nebude koukat. Kdyby náhodou v budoucnu něco hledal, tak já nic, já muzikant.

 

Samozřejmě prudce vzrostla potřeba krabic.

 

To u mě vedlo k rozvinutí zajímavě specifické kleptomanie. Kradu krabice kdekoliv a kdykoliv. V našem supermarketu už mě znají. Místní bezboudi mě znají též, protože obdobně jako oni trávím část dne ponořena do kontejneru.

 

Nehledám zbytky ani zálohované flašky, hledám krabice.

 

Nejlepší to bylo ve škole, když měly děti sběr. Zatímco jindy s ulehčením odhodím do přistaveného kontejneru krabice s papírem a děti jdou hrdě nahlásit váhu, tentokrát nikoliv. Krabice se starým papírem jsem dovezla, pečlivě vysypala a naložila do auta. Když se školník nekoukal, sbalila jsem ještě dvě banánovky, co se válely opodál.

 

Zatím jsem odvezla jen tři dodávky věcí.

 

Pomaloučku polehoučku chystáme den D. Mám živé divné sny a utkvělou představu, že ty krámy někdo posypal droždím. Jinak si neumím představit, že mi hromady věcí a beden kynou před očima.

 

Na druhou stranu v novém ještě stále řádí zedníci.

Nic vás nenakopne tak, jako šibeniční termín.

 

Zrovna, když mám pocit, že mi zdechne vedoucí pes smečky, najde někde elán manžel a táhne chvíli on. Například klinická smrt má tu výhodu, že vidíte alespoň světlo na konci tunelu. Já nic. I když bych strašně chtěla.

 

Od nového roku si říkám, že zhubnu do plavek.

 

Nevím, jak břicho a zadek, ale doufám, že v bikinách vyniknou alespoň má ramena stěhováka. A s každou další bednou doufám, že jsme blíž cíli.

 

Naděje a tažná mula umírají poslední.

 

Příští víkend na mě myslete, hýkám z posledního.

 

ToraToraTora


9373OTY.jpg


 

 


Hodnocení článku

Hodnotilo 8 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Český důvtip plus německá preciznost = originalita a pohodlí 
Hele, jaký poklad jsem našla!! 
Jak na kvalitní spánek? Základem je správná postel 
Rychlokvašky k sežrání! 
Už vás nebaví klasické hračky? Nakupte na Vánoce v malém VELKÉM světě 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
 

Milá TTT, také s Tebou cítím, velmi přesně vím, co je stěhovat byt do bytu, pak zas byt do bytu, pak byt z bytu i byt do domu, rekonstrukční období mám posledních 9 let a jak to vypadá po vyhoření a zřícení komínu, nebo jak vypadá odkrytá střecha kompletka(naposledy flikovaná skutečně v r.1916) a z modrého nebe spadne na tu "kostku" s krovy a trámy během 10minut vodička jak Středozemní moříčko a jaký to je hukotROFL

 

 A chtěla jsem si nechat Tvé psaní na dnešní kávu dopolední z nesmyslného důvodu - že si počtu TTT hlody na víkend až o víkendu - dnes odpoledne v prvním patře stěhujeme mezi sebou dva pokoje ( protože v tom větším se bude odkrývat podlaha a sundavat zeď) 

 

  TTT - krásný víkend !!! Love it

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 21:02
 

První stěhování jen s mimčem na ruce.Pregnant

Druhé s pár věcma s malého bytu, ale i tak mi jich připadalo 3x tolik.Travel

Třetí  - ještě něco v tom starém bydlišti je...TravelI got it

Čtvrté - je tam skoro vše  - jen já  a kytky ne.Write

Pokud v brzké době neodejdu do věčných lovišť, přijde páté - či rozsáhlejší rekonstrukce, to nevím, protože na to nechci myslet...Awesome

Roky a krámy přibývají a elánu do takových akcí ubývá.Yell

 

Tato léta jsem si představovala jako klidná, zabezpečená, v jistotě, že je vše jak má být a odtud už jen na onen svět a dožiju si to hezky v klidu, jen výlety, dovolené, cestování relax.....ChampagneCool

 

Jak je u mne zvykem - vše je jinak.

Budu na Tebe soucitně myslet, jestli to pomůže...Ok

 
post Zaslal: 20.02.2015 17:12
 

Na druhou stranu pokud člověk přežije v dobrém duševním zdraví všechny projekty, povolení, územní rozhodnutí ap., jen tak něco už ho (nikdy) nerozhází...takže situaci, kdy borci netrefili místo na přípojku jen o 3m (někdo si obrátil plán naruby a vlevo bylo rázem vpravo), jsem se už jenom smála...

 
post Zaslal: 20.02.2015 17:09

Odpověď na příspěvek #131901
Uživatel: Dimsy

Došla jsem k závěru, že "Paninko" je hlavním vyučovacím...
 

ROFL Ok

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 16:36
 

Mila Toro, prima cteni, diky :).

Drzim palce, at vse jde rychle a hladce a at mas nervy tluste jako lano.

Rekonstrukce, stehovani, opravy atd znam. Take mam zkusenosti s nejruznejsimi pracovniky. Uplne *nejlepsi* jsou v Egypte ( prozatim ). Dobre si pamatuji, jak rezali mramorove desky do kuchyne primo v byte. Prach se vyskytoval VSUDE po nekolik stoleti ...OMG

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 12:57

Odpověď na příspěvek #131897
Uživatel: Bosorka

Ááách ano, rekonstrukce...Málem jsem tyto traumatické...
 

Došla jsem k závěru, že "Paninko" je hlavním vyučovacím předmětem všech chlapeckých učňovských škol a všech oborů od prvního ročníku do posledního. Myslím, že je tomu věnována tak hodina denně, aby adepti toto oslovení dokázali použít ve správný čas, na správném místě a odpovídajícím tónem. Soudím tak podle toho, jak mě "paninko" dokáže rozběsnit. Jen jsem s nedopátrala, zda se z něj též maturuje.Smile

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 12:40

Odpověď na příspěvek #131897
Uživatel: Bosorka

Ááách ano, rekonstrukce...Málem jsem tyto traumatické...
 

Uááá, paninko, no to se snad učí zedníci hned v prváku:))

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 12:10
 

No potěš, Toro, držím palce! My se do teď vlastně jen stěhovali a rekonstruovali jen lehce, takže tohle je velké varování pro mě!

 

Jak už psaly holky dole - perfektně jsi to napsala! Tvoje články mi pokaždé projasní den, děkuju.

 
post Zaslal: 20.02.2015 11:42
 

Ááách ano, rekonstrukce...Málem jsem tyto traumatické vzpomínky vytěsnila...Dohadování se s dělníky (od určité doby jsem alergická na oslovení "paninko"), akční chvilky (když při podřezávání zdi jaksi vypadne celé okno)...

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 10:35

Odpověď na příspěvek #131879
Uživatel: vercini

Naprosto vím, o čem mluvíš Kristínko, zažila jsem...
 

Jo, prach...je všude, nezbavíš se ho a když myslíš, že je uklizeno, stejně se objeví. Bude to trvat měsíce, než se toho zbavíme.

 
post Zaslal: 20.02.2015 10:09

Odpověď na příspěvek #131879
Uživatel: vercini

Naprosto vím, o čem mluvíš Kristínko, zažila jsem...
 

Taky znám a ono křídlené "raději vyhořet" jsem si připomnela při posledním stěhování.

 

Jinak Květinko, takhle bezprecedentně umíš voser převést na humor jenom Ty.

 

Smála jsem se, až byl Tomáš vedle naštvanej, protože patrně sledoval něco ukrutně závážného ROFL

 
Avatar
post Zaslal: 20.02.2015 08:31
 

Naprosto vím, o čem mluvíš Kristínko,

zažila jsem rekonstrukcí několik, každá se časově protáhlá asi šestinásobně, než bylo plánováno, a pamatuju si i stav zoufalství ( bylo to za chodu, tzn. jsme v tom vlastně bydleli), kdy jsem i brečela a byla přesvědčena, že to nikdy neskončí a toto bude už na ,,furt"!!!

Ten hnusný bílý prach, který je VŠUDE!! a skřípe mezi zuby, se zapomenout nikdy nedá...Hammer

 

Hlavní je, že humor Tě neopustil..!! Smile

Krásně napsané!! Ok

 

Sobotní příloha

Poslední vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist